Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Poslední fotka i poslední slova kardinála Vlka z nemocnice... Těším se, že mu za všechnu tu lásku poděkuju tváří v tvář

20.03.2017
Poslední fotka i poslední slova kardinála Vlka z nemocnice... Těším se, že mu za všechnu tu lásku poděkuju tváří v tvář

Autor: ČT

Popisek: Kardinál Miloslav Vlk

FOTO Zprvu byl pro komunisty nepohodlný, pak se stal na téměř dvacet let hlavou českých katolíků. Kardinál Miloslav Vlk zemřel 18. března 2017, pouhé dva měsíce před svými pětaosmdesátými narozeninami.

„Bože, přijmi duši svého pokorného služebníka, kardinála Miloslava Vlka, který dnes po těžké nemoci dobojoval svůj celoživotní zápas za lidskou svobodu a toleranci. Mílo, budeš mi lidsky i duchovně chybět,“ napsal na Facebooku kardinál Dominik Duka. Pražské arcibiskupství vyzvalo věřící k motlitbě za spásu jeho duše. Poslední rozloučení se uskuteční v sobotu 25. března v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Ve čtvrtek a v pátek bude vystaveno tělo k tiché vzpomínce a modlitbě. Místo bude ještě upřesněno v závislosti na výsledku jednání se Správou Pražského hradu.

Odejít i zůstat

Kardinál Vlk komunikoval s věřícími na stránkách kardinal.cz. Tam se také 18. 3. 2017 objevilo svědectví jeho sekretářky Hany Pohořalé o jeho posledních okamžicích: Milí přátelé, píše. Dnes, v 9:50 hodin dokončil své pozemské putování kardinál Miloslav Vlk. Zemřel v nemocnici, provázen tichou modlitbou svých blízkých.

Pan kardinál dbal vždy na to, aby se na jeho stránkách čtenáři dověděli důležité události jeho bohatého programu, jeho názory na společensko-politickou situaci, ale i jeho osobní prožitky. Dovolím si proto zakončit tyto stránky krátkou a bezesporu velmi omezenou reflexí jeho posledních dní: Nemocniční pokoj kardinála Vlka se stal místem setkání: setkáním s bolestí a nemocí, především však setkáním s řadou lidí, kteří za ním každý den přijížděli z nejrůznějších koutů Čech, ale i ze zahraničí. Byla to setkání s Bohem přítomným uprostřed společenství, s Bohem, který chce přebývat mezi námi, s „Bohem blízkým“, jak často pan kardinál opakoval.

Dny v nemocnici prožíval ve velikém odhodlání a naději, že bude moci ještě „žít, jak žít se má“…, aby to vyjádřil slovy textu Jiřího Grossmana ze své oblíbené písně. Přijímal s odevzdaností pokyny lékařů a často opakoval: „Musíme být trpěliví“. Velká touha po životě byla však u něj spojena s bytostnou připraveností „odejít i zůstat“. V posledních měsících vícekrát opakoval, že tady na zemi nelze vyjádřit Bohu vděčnost dostatečně, že se těší na chvíli, kdy bude moci Bohu poděkovat „tváří v tvář“. Při jedné návštěvě vyjadřoval údiv nad tím, kolik lidí se za něj modlí, kolik lidí na něj myslí, kolik lidí za ním přichází, kolik lidí ho pozdravuje, v kolika farnostech, klášterech a komunitách jsou organizovány modlitby. Byl v úžasu, překvapen. Jak je to jen možné, ptal se…. Spontánně jsem reagovala, že je to přece láska, kterou během svého života daroval lidem a která se mu teď od nich vrací. Zamyslel se…a na jeho tváři se objevil souhlasný úsměv.

Ne každý, kdo by si přál, mohl pana kardinála přijít pozdravit. Zvlášť v posledních dnech bylo nutné návštěvy omezit, s ohledem na jeho zdravotní stav. „Vlna solidarity a lásky“, jak ji nazval, však k němu zásluhou každého z Vás doputovala. Dovolím si použít výraz, který byl pro něj typický: „Děkuji pěkně“.

 

I na posledním snímku z nemocnice má kardinál svůj typický úsměv

Poslední osobní vzkaz pana kardinála Vlka je z 18. 2. 2017, tedy přesně měsíc před jeho smrtí. Nadiktoval ho sám v nemocnici: Drazí bratři a drahé sestry, vážení přátelé, v těchto dnech se moje zdravotní situace vlivem chemoterapie velice zhoršila. Začalo krvácení z dvanácterníku do prostoru břišního. Děkuji vám všem a každému osobně, všem věřícím Arcidiecéze pražské, za vlnu modliteb, přímluv i solidarity, která přivolává blízkost Boha v této situaci. Zvláštním způsobem jsem vděčen svému spolubratru kardinálu Dukovi za jeho návštěvu a bratrské povzbuzení ve chvíli utrpení. Díky neobyčejné péči lékařů a lékařské vědě, díky všem vašim modlitbám se podařilo zvrátit situaci. V současné době je mi lépe, bolesti nepociťuji, přesto lékaři vidí moji situaci jako velmi vážnou a vyzývají k trpělivosti.

Začal vadit autoritám

Miloslav Vlk se narodil 17. května 1932 v jihočeské Líšnici na Písecku a jeho život od mládí ovlivňovala politická situace. Poté co v roce 1952 odmaturoval, nebylo mu povoleno dál studovat, a tak pracoval jako dělník v českobudějovické továrně Motor Union. V letech 1953 až 1955 absolvoval vojenskou základní službu ve Dvorech u Karlových Varů, poté byl v době částečného politického uvolnění konečně přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Obor archivnictví dostudoval v roce 1960. Poté pracoval jako archivář v Okresním archívu v Třeboni, v Jindřichově Hradci, Okresním a Městském archívu v Českých Budějovicích, kde se později stal ředitelem. V této době publikoval řadu odborných článků v různých časopisech.

V roce 1964 se mu podařilo zahájit studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a 23. června 1968 byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Vzápětí ho tehdejší českobudějovický biskup Josef Hlouch, který se po osmnácti letech směl vrátit do diecéze, jmenoval svým sekretářem. Jeho vliv a působení ale začalo vadit politickým autoritám, a tak byl v roce 1971 přeložen do malých farností. Nejdříve na Šumavu, po šestnácti měsících se stěhoval v roce 1972 za trest do Rožmitálu pod Třemšínem, kde působil dalších sedm let. Tam mu byl také v roce 1978 odejmut tzv. státní souhlas k veřejnému výkonu kněžské služby.

Umýval výkladní skříně

Kněžské povolání dál tedy vykonávat nesměl, a tak si musel najít civilní zaměstnání. Stejně jako řada dalších potrestaných kněží ji nakonec našel jako umývač výkladních skříní u pražského podniku Úklid, později si ze zdravotních důvodů našel práci archiváře ve Státní bance československé. V Praze žil deset let a jako kněz tajně pracoval v malých skupinách věřících. Až 1. ledna 1989 mu byl konečně vrácen státní souhlas a stal se farářem na Klatovsku. Dne 14. února 1990 byl jmenován českobudějovickým biskupem, 27. března 1991 pražským arcibiskupem a českým primasem, nástupcem kardinála Františka Tomáška. Od roku 1991 do roku 2000 byl předsedou biskupské konference, nejprve ČSFR, později České biskupské konference.

Dne 26. listopadu 1994 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. V letech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk předsedou Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), od roku 1994 členem Papežské rady pro sdělovací prostředky a Kongregace pro východní církve. V dubnu 2005 se zúčastnil konkláve ve Vatikánu, na níž sbor kardinálů zvolil nového papeže Benedikta XVI. V květnu 2007 oslavil 75. Narozeniny, a tak v souladu s církevním právem nabídl do rukou papeže Benedikta XVI. svou rezignaci. Papež mu prodloužil výkon funkce pražského arcibiskupa na další dva roky a dne 13. února 2010 přijal jeho rezignaci na pastorační vedení pražské arcidiecéze z důvodů dosažení stanovené věkové hranice.

Zklamání z politiky

Více než osmnáct let v úřadu zhodnotil Miloslav Vlk na stránkách kardinal.cz spíš kriticky. Za neúspěchy, které nicméně přičetl především neochotě politiků, řadil odklad majetkového vyrovnání, církevní zákon, kauzu katedrály sv. Víta či neexistenci česko-vatikánské smlouvy. „De facto jsem na rovině církevně-politické nedosáhl vlastně téměř nic,“ prohlásil v září 2009. K politické situaci a politikům byl kritický a svůj názor dával otevřeně najevo. Naproti tomu k úspěchům katolické církve pod Vlkovým vedením patří práce církevní charity a výrazně se zasloužil o ekumenickou spolupráci českých křesťanských církví. V roce 1993 stanul v čele komise, zabývající se dílem a osobností Jana Husa, a přispěl k tomu, že papež Jan Pavel II. vyjádřil v roce 1999 oficiálně lítost nad Husovou smrtí a přiznal mu místo mezi reformátory církve.

Miloslav Vlk na zimní dovolené roku 2009

Kardinál Miloslav Vlk byl nositelem řady ocenění a byla mu udělena také řada čestných doktorátů. Stal se čestným, občanem Rožmitálu pod Třemšínem, Třeboně, Roudnice nad Labem, Mníšku pod Brdy, Brandýsu nad Labem-Staré Boleslavi, amerického Cedar Rapids a Baltimore a polského Klodzka. Loni na jaře se u něj začala postupně projevovat vážná nemoc. Na Štědrý den musel být hospitalizován na koronární jednotce pro poruchu srdečního rytmu, po čtyřech dnech byl propuštěn, nicméně bolest levého ramene neustupovala. Podstoupil proto CT vyšetření a bronchoskopii, která potvrdila tumor plic a metastázy do kostí. Počátkem letošního roku oznámil, že podstupuje chemoterapii. V polovině února se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. V posledních týdnech o něj pečovali lidé ze sdružení Cesta 121.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace