Vypadala vždy o deset let starší, vyvážila to ale krásná tvář. Zmařené sny a předčasný konec české Barbry Streisand. Tajnosti slavných
04.05.2017
Foto: ladkakozderkova.cz
Popisek: Nádherná Laďka Kozderková měla dvě velké neřesti - dobré jídlo a cigarety
VIDEO Nekorunovaná královna swingu měla do éterické divy na míle daleko, přesto se díky talentu, nádhernému hlasu a kouzlu osobnosti nad její konfekční velikostí nikdy nikdo nezamýšlel. Čím víc ale rozdávala radost, tím větší úskalí musela překonávat v soukromí. Nakonec odešla předčasně vinou zákeřného osudu.
Při úvahách nad jejím životopisem se mi vybavil známý dívčí románek Stanislava Rudolfa Metráček. Stejně jako jeho hrdinka Jitka totiž měla i nezapomenutelná Vlaďka Kozderková původně úplně jiné sny a cíle. Toužila stát se baletkou, jenže poměrně brzy bylo všem okolo i jí jasné, že má mnohem větší dispozice spíše k vrhu koulí. Přesto nakonec v uměleckém světě pevně zakotvila, a nebýt železné opony, mohla se jistě stát hvězdou světového formátu. Přezdívka česká Barbra Streisand jí rozhodně náležela právem.
Úplně první nahrávka – Na klouzačce:
Nádherná hvězda 60. let
Doma měli dirigenta
Narodila se 26. června 1949 v Brně v rodině, v níž rázně udával nejen hudební tón tatínek. Známý skladatel a dirigent Ladislav Kozderka se věnoval hudbě od mládí stejně jako jeho tři bratři. Nejstarší František, který pracoval v brněnské zbrojovce, uplatňoval svůj sametový baryton alespoň jako zpěvák alespoň ve chvílích volna. Richard vystudoval brněnskou konzervatoř a stal se violistou symfonického orchestru. A nejmladší Jiří se stal sólista opery. Laďčin otec působil mnoho let v brněnském rozhlase jako hudební redaktor, vedl orchestr a skládal. Díky účinkování s orchestrem v pražském Mánesu se také seznámil se svou první ženou Helenou. V roce 1941 se jim narodila dcera Alenka, o čtyři roky později Blanka, a pak ještě nejmladší Ladislava, která mu dělala mimořádným hudebním nadáním největší radost. Již v dětství absolvovala desítky pěveckých soutěží, nikdy se nenechala rozhodit trémou a díky absolutnímu sluchu od ní nikdy nikdo neslyšel jediný falešný tón.
Summertime:
Maminka odháněla nápadníky
Rozhlasoví posluchači ji poprvé uslyšeli v roce 1961. Hravá písnička Na klouzačce si rychle našla své publikum, a tak přibývaly další, jejichž autorem byl tatínek. První natáčení s orchestrem Gustava Broma si užívala, zatímco z tatínka lil v režii pot proudem. Už tenkrát suverénně swingovala, a tak logicky zamířila po základní škole na brněnskou konzervatoř. Už v patnácti vypadala spíš na pětadvacet, a tak nikdy neměla nouzi o ctitele. Na natáčení v brněnském rozhlase ji dokonce musela doprovázet maminka, protože ji muzikanti brali jako dospělou a leccos si k ní prý dovolovali. Po maturitě nastoupila na JAMU. Současně dostala hned několik nabídek na vystupování s velkými orchestry, a tak odvážně vykročila na dráhu popové zpěvačky. Počátkem roku 1968 přišla nabídka role v muzikálu Gentlemani, v němž si poprvé vyzkoušela žánr, který se později stal její doménou.
Hello Dolly!:
S Ladislavem Županičem v muzikálu Zvonokosy
Hlídal tak důsledně, až z toho byla svatba
Ve stejné době se seznámila s trumpetistou Tanečního orchestru Československého rozhlasu Richardem Kubernátem. Tatínek ho znal, a tak ho požádal, aby na jeho dceru dohlédl během tříměsíčního turné po Sovětském svazu. A Richard na ni dohlížel opravdu důsledně – při návratu se Laďka přivítala s tatínkem a sestrami se na letišti větou:„Já vás všechny tak miluju, já čekám miminko.“ A tak se v červenci 1968 provdala osmnáctiletá Laďka za o čtvrt století staršího ‘ochránce‘ a v únoru 1969 se jim narodila dcera Lada. Manželství ale dlouho nevydrželo. Kvůli Richardově lásce k alkoholu a drogové závislosti se již počátkem 70. let rozvedli. Počínající normalizace nebyla pro muzikál právě příznivým obdobím, a tak Laďka zakotvila v Hudebním divadle Karlín, kde začalo v její práci převládat herectví nad zpěvem. Obstát v silné konkurenci nebylo snadné, prosazovala se jen pozvolna. Jejím jednoznačným úspěchem se stala až v roce 1973 role dohazovačky Tekly v Gogolově Ženitbě, kterou se loučil se svým publikem legendární Oldřich Nový.
Silvestr 1978 – Kočky:
Konečně ten pravý
Přední místo v souboru jí zajistila postava černošky Qeenie v muzikálu Loď komediantů. Když to v písni „Já zas jen jeho ráda mám“ rozbalila naplno, dirigent Karel Vlach jen uznale pokyvoval hlavou. K této roli se váže i historka, jak se po představení ještě víc načernila, ověsila korálky a náramky, přisedla do auta k Vlastimilu Bedrnovi a nechala se vozit po Praze. Byla tak věrohodná, že policajti, kteří je zastavili, stoprocentně uvěřili jeho vysvětlení, že veze z letiště opravdovou černošku z Harlemu. Přítel a kolega z divadla Rokoko Vlastimil Bedrna se stal v roce 1974 jejím druhým manželem a v roce 1976 se jim narodila dcera Vlastimila. Kvůli rodině pak už Laďka nabídky na delší zájezdy odmítala a volno trávila nejraději na chatě nedaleko Okoře, kde se často scházela celá rodina. Jejich společnou vášní bylo vaření, takže bylo běžné, že Míla a Laďka večer po představení začali vařit. Laďčinými specialitami byly bramboráky a sekaná, kterou pekla na každou premiéru.
Trhák – Jsem dívka křehká jako motýlek…:
S Waldemarem Matuškou v hudební komedii Zdeňka Podskalského st. Trhák
Techtle, nebo mechtle
Na přelomu 70. a 80. let začala konečně dostávat role, odpovídající jejímu talentu, a stále častěji se objevovala i ve filmu, televizi a rozhlasu. Účinkovala i v seriálech a nezapomenutelné jsou její kreace v různých písničkových parodiích a scénkách, třeba nezapomenutelné silvestrovské Techtle mechtle. Bylo jí všude plno, do karlínského divadla jezdili diváci z celé republiky především na ni. V roce 1982 zazářila v hlaví roli muzikálu Hello, Dolly! a o rok později ztělesnila jednu z ústředních postav muzikálu Zvonokosy. Obě inscenace byly vyprodány na měsíce dopředu a z repertoáru zmizely až kvůli jejímu předčasnému odchodu.
Já už vím:
Konec na vrcholu slávy
Jakoby si tvrdý osud chtěl vybrat daň za mimořádný úspěch, došlápl si na ni tím nejkrutějším způsobem na samotném vrcholu slávy. V roce 1984 onemocněla Laďka Kozderková rakovinou. Zpočátku byla léčba úspěšná, herečka neztrácela optimismus a při ozařování bavila všechny kolem. Trpké zkušenosti se zákeřnou chorobou ale poznamenaly její tvorbu, v interpretaci šansonů se začaly náhle objevovat hlubší a vážnější tóny. Písní „Já už vím“, která zazněla v televizním pořadu Abeceda K+X, se vlastně se svými diváky rozloučila. Počátkem října 1986, kdy byl pořad vysílán, už byla trvale v nemocnici. Ještě se několikrát nechala ‘na revers‘odvézt do divadla na představení Zvonokos, roli cikánky Izergil v připravovaném muzikálu Cikáni jdou do nebe už ale nestihla. Zemřela 17. listopadu 1986 v pouhých 37 letech. Při přípravě prvního profilového alba trvala na tom, aby si mohla mezi písničkami povídat se svým přítelem Milošem Kopeckým, vydavatelství ale dlouho váhalo nad neobvyklým formátem, až to nestihlo. Profilové album nezapomenutelné Laďky Kozderkové Já už vím vyšlo až dva roky po její smrti a Miloš Kopecký k němu napsal alespoň doprovodný text: „To, co se stalo, nás nesmí rozteskňovat. Řekněme si, že odjela někam k moři a že se jednou vrátí.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská