Vávra spal s Mandlovou jen jednou, ze slušnosti… Proč je seriál Bohéma promarněná šance a kupa lží a jak to celé opravdu bylo. Režisérova žena vzpomíná
30.03.2017
Foto: ČT
Popisek: Režisérka Jitka Němcová žila s Otakarem Vávrou čtyřicet let
Byl o čtyřicet let starší a navíc to byl její učitel. To se o dvojici režisérů a životních partnerů Jitce Němcové a Otakaru Vávrovi ví. Co se ale neví, je třeba to, že rodinnou kasu táhla ona. Pro peníze si slavného režiséra vážně nebrala.
Prosadit se ve stejné profesi, navíc jako žena, bylo sakra těžké. Jitka Němcová to dala. Naposledy svůj um předvedla v dokumentu Nechte zpívat Mišíka, kde dokonce vypátrala tatínka známého zpěváka. „Vždycky mluvil o tom, že jeho táta byl americký voják, ale nikdo se toho nechytil. Já jo. Maminka mu řekla, že padl v korejské válce, ale co když to tak nebylo? A co když po něm někdo zůstal? Brala jsem to tak, že třeba nic nevypátrám, ale aspoň budu mít v dokumentu americkou linku. Navíc všechny děti touží po tátovi a muzikanti v šedesátých letech šíleli po čemkoli americkém, takže jsem brala Vladimírova tátu Američana jako symbol obou těch snů,“ popisuje svůj film Němcová ve velkém bilančním rozhovoru pro MF Dnes, který vyšel v pondělí.
Pátrání po tatínkovi Vladimíra Mišíka
A Mišík souhlasil, že budou americkou část jeho rodiny hledat. „Vláďa už nechce cestovat, tak jsem do projektu zapojila jeho syna Adama. Ve scénáři jsem naplánovala, že při pátrání po dědečkovi zazvoní u nějakých dveří v San Francisku, kde se dozví, že jeho děda nedávno zemřel, v klidu. A ono se ukázalo, že zemřel přesně tak, dokonce kousek od San Franciska. Zjistili jsme, že Vladimír má spoustu sourozenců, neteří a synovců. Zapadlo to do poetického vyznění dokumentu,“ konstatuje spokojená režisérka.
Urnu mám na skříni
Dokument natočila i o Vávrovi. Jen malý, na velký režisér teprve čeká. Němcová by na něj prý neměla ten správný odstup. I šest let po jeho smrti je prý pořád s ním. „Vždycky si postavím urnu na stůl a povídám si s ním. Když přijdou hosti, řeknu „Pozdravte pana profesora", je na skříni.“ Dokud byl naživu, o filmech se s ním ale prý neradila. „Všechno by si přebral přes sebe, jak by to udělal on. Třeba detail chtěl umocňovat tím, že za hercem, který mluví, by chtěl dva tisíce komparzistů. Kde bych je vzala? Už dávno se u nás netočí filmy, jako když on dělal Jana Husa nebo Kladivo na čarodějnice.“ A tak mu pouštěla filmy už hotové – a s varováním. „Dopředu jsem mu řekla, že když bude hodně ostrej, nedostane večeři,“ směje se Němcová.
Láska na první pohled to vážně nebyla
Zamilovala se do něj ve třiadvaceti. V roce 1973 se dostala na filmovou režii. Prý si myslela, že ten slavný Vávra už nežije. Bylo mu přes šedesát. Láska na první pohled to ale nebyla. „Vávra měl od nás vždycky strašnej odstup. Já měla pořád hlad, jednou mi před přednáškou spolužák Vladimír Merta nabídl syrečky, přišel Vávra, řekl „až si to tady vyřešíte a vyvětráte, tak se vrátím". A odešel. Hlad byl silnější než úcta, tak jsem prohlásila, že to dojíme, že chvilku počká. Merta se klepal, Smyzcek, Troška, Děkanovský koukali - já tam byla jediná holka na hrané režii z pěti ročníků na škole, z dvaceti budoucích režisérů,“ vzpomíná.
Vždycky měl dámy – a pak si vybral mě
„Když se vrátil, koukal na mě rozčarovaně, jak můžu něco takového jíst. Dal si mezi nás ještě jeden stůl, abychom na něj nedejchali.“ A pak ji jednou vezl autem domů, povídali si o umění – a bylo to. „Vždycky měl elegantní dámy, nechápu, co se mu stalo, že si vybral mě, která se ani neučesala, když šla na přednášku,“ diví se i dnes režisérka. Doma byl průšvih. „Hlavně můj táta byl úplně nepříčetnej. Nechápal, jak se můžu zamilovat do o dvě generace staršího chlapa.“ Ve škole to taky moc nikdo nechápal, brali to jako vypočítavost.
Vávra mi za to stál
Musela dokazovat, že je dobrá režisérka. „Jako když se narodíte slavným rodičům. Kamarádila jsem se Simonou Stašovou, ta ve dvaceti nezavadila o roli. Ona za to nemohla, že měla mámu Bohdalku, já si to stigma přivodila dobrovolně. Překonávala jsem to těžce, ale Vávra mi stál za to,“ konstatuje. Byl prý neskutečně vtipný, vyprávěl skvělé historky. „Opravdu jsme byli každý odjinud. A ta konfrontace byla nesmírně zábavná a zajímavá. Přitom v podstatných věcech jsme se shodli. Líbily se nám stejné filmy, hudba, obrazy... Jenom s oblečením ne: on byl elegantní a moje džíny a tenisky považoval za něco otřesnýho,“ vzpomíná na to, jak si Vávra nechával šít košile za pět tisíc jednu.
Platila mu nóbl košile
Od konce 80. let netočil. A tak jeho gentlemanský životní styl dotovala Jitka Němcová. „Když jsem řekla „Vávro, nezlob se, nemůžeš si koupit oblek za 28 tisíc", mávl rukou, že to nějak udělám. Důchod měl dvanáct a půl tisíce. Já pořád pracovala, točila jsem pro televizi. A když opravdu prachy nebyly, zakázala jsem mu nakupovat. Místo pěti košil si nechal ušít jen jednu. A ušetřili jsme na dovolených,“ popisuje konec života s legendou.
Brali se v jeho 86 letech
Děti spolu neměli. „Nechtěl děti, že je na ně starej. Já to musela respektovat,“ krčí rameny Němcová. Ale prý nelituje. Vávra jí stačil. „Dirigoval armády, točil tanky zleva, zprava, plus obrovský komparzy - na tom bylo vidět, že má energie spoustu.“ Vzala si ho až v roce 1997, poté, co ji za ním nechtěli pustit do nemocnice, že není jeho žena. „Tak když ho pustili, na Letné jsme se vzali, v takové barabizně. Vypadalo to jak ubytovna pro zedníky. Nic romantického, svatba z rozumu. To byl rok 1997, bylo mu 86 let,“ říká. „Do pětadevadesáti byl senzační, pak se to zhouplo,“ konstatuje suše.
Jejich svatební snímek (foto Total film)
Nebyl degenerovanej buržoa
„Kdybych ho nemilovala, tak bych se o něj nemohla těch posledních pět let starat. Nic mi nevadilo, všechno mi vonělo. Zajímavý, to bych do sebe neřekla. Pořád jsem ho hladila, aby byl v klidu. Aby si připadal dobře. Za to, že jsem s ním byla šťastná. Když slavil stovku, říkal, že tu bude do sto čtyř. Jak na to přišel? Říkal, že hraběnka Lobkowiczová tu byla do stovky a on, obyčejnej buržoa, není degenerovanej, takže tu klidně může být o pár let déle. Nepovedlo se mu to, protože si zlomil krček. V tom věku jakmile se něco stane, začne se rozpadat všechno. Už se nepostavil,“ říká smutně Němcová.
Bohéma? Promarněná šance
A život po Vávrovi? Nového partnera si prý představit nedovede. „Nebo možná ano, kdyby se objevil někdo fakt vtipnej, abych ho já nemusela bavit, tak snad...,“ říká nejistě. Nedávno Otakara Vávru připomněl i seriál Bohéma. Podle Němcové promarněná šance. „Mohl to být moc pěkný seriál, jenomže na něm bylo vidět, že byl napsaný s fiktivními postavami a pak se narychlo předělával. Když Otakar Vávra chystal Kladivo na čarodějnice, studoval všechny materiály, jezdil do těch míst, mluvil s historiky... V Bohémě divák neměl přehled, co byla pravda a co ne,“ naráží na to, nač si stěžovali třeba potomci herce Zdeňka Štěpánka.
Baťkovi to v roli jejího muže seklo
Jejího muže hrál Pavel Batěk. „Přišel, jestli bych mu o Vávrovi něco řekla. Je to slušnej kluk. Kdyby to nevzal on, hrál by to někdo jiný. A v tom baretu mu to slušelo! Vávra ho měl jen na jedné fotce. Směje se na ní, což bylo výjimečné. Když točil, byl na lidi vostrej, ale to byla jeho pracovní tvář,“ říká žena, která s Vávrou prožila čtyřicet let. Dokonce prý ani nebyl takový děvkař. Přitom se psalo, že mezi jeho milenky patřila Lída Baarová. „Nic s ní neměl, měl ji rád jako kamarádku. Přiznal Adinu Mandlovou, prý jednou, ze slušnosti, aby se neřeklo...,“ usmívá se Němcová.
Chtěl točit – za každého režimu
Bohéma ukázala i to, jak Vávra elegantně proplouval za všech režimů. Jenže podle Němcové prostě chtěl točit. „Stěžoval si, že mu vyčítají, že nebyl nikdy zavřený. Chtěl po válce státní kinematografii, nelíbilo se mu, aby film zaplatil třeba řezník, který by vyžadoval, aby jeho dcera hrála hlavní roli. Na druhou stranu netočil seriály jako Třicet případů majora Zemana nebo filmy typu Atomové elektrárny, to už na něj bylo moc tendenční. A blbý. Zajímala ho česká historie, protože zbožňoval tenhle národ, chtěl mu ukázat, že za něco stojí. O Češích říkal, že jsou neskonale šikovní. Vážil si jich. Říkal, že kdybychom neměli takovou trochu ohnutou povahu, dávno už bychom tu nebyli. To, že ve filmech někdy musel uhnout, bral jako úlitbu. To jsem chápala, taky jsem žila v totalitě,“ uzavírá Jitka Němcová.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Dáša Vrchotová