Česká Miss otevřeně o své cestě na úplné dno. Prala se s anorexií i bulvárem a připadala si ošklivá. A když jí řekli, že je tlustá…

19.04.2017

Jako holčička nosila velké brýle a všechnu pozornost na sebe strhávala spíše její starší sestra. Možná už někde tady se začalo prohlubovat její nízké sebevědomí.  Sestře se totiž chtěla za každou cenu vyrovnat. „Maminka mě vždycky objímala víc, než ostatní sourozence. Asi tušila, že se cítím jako takové ošklivé káčátko,“ říká Eliška Bučková v pořadu 13. komnata. Zlomové období podle ní nastalo v deváté třídě základní školy, kdy od Ježíška dostala vysněné kontaktní čočky. „Takhle jsem odhodila brýle, nasadila jsem si kontaktní čočky. Okamžitě jsem se od kamarádky nechala ostříhat na mikádo a po Vánocích jsem do té třídy přišla, jako úplně někdo jiný. „Všichni na mě koukali a říkali si, že jsem kočka,“ vysvětluje Bučková a pokračuje: „Svoji první módní přehlídku jsem absolvovala někdy ve třinácti letech, takže už jako malá holka jsem byla taková exhibicionistka.“

 

 

Díky milující rodině měla úžasné dětství, na které ráda vzpomíná. „Vyrůstala jsem v malém moravském městečku Strážnice. A byla jsem druhá nejstarší z pěti sourozenců. Jsme čtyři holky a jeden kluk. Bylo to hrozně hezké dětství a to i díky skvělým rodičům.“ Velmi důležitá pro ni vždy byla víra.  „Pro mě byla víra v Boha automatická, odmalička jsem v tom vyrůstala,“ vysvětluje. 

 

 

 

Už jako studentku kosmetické školy si jí vyhlédly modelingové agentury, kterým se líbily její fotky na sociálních sítích. Bučková tedy poprosila maminku, aby s ní jela do Prahy. Pak už to šlo ráz na ráz. Podepsala smlouvu a odletěla na první focení do Malajsie. „Nebylo to pro mě jednoduché, nikdy jsem třeba neletěla letadlem a neuměla jsem anglicky,“ podotýká. Pro rodinu to bylo těžké rozhodnutí. Ale rodiče jí tu šanci upírat nechtěli a svolili. Pak odjela na další focení do řeckých Athén. Tam jí ale bohužel řekli, že nesplňuje normy, a že ztloustla. Bučková z toho byla znechucená a řekla si, že s modelingem skoční.

 

 

 

Když se ale vrátila domů, maminka jí oznámila, že jí přihlásila do soutěže Česká Miss. Víc v té době ale Elišku zajímal její přítel. Takže jí i celkem vadilo, když v soutěži pořád postupovala dál a dál. Když se dostala mezi posledních čtyřicet, tak si řekla, že se do toho pustí naplno. A když Alain Delon vyslovil její jméno, byla v šoku. „To, co jsem tehdy ale chtěla nejméně, bylo vyhrát titul Česká Miss. Chtěla jsem být se svým klukem a randit,“ podotýká. 

 

 

S první láskou se časem rozešla a byla naplno v „tom“. Netušila totiž, že mezi její rodinnou výchovou a světem modelingu a šoubyznysu je hodně velká propast. Dostala se do světa, ve kterém se vlastně vůbec neuměla pohybovat. Z její krásné upřímnosti si média dokonce dělala legraci. „Tehdy to bylo neskutečně těžké ustát, protože já jsem v agentuře neměla nikoho, komu bych se mohla svěřit. Byla jsem hozena do rozbouřené vody a musela jsem se naučit plavat,“ popisuje. Šla z jednoho televizního pořadu do druhého. Zdálo se ale, že se do toho velkého světa nějak nehodí. 

 

Začala chodit s třicetiletým zpěvákem Vaškem Noidem Bártou. Byla v neskutečném šoku z toho, že o ní má zájem celebrita. Vašek si potrpěl si na vybrané jídlo, čemuž se Eliška nevyhýbala. V bulvárním tisku se ale začaly objevovat titulky o tom, že je tlustá. „Byly to texty, které neurážely jenom mě, ale celou mojí rodinu,“ podotýká. Většinou se ale věnovaly právě její váze. „Bylo to opravdu nevybíravé, psalo se v nich, že z miss Elišky Bučkové je vesnická machna, má tlustý stehna, proto nemá žádnou práci. Nejenom, že mi to tehdy srazilo moje ego, ale ohromně mě to shodilo i před mým partnerem,“ popisuje.

 

 

A co Eliška udělala? To samé, k čemu modelingové agentury nutí tisíce jejich kolegů a kolegyň – začala nebezpečně hubnout. „Před Vánocemi roku 2012 jsem přestala úplně jíst a za měsíc a půl jsem zhubla 12 kilogramů jenom tím, že jsem nejedla,“ popisuje Bučková. Řekla, že za den přijme maximálně 600 kalorií, pak to dokonce snížila na 300 kalorií denně. 

 

 

Při svých 180 centimetrech zhubla z 68 na 49 kilogramů. Dostala se tak na velikost 34. Moc radosti jí to ale nepřineslo. „Pak už se to dostalo do takové fáze, že jsem byla šťastná, že jsem nejhubenější ze všech,“ říká. Byla stále ohromně unavená. S přítelem Noidem se rozešla a nedokázala jí pomoct rodina ani kamarádka. Byla totálně na dně, nechodila už ani do společnosti. Nedokázala už ani přijmout kritiku a odcizovala se i se svojí matkou. „Stav mé psychiky se ohromně zhoršoval, nechala jsem si dokonce od kamarádky předepsat antidepresiva, ale nikomu jsem se do odborné péče nesvěřila. Neuměla jsem si přiznat, že mám problém,“ podotýká. V chvíli se rozhodla udělat razantní krok a odjela za rodinou na Moravu. „Řekla jsem si, že se nenechám zničit médii ani partnerem.“ 

 

S novým partnerem se sice později rozešla, ale dal jí toho podle jejích slov hodně. „Moc mi pomohlo to, že jsem se chtěla líbit jemu i jeho rodině. Poznala jsem s ním život ve fitness centru a zdravou stravu,“ popisuje. Za 5 měsíců měla 11 kilo nahoře a dostala se na velikost 36. „To je neuvěřitelné, když přiberete 11 kilo, ale máte velikost 36. Prostě jsem najednou byla hezká a měla jsem krásné proporce,“ popisuje. 

 

 

Začala spolupracovat s centrem Anabell, které pomáhá dívkám s anorexií a protože se potřebovala stáhnout z velkého světa, začala pracovat jako prodavačka v butiku. V současné době dělá v marketingovém oddělení jedné české společnosti. Koordinuje i focení modelek a ohromně jí to baví. Našla si životního partnera, známého rybáře Jakuba Vágnera a je šťastná. „Modeling už je pro mě jen koníček, aby to pro mě byla radost a ne starost. Anorexii jsem pánu Bohu nikdy nevyčetla, protože on nám dává svobodu a byla to moje volba a já mu za tu lekci děkuji,“ uzavírá.