Bez zubů, bez peněz, na invalidním vozíku… Celý život obětoval jediné ženě a nyní živoří ve starobinci. Tajnosti slavných
30.04.2017
Foto: repro/internet
Popisek: Legendární mim Jaroslav Čejka
Celý život se držel v ústraní a nikdy si nenašel životního partnera. Nedokázal se totiž zbavit pocitu, že jí něco dluží. Jedna jediná žena dokázala excelentního mima a tanečníka Jaroslava Čejku naprosto a navždy ovládnout.
Nezapomenutelný ‘pan Slepice‘, tanečník a mim, se ve stáří dostal do velmi smutné situace. Sice výborně tančil téměř dvacet let na jevišti Národního divadla, z těchto představení se nic nedochovalo, tedy kromě jeho vážných problémů s koleny, které nakonec museli řešit chirurgové. Přestože do vysokého věku naplno pracoval, nemá ve stáří skoro nic. „I když jsem měl vysokou gáži, mám důchod jen 2300 korun,“ prozradil před časem deníku Aha! aktuální výši svého měsíčního příjmu jedinečný Jaroslav Čejka. „Já jsem se o to moc nestaral. Tak mi dali prd.“ V červenci sice oslaví úctyhodné jednaosmdesáté narozeniny, jenže v domově seniorů v pražských Kobylisích. Jeho zdravotní stav se totiž zhoršuje, takže na vysněný návrat do bytu na milovaném Smíchově už nemá dostatek sil.
Celý život poslouchal
Při jeho komediálních kreacích se davy prohýbaly smíchy, takže by sotva někoho napadlo, že drobný muž s excelentní mimikou se v reálném životě povětšinou drží v ústraní. Smyslem jeho života se stala jedna jediná žena – maminka, o kterou do poslední chvíle láskyplně a ze všech sil pečoval a která se jeho přičiněním dožila neuvěřitelných 108 let. Jeho soukromí bylo dlouho zastřeno tajemstvím. Teprve před pár lety přiznal, že nikdy nebyl na rande a neměl ani žádného životního partnera. Bylo to dáno jeho sexuální orientací, kterou se snažil utajit. V době jeho mládí byla považována za společensky nepřijatelnou, a tak když náhodou přišla řeč na ženění, říkával, že má moc práce a na soukromí mu nezbývá čas. Pravdu otevřeně přiznal až po matčině smrti a je otázkou, zda stará dáma o ní měla ponětí. Přiznal, že doma bylo toto téma tabu, takže o něm spolu ani jedinkrát nepromluvili.
Svou legendární slepici předvedl poprvé v televizi na Silvestra v roce 1978
Za život zaplatil celým životem
Jejich vztah byl zvláštní, Jaroslav se nikdy nedokázal zbavit pocitu, že mamince něco dluží. Zůstala totiž sama s ním a jeho o deset let starší sestrou. Pak se sestra vdala a odstěhovala, Jaroslav s maminkou přesídlil do Prahy a křehká dáma v něm zřejmě neustále dokázala živit pocit, že s ní musí zůstat a starat se o ni tak, jako se ona dříve dokázala postarat o své dvě děti. „Byla na mě pyšná, ale neznamená to, že bych byl rozmazlený. Vždycky se těšila, že budu ve velkoměstě a že budu slavit úspěchy,“ prozradil. Navíc u ní cítil bezpečí a jistotu, i když musel poslouchat a byla to maminka, kdo celý život určoval, koho si může domů vodit a koho ne. Teprve když navždy odešla, konečně si naplno uvědomil, že zůstal na světě sám, a začal pociťovat, že mu chybí spřízněná duše.
Byla krásná, ale vdaná
Jednu lásku ale přece jen Jaroslav Čejka měl. Bylo to v době základní vojenské služby a jmenovala se prý Jindra. „To byla taková moje první láska. Byla Ostravačka, štíhlá a moc hezká. Chodila za mnou do kasáren. Pamatuji si taky, že měla takový hezký červený šaty...“ zasnil se a vzápětí přiznal, že byla vdaná. Připravovali spolu orientální tanec, a když byli v nejlepším, nečekaně se vrátil domů její manžel. „Byl to hezký chlap jako hora a taky bývalý boxer. Ale protože mě měl rád, nic se nestalo,“ zavzpomínal. „On potom dokonce začal pokukovat po mně. Já jsem se mu líbil. Jindra to jen komentovala slovy: No tak budeme trojka. Prostě takové moderní manželství.“ Nakonec ale zůstalo jen u slibů. „On byl hezkej a stál za hřích. Já bych to bral šmahem,“ dodal Čejka.
Mamince Marii obětoval celý život
Mívá špatné dny
V domově důchodců je prý pan Čejka v rámci možností spokojený, svůj zdravotní stav si naštěstí neuvědomuje. „Jaroušek má lepší a horší dny. V ty horší se s ním nedá mluvit a moc nechápe, kdo za ním vlastně přišel. Už se mi stalo, že se mě zeptal, kdo jsem… A to se známe od dvaašedesátého roku,“ prozradil deníku jeho kamarád Oldřich Bašus. V lepších dnech je s ním ale stále legrace a neustále se snaží bavit okolí. Nejsmutnější na jeho situaci ale je fakt, že ho trápí nedostatek financí. „Když Jaroušek poplatí vše, co se poplatit musí, tak mu z uměleckého důchodu moc peněz nezbude. Pak nemá ani na rehabilitační sestru,“ prozradil kamarád a dodal: „ Je to strašně smutné, že člověk, který rozdával radost a smích, skončil opuštěný a bez peněz.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská