Nejlepší komička se odepsala jediným špatným rozhodnutím. Když pak někdejší hvězda zemřela, sousedé si ani nevšimli. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Věra Ferbasová ve svém posledním válečném filmu z roku 1942, komedii Zlaté dno

Nejtemperamentnější a nejusměvavější herečka prvorepublikové éry proslula mimořádným smyslem pro humor a bezprostředností. Jako jedna z mála odmítla za války hrát v německých filmech a nekolovaly o ní pomluvy ani lechtivé historky. Přesto jí leckdy do smíchu moc nebylo.

Prototyp blonďaté naivky, s očima i postavou panenky na hraní. Tím kdysi zaujala Věra Ferbasová filmové tvůrce. Brzy ale bylo vše úplně jinak, stala se totiž největším ženským komikem zlaté éry první republiky. Když se pak po letech odmlky vrátila konečně před kameru, většinou ji v drobných roličkách nikdo nepoznával, i když dál udivovala čilostí a šibalským pohledem. Jenže znovu zaúřadovala smůla – ty kvalitnější filmy, v nichž si zahrála, skončily povětšinou nakonec v trezoru. Navíc neměla děti, takže ke konci života zůstala úplně sama, a když zemřela, několik dní si toho sousedé ani nevšimli.

Ve študácké komedii z roku 1936 Sextánka

Miss Plzeň málem vylili z gymplu

Nezapomenutelná Uličnice se narodila 21. září 1913 v Sukoradech u Jičína, v rodině středoškolského profesora. Ve druhé třídě se s rodiči přestěhovala Plzně, kde otec učil na střední škole. K jeho žákům patřil mimo jiné i nezapomenutelný herec Miroslav Horníček. Na gymnáziu Věra okamžitě přebrala ve třídě úlohu, kterou později tak ráda ztvárňovala před kamerou – pozici nejbujnějšího děvčete ze třídy, šibalskou a věčně neposednou studentkou, starající se o zábavu ostatních. Přesto byla velmi oblíbená, a to stejně spolužačkami i profesorkami. Jednou ale pohár trpělivosti přetekl. Na jednom tanečním večírku ztratila pojem o čase, přetáhla večerku a hrozilo jí, že za to bude z gymnázia vyloučena. Okamžitě tedy přestoupila na obchodní akademii, kde se naučila psát na stroji a stenografovat, což se jí později velmi hodilo. Užívala si ale i jiných radostí. Například vyhrála soutěž o královnu krásy a jako Miss Plzeň ji vozili po městě v ozdobeném kočáře.

S Vlastou Burianem a Jaroslavem Marvanem v komedii Provdám svou ženu

Legrace, nebo nejistota?

Stenografie se jí hodila, když se po maturitě ucházela o místo sekretářky v Divadle Vlasty Buriana. Když sám Vlasta Burian osobně prověřoval její znalosti a dovednosti, nakonec zkoušku zakončil slovy: „A co kdybys to, holka, zkusila na jevišti?“ A stalo se. Věra zaskočila ve hře Pronajme se balkon za populární Anny Ondrákovou, která náhle onemocněla, a měla překvapivý úspěch. Málokdo tušil, že se za ním skrývala obrovská bezradnost. Diváci se bavili tím, jak zmateně hledala skuliny mezi texty ostatních herců, kam by se svou replikou vstoupila. Nakonec scéna skončila tím, že mrskla kabelkou o zem a opustila jeviště za jásotu publika, které se domnívalo, že vše bylo přesně nacvičeno. A zafungovalo kouzlo nechtěného – zrodil se typ potřeštěné komičky, kterého filmaři využili a možná až zneužili. Ferbasová byla prostě taková. Na potřeštěného žabce se chodilo a ona ho hrála stále dokola, až do omrzení.

Navzdory svým půvabům se pomluvám vždycky dokázala vyhnout

Svatební komedie

Před kamerou dostala první štěk ve dvaceti letech v romantickém hudebním filmu V tom domečku pod Emauzy, k němuž napsal scénář symbol českého národa Karel Hašler, a stala se jednou z nejoblíbenějších komediálních hereček 30. let. I když ji kritika často ‘stírala‘ za různé nedostatky, nenechala se odradit, a výsledkem byly kasovní úspěchy, od Mravnosti nade vše přes Uličnici až po film Panna. Scenáristé jí ‘šili‘ role přímo na tělo a jejími filmovými partnery byly takové hvězdy, jako Karel Lamač, Hugo Haas, Nový, Raoul Schránil, Ladislav Boháč či Jiří Dohnal, s nímž hrávala nejčastěji. Za války se provdala za architekta Josefa Pálku a ani její svatba se neobešla bez komicko-dramatické předehry. Vpředvečer obřadu totiž Věra hrála v jednom moravském městečku, kde s ní byl i její snoubenec, a měli dojednáno, že je po představení jeho známý doveze k vlaku. Jenže nedorazil, a tak byl narychlo probuzen majitel místní autodílny, aby je riskantní jízdou dopravil na nádraží. Spoj měl naštěstí, jak už to tak za války bývalo, zpoždění. V Praze se pak konala velkolepá svatba, vždyť se přece vdávala zbožňovaná filmová hvězda.

Na dostihovém závodišti v Chuchli s legendárním žokejem Karlem Havelkou

Nacistům se vyhnula, jenže…

Až do roku 1942 hrála temperamentní blondýnka ve více než čtyřiceti filmech. Poslední byla komedie Zlaté dno, v níž už pouze sekundovala Vlastu Burianovi, a pak jako když utne. „Němci si přáli, abych hrála v německých filmech, což jsem pochopitelně nechtěla. Tak to nakonec vyřešil můj manžel, který řekl: Ne, když jsi vdaná, nemusíš hrát vůbec. A tak jsem už od roku 1942 nehrála v ničem,“ vysvětlila své válečné odmlčení v rozhovoru pro Pozitivní-noviny.cz. Ani po osvobození se jí ale neulevilo. Začas za ní přišli, že by měla také být organizovaná. „Já politice nikdy nerozuměla, a tak, protože jsem bydlela na Václavském náměstí, šla jsem se přihlásit tam, kam jsem to měla nejblíž – do strany národně sociální…“ přiznala v rozhovoru s Ondřejem Suchým. Ať už to bylo pravda, či nikoli výsledek byl jednoznačný – dopustila se tím neodpustitelného přešlapu, který následně ani trochu nepřipomínal její filmové kotrmelce. „Brzy nato nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl milionu pokuty, manžel byl na čtyři roky zavřenej, a když jsem se odstěhovala k mamince, u které tenkrát bydel také můj bratr s rodinou, vystěhovali nás nakonec i z bytu maminčina, ačkoliv ta neměla s politikou nikdy nic společného,“ vzpomínala herečka na nejkrušnější životní období. „Nabídli nám bydlení na slezských hranicích – jednu místnost, bez sklepa a bez půdy. Do čtrnácti dnů se vystěhovat. Matka se z toho roznemohla, takže nám to nakonec prodloužili ještě o týden. Pak jsme se odstěhovali do Nového Jičína a tam teprve sháněli nějaký byt.“

Jako guvernantka (vlevo) v pohádkovém seriálu Pan Tau

Zpátky to šlo ztuha

Od poloviny 50. let žila s manželem v Ládví u Prahy v domku, který kdysi užívala jako letní byt Růžena Nasková. Bydleli tam s kocourem Rumcajsem a psem Hafíkem, psí slečnou, které se herečka ujala, když ji někdo odložil. Poválečná kinematografie ji zanedbávala, a tak znovu stanula před kamerou až po šestnáctiletém odmlčení, a pak už dostala pouze třináct rolí. Naštěstí ale byla vynalezena televize, která k ní byla milosrdnější. V 60. letech už to bylo lepší, vrátila se na jeviště Činoherního klubu i k filmu. Jenže ty kvalitnější, Případ pro začínajícího kata a Skřivánci na niti, skončily v trezoru. Naposledy si zahrála roztomilou tetičku Luďka Soboty v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Paní Ferbasová byla hodná a až příliš důvěřivá, a tak po manželově smrti přišla nejen o mnoho pokladů, které dům v Ládví skrýval, ale nakonec i o dům samotný. Závěr života prožila v garsonce na jednom pražském sídlišti. V poslední hodině byla úplně sama, teprve po pár dnech si sousedé uvědomili, že ji vlastně už delší domu neviděli. Zemřela 4. srpna 1976 v necelých 63 letech a pochována je na hřbitově v Jičíně.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská