Tak moc si zakládal na nezávislosti, že dokonce utajil jedinou dceru. Jeho zbytečná smrt dodnes nebyla objasněna. Tajnosti slavných
06.05.2017
Foto: ČT
Popisek: Jiří Šlitr
VIDEO Když odcházel naposledy z domova, zněla jeho bytem píseň z představení Jonáš a Dr. Matrace Jó, to jsem ještě žil. Bylo to na Boží hod v roce 1969. Pozval tehdy přátele na oběd, a pak se z jejich společnosti vytratil s tím, že se za hodinku vrátí. Jenže…
Když už padla tma, začali ho hosté hledat. Objevili ho až v jeho ateliéru. Jiří Šlitr byl mrtvý stejně jako jeho krásná mladičká fanynka, Půvabná studentka Jitka Maxová, častá návštěvnice divadla Semafor. V její náruči strávil poslední okamžiky života. Na místě tragédie nebyl nalezen žádný dopis na rozloučenou, podle příbuzných a přátel rozhodně netrpěl žádnými psychickými problémy. Vyšetřovatelé případ uzavřeli jako nešťastnou náhodu, vrahem se podle nich stal plyn, unikající z kamen. Zda tomu ale bylo opravdu tak, to se nepodařilo nikdy plně prokázat. Jeho smrtí navždy skončila jedna slavná etapa pražského divadla Semafor.
Tři tety:
Dixieland v uniformě
Mimořádný klavírista, zpěvák, herec a výtvarník, který sice vystudoval původně práva, svůj akademický titul ale použil jen párkrát v životě, a navíc jen v divadelních představeních, byl neuvěřitelně mnohostranný. A ve všech oborech, v nichž vynikal, působil jako samouk. Rodák ze Zálesní Lhoty poblíž Vrchlabí, jenž přišel na svět 15. února 1924, prý projevoval hudební i výtvarný talent už od tří let. První zdědil po matce, druhý po otci. Aby unikl totálnímu nasazení, nastoupil po maturitě v roce 1943 jako úředník do továrny, více než práci se ale věnoval Rychnovskému dixielandu. Po válce vystudoval práva a následovala dvě léta vojenské základní služby, během nichž mu osud přivedl do života textaře Pavla Koptu. Z jejich společné autorské dílny pochází zřejmě nejpovedenější české blues Černá Jessie, které bezkonkurenčně nazpívala Hana Hegerová.
Pramínek vlasů:
Nudný naiva s buřinkou
Přestože skládal jako samouk, zpívají dodnes jeho písničky profesionálové i celé generace fanoušků. Když jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým, nemohl tušit, jak výrazně tato dvojice poznamená vývoj malých divadelních scén, a především specifickou atmosféru Semaforu. Jiří Šlitr stál u celé řady významných projektů a uměleckých činů 60. let. O jeho soukromí se ale vědělo velmi málo. Tak trochu to přiznal v první polovině 60. let, když v kultovním hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů zazpíval s Janou Malknechtovou jednu ze svých slavných písní: Zdá se mi, že jsem motýl, který si vzal do hlavy, že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví… Tenkrát to ale nikoho nenapadlo, přestože si populární hit pobrukoval kdekdo. Na jevišti působil jako božsky nechápavý, nudný patron s buřinkou, a tak není divu, že si o něm kdekdo myslel, že je takový i v soukromí. Opak byl ale pravdou.
Co jsem měl dnes k obědu:
Život na plný plyn
Žil rychle, jakoby tušil, že mu osud vyměřil jen málo času. Miloval luxusní obleky, jezdil rychlým BMW a často pracoval až patnáct hodin denně. Složil více než tři stovky písniček, které dodnes patří ke klenotům české populární hudby. Vždy pečlivě střežil svoji nezávislost, až tak moc, že se dokonce ani nikdy nestal oficiálním členem souboru legendárního pražského divadla Semafor. Stejná touha po svobodě ho provázela i ve vztazích se ženami, kterých se kolem něj vždy točilo dost a dost. Jeho největší láskou byla zřejmě Sylva Daníčková. Jejich bouřlivý vztah trval jedenáct let, během nichž se opakovaně rozcházeli a zase usmiřovali. A teprve až po Šlitrově smrti vyšlo najevo, že měl z dalšího vztahu dokonce dceru Dominiku, kterou často navštěvoval. Nikomu ze svých přátel o ní ale nikdy neřekl.
Léta dozrávání (hudba Jiří Šlitr, zpěv Jiří Suchý):
Léta dozrávání
Stejnojmenný hit se stal takřka přes noc hitem hned po premiéře první semaforské hry Člověk z půdy v roce 1959. Mimořádně úspěšnou divadelní scénu Semafor (SEdm MAlých FORem) založil Šlitr s Jiřím Suchým a muzikantem Ferdinandem Havlíkem. Zrodil se tak pražský kulturní svatostánek 60. let. Následovala hudební féerie Zuzana je sama doma,po jejímž uvedení začalo být zřejmé, že základním kamenem tohoto divadla je rytmus. Hudbu Šlitr složil celkem k jednadvaceti semaforským inscenacím, herec Šlitr se ale zrodil až v roce 1962, v představení Jonáš a tingl-tangl. Suchý dokonce tenkrát raději přesunul premiéru do Zlína, protože se obával reakce publika na jeho herecké kreace. Teprve po replikách, odříkávaných od klavíru s nenapodobitelnou dikcí zcela prkenným Šlitrem, při nichž se publikum doslova válelo smíchy, prý pochopil, že bude muset hodně přidat, aby partnerovi stačil. Vystudovaný právník svůj titul využil pouze jako komický prvek v několika představeních a v roli advokáta ve filmu z roku 1968 Zločin v šantánu. Herecky a autorsky se podílel na několika celovečerních filmech a k další desítce zkomponoval hudbu, například k snímkům Černý Petr či Dobře placená procházka.
Ďábel z Vinohrad:
Ďábel z Vinohrad
I v dalších věcech, které dělal a tvořil, vynikl jeho osobitý tvůrčí duch. Byl vynikající kreslíř, karikaturista, ilustrátor a scénograf, hudebník, skladatel, zpěvák, autor i herec. A ve všech oborech, v nichž vynikl, byl samouk. Až k jeho nedožitým devadesátinám vydal Supraphon soubor 4CD, na němž bylo vůbec poprvé zveřejněno v kompletní podobě představení Ďábla z Vinohrad z října roku 1968. „Reakce na tehdejší aktuální politickou situaci po srpnové invazi dodává nesmírnou sílu každé replice, textu i gestu účinkujících. Slyšíte neuvěřitelné souznění publika s interprety v mocném a omračujícím spiklenectví,“ upozornila fanoušky producentka projektu Naďa Dvorská. Jako skládal, stejně vášnivě i maloval. „Sám jsem se sebe dřív nejednou ptal, čím chci raději být: zda hudebním skladatelem, nebo výtvarníkem,“ napsal jednou. Bez bloku a tužky nikam nevyrazil, kreslil pořád a všude, třeba v pět hodin ráno na ulici, v kavárně, v divadle… Svá díla často vystavoval i v zahraničí, mimo jiné i v americkém Houstonu, Hollywoodu či New Yorku. „Doma jsem našla jeho pas, kde má dokonce napsáno, že je absolvent Akademie výtvarných umění, že je akademický malíř, což je naprostý nesmysl. Nejspíš to bylo z toho důvodu, aby mohl víc cestovat,“ dodala jeho úspěšně utajovaná dcera Dominika Křesťanová.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
https://www.youtube.com/watch?v=4KVgEbmKYcI
Vložil: Adina Janovská