Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hladové nadnárodní korporace nás dřou z kůže, vydělávají majlant a daně, na rozdíl od nás, neplatí. Čtěte čísla, jsou alarmující

31.03.2017
Hladové nadnárodní korporace nás dřou z kůže, vydělávají majlant a daně, na rozdíl od nás, neplatí. Čtěte čísla, jsou alarmující

Autor: Facebook

Popisek: Profesor Jan Keller

„V roce 1950 odváděly velké firmy v Německu na daních zhruba dvakrát více než zaměstnanci. Počátkem sedmdesátých let se firmy podílely na odváděných daních z jedné poloviny, zatímco druhou polovinu platili zaměstnanci. V roce 2000 odevzdávali již zaměstnanci na daních téměř čtyřikrát tolik co firmy. K podobnému posunu dochází i v dalších zemích EU,“ říká v rozhovoru pro Parlamentní Listy.cz sociolog, profesor Jan Keller, europoslanec za ČSSD. A uvádí mnoho dalších znepokojivých dat i faktů...

„Kniha Ilony Švihlíkové Jak jsme se stali kolonií pro mne byla velice inspirativní. Je v ní ukázáno, jak se vlastně přihodilo, že jsme se ve „vnitropodnikové dělbě práce“ velkých korporací ocitli na spodních příčkách co do velikosti přidané hodnoty, což ovlivňuje výši mezd u nás, životní úroveň a nepřímo i možnosti sociálního zabezpečení. Evropská unie se snaží do jisté míry vyrovnávat vzniklé nerovnosti prostřednictvím eurofondů. Je v tom ovšem dvojí problém. Jednak je skrze tyto fondy přerozdělováno mnohem méně, než kolik si korporace berou z těch takzvaných chudších zemí. V našem případě to je ročně zhruba 8 procent HDP, desátek tedy ještě neplatíme,“ řekl k často diskutovanému problému, proč je ČR chudobinec Evropy profesor Keller.

A pokračoval: „A druhý problém: peníze, které pak Brusel přerozděluje, nejsou získávány od korporací, ale především z daní, které jsou placeny středními vrstvami, zaměstnanci a spotřebiteli. Korporace se zdanění vyhýbají nejen u nás. Například v Německu, kde se zvýšily zisky korporací o 90 procent, došlo za posledních dvacet let k propadu výnosů z výběru daní z příjmu právnických osob o polovinu. Pokus ministra financí Oskara Lafontaina z roku 1999 o zvýšení daňové zátěže velkým firmám narazil na odpor skupiny společností, jako je Deutsche Bank, Dresdner Bank, pojišťovací konglomerát Allianz, BMW, Daimler-Benz a RWE, které pohrozily přesunem kapitálu a závodů do jiných zemí, pokud jim nebude vládní politika vyhovovat.

Evropská unie je na to krátká

Evropská unie je na to krátká a můžeme se donekonečna dohadovat, zda je přitom komplicem, anebo obětí. Skutečností je, že mezi lety 1995 až 2014 poklesla sazba firemních daní v zemích EU v průměru z 35 procent na 23 procent. Přesto se v té době výrazně zvýšil odliv peněz do daňových rájů. Podle oficiálních dokumentů v nich rok co rok mizí z 28 zemí EU zhruba jeden bilion eur. Když to porovnáte s částkami, jimiž disponují jednotlivé evropské fondy, je jasné, že někdo si tady z někoho dělá legraci,“ vysvětlil profesor, který se problémem léta zabývá.

Dějiny propastného prohlubování nerovností

„Je to šokující, ale Thomas Piketty ve své knize Kapitál v 21. století ukazuje, jak v Evropské unii, která se pyšní vysokou mírou solidarity a která je tak hrdá na svůj sociální stát, dochází stále rychlejším tempem k nárůstu příjmové a majetkové nerovnosti v rozsahu zcela srovnatelném se Spojenými státy. Na množství statistického materiálu dokládá, že zlomek nejbohatšího obyvatelstva se na obou stranách Atlantiku svými příjmy a bohatstvím stále více vzdaluje zbytku společnosti,“ říká profesor.

A ještě dodává: „Zároveň dokumentuje, jak podíl chudší poloviny obyvatel na příjmech a majetku zůstává ve srovnání s těmi skutečně bohatými stejně nepatrný, jako byl v době před první světovou válkou. A k tomu dokládá, že střední vrstvy – opět na obou stranách Atlantiku – příjmově a majetkově ztrácejí a jejich podíl si přisvojují ti skutečně bohatí. Opět přesně tak, jako tomu bylo před první světovou válkou. Evropa se ovšem od Ameriky liší v tom, že v jednom kuse vykládá, jak je solidární a sociální.“

Daně platí jen zaměstnanci

Keller dlouhodobě upozorňuje, že střední třídy mají na sobě stále větší daňovou zátěž, zatímco nadnárodní korporace nižší. Jak tento trend zvrátit? „Ve změně daňové zátěže ve prospěch těch slabších je klíč k řešení problému, protože problémy samy vznikly právě přesunem daňové zátěže z těch nejsilnějších na zbytek společnosti. Jak ukazuje německý badatel Horst Afheldt, v Německu stouply čisté příjmy z podnikání korporací a z velkého majetku mezi lety 1950 až 2000 zhruba dvanáctinásobně. Za stejnou dobu vzrostla čistá mzda zaměstnanců pouze dvakrát až třikrát. Přitom došlo během uvedeného půl století k výraznému přesunu daňové zátěže právě od velkých firem a majetných vrstev k řadovým zaměstnancům.

V roce 1950 odváděly velké firmy v Německu na daních zhruba dvakrát více než zaměstnanci. Počátkem sedmdesátých let se firmy podílely na odváděných daních z jedné poloviny, zatímco druhou polovinu platili zaměstnanci. V roce 2000 odevzdávali již zaměstnanci na daních téměř čtyřikrát tolik co firmy. K podobnému posunu dochází i v dalších zemích EU. Pokud nebude tento trend zvrácen, tak největší hospodářské kolosy vysají všechen majetek a solidarita se pak bude moci projevovat už jenom mezi chudými a ještě chudšími. S takovými ekonomickými poměry jde ruku v ruce vláda oligarchie, zatímco o demokracii budeme moci tak akorát hezky řečnit na summitech,“ varuje Jan Keller.

A co české dcery, které by musely danit zde?

Kdepak. „Zatím to funguje spíše tak, že firmy zakládají mnohdy dceřiné společnosti v zemích s nižší daňovou sazbou a tam daní mnohem větší část své produkce, než kolik v nich vyrábějí. Jinou rozšířenou praktikou je, že mateřská společnost usazená v zemi s vyšší daňovou povinností účelově financuje svůj chod s využitím úvěrů poskytnutých svými dceřinými společnostmi umístěnými v zemích s nižším zdaněním. Mateřská společnost pak vrací své dceři půjčku i s vysokými úroky, které si odečítá ze svého daňového základu. Evropská unie proti tomu opakovaně protestuje a navrhuje opatření, jak daňové úniky aspoň snížit. Vždycky se ovšem najdou státy, které takové návrhy vetují. Jak odhaduje již zmíněný Thomas Piketty, pokud by třeba Lucembursko či Švýcarsko přestaly fungovat jako daňové ráje, mohly by pozbýt něco mezi deseti až dvaceti procenty národního důchodu,“ popsal fígle korporací profesor Keller. Někdo by těm nenažraným korporacím měl brzy přistřihnout křidýlka…

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace