Těžký introvert sbíral v dětství brouky, pak si začal léčit svůj handicap s pankáči a teď si dokonce hraje na drsňáka
06.05.2017
Foto: FTV Prima
Popisek: Kvůli seriálu Polda změnil David Matásek radikálně image
I když na to nevypadá, herci Davidu Matáskovi je už čtyřiapadesát let. Žije si spokojený život a svou kontroverzní hudební kariéru prý už neřeší a vůbec se k ní nevrací. O svém životě, dětství i rodině promluvil v rozhovoru pro revue.idnes.cz. Čeho se nejvíc bojí?
David je velký introvert, i tak si ale jako povolání vybral herectví. „Vzhledem k tomu, že jsem se pro herectví rozhodoval zhruba v patnácti letech, tak jsem to asi takhle nevnímal. Když se ale podívám zpětně, určitě to nějaká sebeterapie byla. Ať už chcete, nebo ne, hraní nutí člověka mluvit otevřeně i o věcech, které vás třeba tíží,“ vysvětlil Matásek. „Fakt, že se schováte za nějakou postavu, vám může umožnit bojovat s určitou plachostí. Lidem, kteří mě dobře znají, není úplně jasné, proč jsem zvolil právě tohle povolání. Vím, že působím spíš uzavřeně, navíc o sobě nerad mluvím.“
Známý je jeho kladný vztah k přírodě. V dětství sbíral brouky a ekologie je jeho velkým koníčkem. „Sbíráním brouků v dětství jsem spíš navázal na svého otce, který ve stejném věku sbíral motýly,“ prozradil. „Odjakživa mám rád přírodu, takže i moje záliba byla jakýmsi přirozeným vyústěním toho všeho, stejně jako potřeba ji chránit. Je pro mě naprosto skličující, když vidím, jak lidstvo s přírodou zachází. Proto se snažím pomáhat, jak můžu.“
Orlík byl docela dobrý kopanec
V mládí už ho ale hmyz bavit přestal a přešel na hudbu. A nutno podotknout, že na hodně divokou. S Danem Landou byl totiž v nechvalně proslulé skupině Orlík. O své hudební minulosti se před rokem otevřeně rozpovídal v rozhovoru pro magazin.aktualne.cz: „Začalo to muzikou. Já jsem vždycky chtěl kapelu a zároveň jsem měl pocit, že je nutné se sebou a se společností něco udělat. A přišlo mi, že je Orlík docela dobrý kopanec. Ale v roce 1992 jsme to rozpustili a tím to pro mě skončilo. Není to nic, co bych tabuizoval. Nemám problém se o tom bavit se svými dětmi nebo rodiči,“ zavzpomínal na dobu pár let před revolucí, kdy jezdili po zakázaných akcích. „Hrávali jsme s pankáčema na jednom pódiu úplně v pohodě. Až pak se z toho najednou stala ideologická častuška, na kterou se nabalili lidi s komplexy, a stal se z toho prodejní artikl, což jsme absolutně odmítali. Důkazem je, že jsme nenatočili ani jeden klip a nenafotili žádnou promo fotku.“
Zahrál si i Jágra
Už léta je pro něj ale stěžejní herectví a rovněž v televizi ztvárnil vcelku zajímavé postavy. Divákům se představil mimo jiné jako spisovatel Pavel Kohout či jako hokejista Jaromír Jágr. Pro revue.idnes.cz popsal, jak se na role připravuje. „U Jaromíra to bylo samozřejmě hodně v tom pohybu, o tom jak chodí, jak mluví. Jde navíc o národní poklad, takže jsem k jeho ztvárnění přistupoval s úctou, ale samozřejmě i s jakousi nadsázkou. V případě Pavla Kohouta o nějaké věrné ztvárnění vůbec nešlo, spíš jsme se s Markem Danielem, který hrál skvěle Václava Havla, snažili vytvořit autentickou atmosféru doby, kdy se dávala dohromady Charta 77,“ vysvětlil. Rozpovídal se i o tom, které role mu sedí nejvíc. „Děti mají jednoznačně nejradši Tři bratry, protože tatínek hrál konečně v pohádce. Princ by byl samozřejmě lepší, ale to už jsem prošvihl, tak aspoň něco. Role, které mi obecně sedí, jsou spíš ty záporné, rozporuplné postavy, jako byl třeba Jeff Skilling v britské hře Enron, kterou jsme hráli v Národním divadle.“
Divadlo je dřina
Jeho domovem je ale i jeviště, v současné době se připravuje na komedii Mlynářova opička ve Stavovském divadle. Je to prý ale pořádná dřina. „Málokoho asi napadne, že vytvořit dobrý humor v divadle je pro herce snad nejtěžší úkol vůbec. Chystá se další řada seriálu Polda, který mě moc baví. Asi po patnácti letech jsem kvůli té roli odhodil kravatu, nechal si narůst vousy a od těch různých nažehlených rozumbradů, které jsem hrál, jsem teď lehce testosteronový chlapík, který snad i smrdí,“ dodal.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Antonín Pořízek