Byl kousavý a leckdo se ho bál. Z nemocnice utíkal do hospody a dvě ze svých dětí úspěšně utajil až do smrti. Tajnosti slavných
06.04.2017
Foto: SPI International
Popisek: Vladimír Dlouhý rok před smrtí, v psychologickém dramatu Ženy mého muže
Zakázali mu pít a kouřit, přesto utíkal do hospody i z nemocnice. Bohémského životního stylu se nedokázal vzdát ani kvůli dětem. Smrti šel vstříc a napomáhal jí, jak to jenom šlo. Někdejší idol dívčích srdcí jakoby se systematicky a plánovitě ničil.
Stačilo mu gesto a pohled uhrančivých očí, a všechny ženy šly rázem do kolen. A přestože si všichni mysleli, že jsou jeho největší vášní alkohol a cigarety, měl ještě další – slabost pro krásné příslušnice něžného pohlaví. Je všeobecně známo, že měl tři děti, dceru z prvního manželství a dvojčata s druhou ženou, herečkou Petrou Jungmannovou. Až po jeho smrti ale vyšlo najevo jeho další velké tajemství. Práskla ho slovenská herečka Jana Nagyová-Pulm, která kdysi ztvárnila hlavní ženskou roli v úspěšném pohádkovém sci-fi seriálu. „Všichni nás tehdy dávali dohromady, ale on byl zadaný a já věděla, že má i dvojčátka,“ prozradila pár dní po smrti Vladimíra Dlouhého deníku Aha! někdejší princezna Arabela. „Já jsem ty děti ale nikdy neviděla. Jen jsem si zapamatovala, že se o nich už tenkrát dost mluvilo.“ O svých nejstarších dětech, které se narodily koncem sedmdesátých let, tedy v jeho dvaceti letech, herec nemluvil a na veřejnosti se nikdy neobjevily.
Se Zdenou Hadrbolcovou v Kachyňově slavném dramatu Už zase skáču přes kaluže
Filmování bral jako zábavu
Starší z populárních bratrů Vladimír Dlouhý se narodil 10. června 1958 do rodiny stavebního inženýra a prvoligové házenkářky a původně se chtěl stát zedníkem. Pro film ho objevila jako žáka šesté třídy přímo ve škole pomocná režisérka Milada Mikešová, když hledala představitele hlavní dětské role pro film Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže. Po debutu ve snímku, který posbíral doma i v zahraničí čtrnáct ocenění, se rychle stal dětskou hvězdou, dál ale bral filmování jenom jako zábavu, protože se chtěl stát stavebním inženýrem. Poté co ho nepřijali na stavební průmyslovku, se opravdu začal učit zedničinu, režisér Petr Schulhoff ho ale nakonec úspěšně popostrčil ke studiu herectví na pražské konzervatoři, které úspěšně zakončil v roce 1980. Měl neuvěřitelný talent, říkalo se o něm, že na jevišti nehraje, ale existuje. Stačil mu jediný uhrančivý pohled či gesto, aby přesně vyjádřil charakter postavy. Už na konzervatoři se projevoval jako svérázný a nezkrotný bouřlivák a zřejmě už tehdy také začaly i jeho zdravotní problémy.
S Jiřinou Jiráskovou v Divadle Bez zábradlí ve hře Příliš drahá Mathilda
Strach utápěl v alkoholu
Do všeho šel vždycky naplno a jeho úspěchy by zřejmě byly ještě mnohem větší, kdyby svůj talent neutápěl v alkoholu. Právě kvůli alkoholu a cigaretám se doslova měnil před očima. Podle Nagyové hodně pil už v době, kdy natáčeli Arabelu. A to mu bylo necelých dvacet. Jeho mladší bratr ale rázně odmítá, že by byl alkoholik. „Nebyl závislý, jenom pil. Vědomě a kontrolovaně. Kdyby chtěl, mohl přestat, byl pánem situace,“ prohlásil Michal Dlouhý, kterého bratrovo vědomé sebeničení velmi trápilo. „Mně nevadilo to, že pije, ale to, že když byl opilý, měl tendence řídit auto. A to byl důvod, proč jsme se do sebe pustili a skoro tři čtvrtě roku jsme spolu nemluvili,“ prozradil v jednom rozhovoru a dodal: „Vladimír byl těžký introvert, měl strach z lidí. Odborně se tomu říká sociální fobie a v herecké branži je to velmi rozšířená nemoc. Kdekdo do sebe cpe léky. A protože se u nás v rodině nikdy na léky nevěřilo, brácha nacházel pomoc v alkoholu.“
S manželkou Petrou Jungmannovou a dvojčaty Janem a Jiřím
Pivo jako lék
Nejlépe se prý cítil v hospůdkách, v některých dokonce patřil ke známým štamgastům. „Mám rád hlučnou samotu, texty se učím v kavárnách a restauracích,“ prohlásil v jednom z mála rozhovorů, které kdy poskytl. Brzy ho začaly trápit potíže se žaludkem. Zpočátku vředy, poté co se prý až příliš skamarádil s ‘tekutým chlebem‘. „Pivo mi zůstalo jako dědictví po žaludečních vředech, nemohl jsem pít nic jiného, dokonce mi bylo doporučeno. Patnáct let byly vředy mojí katastrofou, trpěl jsem jako zvíře. Ztratil jsem třetinu života v bolestech,“ vysvětlil. Poprvé se oženil v roce 1997 s Gabrielou Heřmanovou, s níž měl dceru Janu. Mírné zklidnění do jeho bouřlivého života však přinesl až po letech vztah s kolegyní Petrou Jungmannovou. Nebylo to ale snadné, nejprve se léta neustále míjeli. Jednou byla zadaná ona, podruhé on, a až napotřetí se sešli ve správný čas. Petra mu 29. září 2006 porodila dvojčata Jana a Jiřího a o dva roky později se vzali. „Byli tací, kteří říkali, že z něj jde někdy až strach. Ale ten dojem jsem neměla, já se ho nebála nikdy. On většinou kousal, když byli kolem něj šlendriáni anebo namachrovanci, takže u mě neměl důvod. Naopak, byl příjemný a vstřícný,“ svěřila se herečka idnes.cz. Ani rodina ale Vladimíra nepřiměla k radikální změně životního stylu.
V září 2009 při natáčení pořadu České televize Krásný ztráty
Ze špitálu na jeviště
Své vnitřní běsy soustavně utápěl v alkoholu, který ale nikdy nepoznamenal do jeho herectví. Na každou filmovou i divadelní roli byl vždy perfektně připravený. Poslední dva roky bojoval s rakovinou, lékaři mu vzali polovinu žaludku a doporučili mu střídmý režim. Jejich rady však Dlouhý ignoroval. Nadále zůstal věrný sebevražedné životosprávě a bohémem zůstal až do konce života. Přátelé o něm říkali, že na svém konci doslova systematicky pracoval i poté, když se přidala rakovina slinivky a byl závislý na kapačkách. Přesto ho lékaři propouštěli z nemocnice na pár hodin, aby mohl odehrát představení, a cestou se nikdy nezapomněl stavit ve svém oblíbeném lokále na Karlově náměstí. Téměř do poslední chvíle ale hrál, jak pro něj bylo typické – naplno.
Jako nadporučík Falta s bratrem Michalem v posledním televizním filmu, kriminálce Domina
Premiéru už nestihl
Všichni tvůrci se shodují, že jako herec předváděl neuvěřitelné výkony nejen na předních pražských divadelních scénách. Jeho talentu bohatě využily i film a televize včetně mnoha rolí v seriálech. Jeho filmografie čítá stovky rolí. Jeho poslední filmovou byla záporná postava policisty v úspěšném akčním thrilleru Petra Jákla mladšího Kajínek, kterou dokončil doslova z posledních sil. „Vladimír se neskutečně držel, postsynchrony jezdil tři dny po sobě dodělávat přímo z nemocnice, z chemoterapie, a vždycky je 'dal' naprosto perfektně. Až se nechtělo věřit. Navíc jsme ho pak ještě ze studia vozívali do divadla na představení. Byl to zkrátka profík. Hrozně mě mrzí, že se nedočkal premiéry, ale zpětně jsem rád, že viděl alespoň ty části, které namlouval, a také trailer. Myslím, že byl spokojený, těšil se,“ řekl Jákl severu idnes.cz. Velké pracovní nasazení a vášnivý život si nakonec vybraly svou daň. Vladimír Dlouhý zemřel 20. června 2010, pouhých deset dní po svých 52. narozeninách.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská