Nečekaný průšvih předčasně odepsal charismatického prcka. A že jeho hit budou hrát na pohřbech, to fakt nečekal. Tajnosti slavných
28.04.2017
Foto: muzimax.cz
Popisek: Petr Spálený v době největší slávy
VIDEO Na koncertu ani nemusel otevřít pusu – publikum by klidně odzpívalo jeho hity za něj. Kudrnatý prcek a knírem a sametovým barytonem patří ke stálicím, které se sice nikdy nadlouho neudržely na nejvyšších příčkách hitparád, přesto vydržely na scéně půl století. V poslední době je ale Petrovi Spálenému hodně ouvej.
Jeho zpěv často připomínal spíš melodickou recitaci nebo zpívané pobrukování. Jeho sametový hlas je ale neobyčejný, i když on o své výjimečnosti nikdy přesvědčený nebyl. „Podle mě je každý člověk obyčejný,“ prohlásil kdysi na chatu serveru idnes.cz a dodal: „Chlapci z mojí kapely mají oblíbenou básničku: My jsme ta mexická junta a nechceme mít v čele takového špunta.“ Když to ale charismatický prcek s knírem a podmanivým hlasem i očima rozbalil, davy fanynek šílely a ani je nenapadlo přemýšlet, o kolik cenťáčků je nejspíš menší. Petr Spálený se zkrátka stal ztělesněním pořekadla, že velikost muže rozhodně nesouvisí s jeho výškou. A díky tomu se pevně usadil na české hudební scéně na půl století.
Plakalo Baby – to byl rok 1970:
Rock’n‘roll v Lucerně
Narodil se 22. března 1944 v Praze a hudba si ho připoutala již v raném dětství, kdy nadšeně poslouchal maminku, hrající na klavír. A nebyl sám. Stejné to bylo s jeho o dva roky starším bratrem Janem, který se později stal úspěšným skladatelem a textařem. Již v době, kdy se učil knihařem, začínal hrát na bicí v beatové skupině Hell´s Devills a nahrávka jeho debutu z roku 1961 s Crossfire v pražské Lucerně se dokonce stala ceněnou hudební antikvou. V rock’n‘rollové skupině Crossfire se poprvé ve své kariéře sešel se Zdeňkem Rytířem, Ladislavem Kleinem a Pavlem Petrášem a v jejich repertoáru převažovaly skladby Elvise Presleyho, The Shadows a Cliffa Richarda. Během dvouleté základní vojenské služby, kterou si odkroutil v Klatovech, přidal v armádním souboru k bicí soupravě i kytaru a flétnu a po návratu do civilu absolvoval Silvestra 1965 již jako zpěvák ve skupině The Hipp´s (Hroši) pod vedením svého bratra. Původní obsazení skupiny tvořili Jan Spálený (baryton saxofon, trombon), Petr Spálený (zpěv), Václav Matoušek (kytara), Jan Hauser (bass), Pavel Krejča (melophone) a Pavel Lébl (bicí).
Obyčejný muž:
Konečně profík
Počátkem roku 1967 dostal Petr první nabídku profesionálního angažmá v pražském Divadle Apollo, jehož soubor tvořily tehdejší špičky populární hudby, od Karla Gotta a Karla Hály přes Yvonne Přenosilovou či jeho budoucí první manželku Pavlínu Filipovskou až po dnes již téměř zapomenutou Sally Sellingovou, plzeňskou rodačku s výrazně černošskými rysy, jejímiž rodiči byli americký voják a Romka. Gott tenkrát právě odjížděl s orchestrem Ladislava Štaidla na roční zájezd do Las Vegas, a tak The Hipp´s s Petrem Spáleným nabídku přijali. Změnil se název kapely na Apollobeat a částečně i obsazení skupiny: Jan Spálený (kapelník, skladatel, aranžér a multiinstrumentalista), Pavel Krejča (skladatel, aranžér, melophone, elektrická mandolina), Josef Švehla (trumpeta, zpěv), Vladimír Bár (Hammond varhany, piano, zpěv) a Miroslav Žižka (bicí nástroje), později přibyl ještě kytarista Jan Prokeš.
To vadí:
Slavných dvacet let
Po okupaci v roce 1968 Divadlo Apollo zaniklo, a tak Apollobeat s Petrem Spáleným dál koncertoval samostatně. Počátkem sedmdesátých let byl jednou z nejúspěšnějších kapel na naší scéně. Změnil název na Apollo, měl velký úspěch v prodeji gramofonových desek a získal první Zlatou desku. V roce 1971 nahrál první živé album Petr v Lucerně a Spálený se dokonce umístil na druhé příčce ankety Zlatý slavík. V první polovině sedmdesátých let vstoupila do Petrova profesionálního i soukromého života sexbomba divadla Semafor Miluše Voborníková a společně uvedli v Divadle Rokoko úspěšnou hudební komedii Dlouho, dlouho spím. Libreto tenkrát napsal Zdeněk Svěrák s Miloněm Čepelkou, režie se ujal Jiří Menzel a představení se dočkalo mimořádného počtu repríz. Se skupinou Apollo vystupoval Petr nepřetržitě dvacet let a během té doby jí prošla řada dalších vynikajících hudebníků. V roce 1987 přijali Petr s Miluškou nabídku angažmá v Divadle Jiřího Grossmanna a na koncertní pódia se znovu vrátili s Apollem v roce 1995.
Dáma při těle:
Dlouhodobá nevěra
Současně s raketovým vzestupem potkal Petr svoji první osudovou ženu, herečku a zpěvačku Pavlínu Filipovskou. Stal se zetěm herecké legendy Františka Filipovského a narodily se jim dcery Johana a Pavlína. Jenže Pavlína ztratila po porodu dětí o manžela zájem, a tak co mu chybělo doma, hledal jinde. A našel – v náruči jedné z nejkrásnějších českých zpěvaček všech dob Milušky Voborníkové. Zpočátku jejich vztah vypadal jako dlouhodobá nevěra, když už ale o Petrových záletech věděla celá Praha, došla manželce trpělivost a vyhodila ho. A tak šel za svou láskou, s Miluškou se oženil, mají spolu dceru a na více než čtyři desetiletí propojili i své kariéry. Jejich soužití ale komplikovaly vážné zdravotní problémy. Nejprve přišla Miluška po vážné autonehodě částečně o sluch, s vážným handicapem se ale dokázala tak mistrovsky vyrovnat, že její výkon nikdy nepoznamenal. Petra zase začaly sužovat vážné potíže až ve vyšším věku.
Až mě andělé:
Osudu musel ustoupit
Petrovy přibývající zdravotní problémy vyvrcholily v roce 2011 kolapsem během koncertu v Brně. Vystoupení nedokončil, protože dostal křeč do obličeje a nemohl ovládat obličejové svaly. Lékaři měli dokonce podezření na mrtvici, později ale zjistili, že šlo naštěstí pouze o následek přepracování. Pak se ale přidaly urputné bolesti krční páteře, kvůli nimž musel na operaci. Do těla mu zavedli šrouby, ani to ho ale bolestí nezbavilo, a tak delší cesty na koncerty většinou proležel. Rozhodně nechtěl, aby ho někdo litoval, jeho žena ale potvrdila, že než si stoupl k mikrofonu, hodně vytrpěl. Miluška, která je původní profesí zdravotní sestra, o něj sice láskyplně pečovala, přesto ho nakonec bolesti stejně donutily ukončit kariéru dřív, než plánoval. Jeho nesmrtelné hity ale znějí dál, mezi nimi i píseň Až mě andělé, která má poněkud zvláštní osud – díky emotivnímu textu se často hrává na pohřbech. „Popravdě, to jsem nečekal. Byla to písnička pro divadelní představení Miloslava Šimka, který mi dal básničku Josefa Fouska a já jsem ji zhudebnil a později také nazpíval,“ dodal Petr.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská