Nikdy prý neměl ‘ksicht‘ milovníka, přesto zdaleka ještě nekončí. Před pár lety si Josef Somr dokonce vzal revizitářku a užívá si
26.04.2017
Foto: kviff.com
Popisek: Josef Somr na filmovém festivalu v Karlových Varech
Třiaosmdesátiletý herec Josef Somr stále oplývá energií a vitalitou. Před několika lety se znovu oženil a stále se prý těší na další hezké chvilky na světě. Co na sebe moravský rodák prozradil v pořadu České televize Gen – Galerie elity národa?
Jeho rodným městem je vínem oplývající moravský Vracov. „Když žil tatíček, tak nedaleko odsud jsme měli malý vinohrad, asi tak sto dvacet hlav. Nebylo toho mnoho, ale jak tatíček každý podzim hlásil, že všechno pomrzlo, špačci to sežrali, že prý nebude vůbec nic. Ale pak to zakončil větou: Neboj, pro nás bude,“ zavzpomínal. Jeho otec byl výpravčí na železnici, a tak díky tomu, že za ním často chodil, uměl Josef Somr přehazovat hradla, výhybky a moc ho to bavilo. A jako kluk chtěl být strojvedoucím, protože parní lokomotiva prý bylo něco, co ho fascinovalo.
Josef Somr v pořadu České televize GEN
Do primy kyjovského gymnázia nastoupil ještě ve válečném roce 1944. „Velmi často se ozvalo houkání sirén. Tak nás vyslali nahoru na kopec a my jsme se dívali, jak letedla bombardují Hodonín.“ Jako velmi mladý pak zažil o komunistický převrat. Po únoru 1948 byl jeho bratr zatčen, prý pro nějakou letákovou činnost, jako mladistvý si odseděl sedm měsíců a tím prý pokazil známému herci kádrový profil. „Ale abych nebyl moc pesimistický, tak bych chtěl říct, že jsem se v nedávné době stal čestným občanem Kyjova,“ připomněl.
S tím ksichtem přece nemůžu hrát dobráka
Po maturitě si s kamarádem zajeli do Brna a šli kolem tamní Janáčkovy akademie múzických umění. „Mezitím ten kamarád donesl nějaká lejstra, ta jsme vyplnili a bylo vymalováno,“ vysvětlil. Když se pak vrátil domů k rodičům a řekl jim, že chce studovat herectví, následoval prý pláč a skřípění zubů. „Tatíček mě sebral a odjel se mnou na poradu za strýčkem farářem, spoléhal na to, že mi to rozmluví.“ Strýček ale prohlásil, že herec je vlastně něco podobného jako sluha boží. On taky prý mluví k lidem a pomáhá jim, vysvětluje jim věci a dělá je lepšími, a to ten herec prý může taky.
S Jitkou Zelenohorskou ve slavném oscarovém filmu režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky
Toho, že nikdy nehrál milovníky, prý nelituje. „Nehrál jsem Romea, nehrál jsem Hamleta a já si myslím, že to je velice dobře. Protože vrahové a nabouraní jedinci se hrají daleko líp. S tím ksichtem přece nemůžu hrát nějakého dobráka, do kterého by se někdo snad zamiloval,“ dodal se smíchem.
Nechtěl zažít klinickou smrt
Pak už přišlo angažmá v Praze. Rád vzpomíná na léta, strávená v Činoherním klubu, a v šatně ukazuje i místo na zemi, kde často přespával. Jak sám popisuje, následný přechod do Národního divadla byl pro něj velice těžký. „Nikdy nezapomenu na to, když jsem se na prvním setkání s členy divadla představoval, když jsem přišel k panu Sovákovi, tak mi řekl, že mě vítá v údolí umírajících slonů.“
V Národním divadle s Janou Hlaváčovou v roce 1984, v komedii Sen noci svatojánské
„Myslím si, že i v Národním divadle jsem se dostal do údobí nepříliš šťastného a nechtěl jsem tam zažít klinickou smrt. Nikdy nezapomenu na výrok pana profesora Lukavského. Tehdy docela zvýšil hlas a řekl, že z tohohle divadla se neodchází, z něj se musíte nechat vynést.“ Potlesk je pro něj, jako když si bouchne šampaňské, daleko cennější než jakýkoli honorář. „Když vidíte, že třeba diváci i pláčou z dobrého požitku, tak co si víc přát,“ říká.
Svatba na stará kolena
Je to krásná shoda, že se v Praze odstěhoval na Vinohrady, a navíc bydlí v Moravské ulici. Na stěně mu tam visí fotografie tatínka a maminky a také hodiny, které v roce 1930 dostali jeho rodiče jako svatební dar. „Já jsem si je sem pověsil, protože jako bych tam pořád ještě cítil srdce tatíčka a mamičky, utíká to, utíká,“ podotýká.
V roce 2008 v komedii Jana Hřebejka U mě dobrý
Věděli jste, že se Josef Somr před pěti lety oženil? Vzal si rekvizitářku z Národního divadla, se kterou byl prý v pracovním kontaktu dvacet až pětadvacet let. „On ještě stačil požádat moji maminku a ta prý jen prohodila Ježíšikriste,“ prozradila jeho manželka Jaroslava. „Dodneška jim to prý zní v uších, ta její hrůza, když její dcera po pětašedesáti letech přivedla domů snoubence,“ směje se herec.
Ještě není za pět minut dvanáct
Dnes už Josef Somr v divadle nehraje, jediné místo, kde je možné jej ještě vidět při tematických čteních, je poetická vinárna Viola. „Chodil jsem sem i jako divák a doufám, že sem budu moct chodit jako divák, až úplně přestanu. Mají tady také dobré vínko, i na to rád přijdu,“ říká.
S manželkou Jaroslavou
Populární herec přiznává, že život miluje a loučit se s ním určitě ještě nechce. „Všichni říkáme, že stáří je vlastně už konec života, ale já jsem prožil velice hezké poslední čtyři roky a pořád se těším, že to bude ještě hezčí. Hodiny sice odbíjejí, čas letí, ale do za pět minut dvanáct ještě zbývá padesát pět minut. Takže myslím, že za tu dobu se dá prožít ještě moc krásných věcí a moc se na to těším. Jenom aby byli na to lidi,“ dodává.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Antonín Pořízek