Pohledná blondýna, co skončila u popelářů, a slaví úspěch
03.05.2017
Foto: Prostor
Popisek: Kateřina Faberová
ROZHOVOR Letní čištění a zimní údržba komunikací, svoz a odstraňování odpadu, údržba zahrad a parků, výsadba stromů, keřů a květin, péče o trávníky, sekání trávy, kácení stromů, úklid průmyslových areálů, úklid kanceláří a komerčních prostor, úklid společných prostor domů, úklid domácností. To všechno mimo jiné nabízí pražská společnost Prostor. Kvůli svému majiteli Janu Kočkovi, synovi pořadatele Matějské pouti, je občas v médiích vzpomínaná ne zrovna v nejlepších souvislostech. Náš rozhovor s výkonnou ředitelkou společnosti, velmi příjemnou, vitální a pohlednou blondýnkou Kateřinou Faberovou, všechny předsudky a špatná mínění vyvrací hned od počátku.
„Ženy prakticky v tomhle byznysu vůbec nepracují, takže se globálně očekává, že tady bude sedět muž středního věku. Je ale pravdou, že kdyby mi někdo před pětadvaceti lety řekl, že skončím u popelářů, tak bych ho asi považovala za blázna. Práce je to tvrdá, ale strašně mě baví. Já jsem několik let žila v zahraničí, kde jsem jako Češka z východního bloku musela často dokazovat, že nejsme takoví, jak se o nás mluví. Zvykla jsem si na tvrdou práci a v tomto duchu pokračuji i v Prostoru. My jsme začínali jako malá firma a neměli jsme to vůbec jednoduché,“ řekla nám na úvod našeho rozhovoru Kateřina Faberová.
I když nejste malým podnikem, upřednostňujete prý ve firmě přátelské vztahy? Lze toho vůbec dosáhnout?
Jsme středně velká společnost. V užším vedení se všichni známe a jsme taková větší pracovní rodina. Já osobně se snažím každého zaměstnance alespoň jednou za měsíc vidět a popovídat si s nimi, abych zjistila, jaká je nálada a co by se dalo zlepšit.
Ale práce to musí být nejen pro ženu občas i tvrdá?
Práce je to tvrdá, ale přesto nás to velmi baví. Rádi přijímáme výzvy a těší nás skvělý výsledek. Asi jako každého, kdo ve službách působí. Dá se říct, že jsme si každou, i tu nejtěžší práci vyzkoušeli sami na sobě. Pro všechnu mechanizaci včetně velkých nákladních vozů jsme tvořili pracovní normy a dokážeme je sami obsluhovat. To je podle mého názoru základ úspěchu. Potom je pro vás jako manažera snadnější úkolovat, kontrolovat i hodnotit.
Pozitivní body získáváte i tím, že zaměstnáváte takzvané problémové zaměstnance, lidi po propuštění z vězení, obecně ve složitých osobních situacích. Lze to vůbec?
Právě díky tomu, že vím, jak těžké je vydělat si na 'chleba', jsem ochotná a schopná dát příležitost i lidem, kteří zdánlivě nemají jinou šanci. Ne vždy se mi tato má strategie vyplácí, ale jsem přesvědčena, že si každý zaslouží šanci. A ano, je možné, že zde hraje roli i to, že jsem žena.
Setkáváte se často s problémovými zaměstnanci?
Dělnické profese se vzhledem k ekonomice našeho státu a k daňovému zatížení velice těžce obsazují. Problémových zaměstnanců jsme měli strašně moc. V tomhle oboru panuje velká fluktuace, měsíčně deset lidí odejde a deset nových přijde. Často je to z důvodu finanční negramotnosti. Někteří vůbec netuší, jaký je rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou. Proč a komu platí daně nebo jaké další srážky za ně jako zaměstnavatel odvádíme.
Co si celkově myslíte o postavení žen ve vedoucích pozicích? Myslíte si, že je správné, že se říká půlka žen vedení budou ženy a půlka muži? Neměl by spíš každý dokázat, že na to opravdu má?
Já si myslím, že by každý měl dělat to, co umí, a hlavně to, co ho baví, bez ohledu na pohlaví. A pochopitelně také za stejné peníze, což v naší firmě uplatňuji. Nejsem si jistá, jak by fungovalo direktivní nařízení, jaké zmiňujete, tedy půl napůl.
Pokud bychom zůstali u rozdílu ve vedení firem mezi mužem a ženou, myslíte si, že je nějaký rozdíl, jak podnik vedou muži a jak ženy?
Nejspíš to takhle nejde paušalizovat. Je velice důležité, jaký psychický dopad na vás práce má a jak jste schopni řešit nebo neřešit to velké psychické zatížení, které tato práce bezesporu přináší. Obecně se dá říct, že muž je ve své funkci oproštěn od souběžných starostí o rodinu. V tom je asi velká výhoda. Na druhou stranu žena, a to je mé přesvědčení, je odolnější a výkonnější.
Jak vypadá váš klasický pracovní den?
Já pracuji neustále. Neexistuje, že bych si někdy vypnula telefon, a vypnout sama sebe neumím. Ráno v pět je budíček, práce doma, starost o dítě a manžela. V 7:20 odjíždím do práce a domů se vracím okolo šesté, sedmé. Rychle připravit večeři a nachystat se na druhý den. Pořádně se u nás vaří jenom o víkendu, to do kanceláře nejezdím. Doma se nebráním žádné práci. Údržba zahrady a práce se sekačkou jsou pro mě relax.
Jak na to reagují muži kolem vás? Často jim vadí, když žena pracuje hodně.
V životě jsem s tím měla hodně velké obtíže, protože já jsem vždycky chtěla být úspěšná a vždycky jsem chtěla dosáhnout něčeho víc než ostatní. Ta ctižádost, výdrž a soutěživost u mě byla již od dětství. Musíte to umět všechno skloubit dohromady. Aby byla rodina spokojená, aby bylo uvařeno, uklizeno a postaráno o děti. Mně kdyby můj muž řekl, že nesmím pracovat, tak se zblázním. Moje práce mě šíleně baví.
Nemrzí vás někdy, že jste kvůli tomu musela i v minulosti něco obětovat?
Ne, nemrzí. Já jsem se na oplátku za tu oběť něco naučila. Každý den, který jsem si tu odstála, odseděla, odpracovala, mi přinesl novou zkušenost a nový poznatek. Ani jednoho dne určitě nelituji. Já jsem tak z domova vychovaná, vím, že svou práci musím dělat naplno. Myslím si, že když člověk dělá svou práci rád, tak je to na výsledku vidět.
Od prvního příchodu do vaší firmy je patrné, že zde vládne řád a pořádek. Měla jste někdy pocit, že už toho je na vás moc a že už to nezvládnete?
Samozřejmě, ale není to často. Já jsem sluneční člověk, takže jak začne být venku takhle hezky, tak už mi začíná být dobře, ale v zimě, když jezdím do práce i z práce za tmy, tak si někdy říkám, jestli jsem to takhle vůbec chtěla, jestli mi to za to stojí. Vždycky si také říkám, že zítra to bude lepší, a tím se snažím držet nad vodou.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Redaktor KL