Byli sehraní jako při tenisu. Začínali agitkou, pak přivezli Oscara. Jenže se jeden provinil a druhý na to doplatil. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Legendární režisérský tandem Ján Kadár (vlevo) a Elmar Klos s Oscarem za Obchod na korze

VIDEO Ve světě to bylo běžné, u nás se stali první vlaštovkou. Režiséři Elmar Klos a Ján Kadár se skvěle doplňovali, podobně jako spoluhráči na tenisovém kurtu. Každý měl svoji parketu a společně dosáhli prvního mezinárodního úspěchu československé kinematografie. Přesto skvost, ověnčený Oscarem, končil později na dlouhá léta v trezoru.

Natáčet ve dvojici, na tom dříve nebylo ve světě nic neobvyklého, a tak v roce 1952 odstartovala spolupráce prvního proslulého česko-slovenského filmařského dua Elmar Klos a Ján Kadár. „Důvod naší součinnosti byl velmi prostý a praktický. Představte si sehraný deblový pár na tenisovém kurtu. Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít,“ prohlásil později Klos ve svých vzpomínkách na Kadára. Natočili spolu osm filmů, vrcholem jejich spolupráce se stalo v roce 1965 válečné drama Obchod na korze, na němž se jako pomocný režisér podílel i mladý Juraj Herz.

Režisérské duo s Idou Kamińskou na předávání Oscarů v Los Angeles

Film to byl v zemi svého vzniku průlomový hned v několika ohledech. Uvedl téma krutého pronásledování Židů za nacismu, poprvé poukázal na aktivní účast Slovenského štátu na holocaustu, a konečně znamenal překonání éry schematicky pojatých válečných fresek s kolektivním hrdinou. Posunul se směrem k eticky závažné a nadčasové výpovědi o svědomí, zbabělosti i tragických důsledcích mravních kompromisů. Jako první československý snímek získal Obchod na korze v roce 1966 Oscara za nejlepší cizojazyčný film a představitelka hlavní postavy, polská herečka Ida Kamińska, byla o rok později nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Pak ale bouřlivé události roku 1968 a následné společenské změny slavnou režisérskou dvojici navždy rozdělily.

Z Brna a Bratislavy na Barrandov

Elmar Klos, který se narodil 26. ledna 1910 v Brně, přišel s filmem poprvé do kontaktu již během studia na gymnáziu, když se svým strýcem, spisovatelem a humoristou Josefem Skružným, psal scénáře k němým komediím s Vlastou Burianem, v režii Svatopluka Innemanna. Vystudoval práva na Karlově univerzitě, poté krátce pracoval jako úředník pražské Sociální pojišťovny. Několikrát si ve filmu i zahrál. V roce 1934 se stal organizátorem nových filmových ateliérů zlínského podniku Baťa. Pracoval tam až do poloviny 40. let, občas pod jménem Klaus Hakon, jako vedoucí výroby, produkční, střihač, režisér, scenárista, komentátor a člen filmařské skupiny F. Šestka na různých krátkých, reklamních, osvětových a dokumentárních snímcích. V letech 1945 až 1948 pracoval jako národní správce filmových ateliérů ve Zlíně, tajemník České filmové společnosti a ředitel Krátkého filmu. Nakonec se stal vedoucím tvůrčí skupiny, scenáristou a režisérem Studia hraných filmů na Barrandově, později Filmového studia Barrandov.

Ida Kamińska a Jozef Kroner ve slavném dramatu Obchod na korze

O osm let mladší Ján Kadár se narodil 1. dubna 1918 v Budapešti a stejně jako jeho budoucí starší kolega začal studovat práva. V roce 1938 ale bratislavskou vysokou školu opustil a jeden školní rok pak strávil na Škole umeleckých remesiel u Karla Plicky. Jenže během německé okupace byl z rasistických důvodů uvězněn a celá jeho nejbližší rodina zahynula v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim. Po osvobození se vrátil do Bratislavy, dva roky pracoval v Krátkém filmu jako asistent produkce a režisér krátkých a dokumentárních snímků. V roce 1947 odešel do Prahy a začal působit na Barrandově jako autor námětů, spoluscenárista a asistent režie. Počátkem 50. let ho Elmar Klos přizval ke spolupráci a vytvořili spolu první a dodnes jednu z mála autorských, scenáristických a režisérských dvojic v historii českého filmu.

Za pohádku dostali stopku

První film dvojice Klos-Kadár Únos vznikl v roce 1952 a byl poněkud poplatný době. Finančně nákladné drama, natočené podle skutečné události. Inženýr ing. Prokop (Ladislav Pešek) a poslanec Horvát (Jiří Dohnal) se nemohou shodnout na plánech další výstavby ve velkém průmyslovém závodu v Ostravě. Spor se má vyřešit na ministerstvu, a tak se oba vypraví letecky do Prahy. Pouze dva členové posádky a tři cestující ale vědí, že letadlo nepřistane v Praze, nýbrž na americkém vojenském letišti u Mnichova. Američané jsou nespokojení, když zjistí, že většina cestujících nežádá azyl, ale chce zpátky domů. Prokop odmítne spolupráci s americkou špionáží, cenné průmyslové plány tajně zničí jeho spolucestující. Zradu odmítne i poslanec Horvát, kterému se po jednom výslechu podaří uprchnout a s pomocí německých antifašistů a československého konzula dosáhne toho, že se zavlečení občané vrátí do vlasti.

Záběr z kdysi kontroverzní pohádkové komedie Tři přání

Snímkem, který dostal státní cenu II. stupně za rok 1953, se zrodilo významné spojení dvou osobností, v němž fungovala nepsaná pravidla. „Klos byl vůdčí postavou hlavně při přípravě a práci na scénáři a hlavní tíha práce na place ležela na Jánu Kadárovi,“ prozradil v rozhovoru pro ČT24 filmový historik Národního filmového archivu Jiří Horníček. Dvojice spolu natočila osm celovečerních hraných snímků. Jejich filmy probojovávaly, samozřejmě v závislosti na dobových podmínkách, kritický pohled na současnost i nedávnou minulost. Tvůrci ale tvrdě narazili, když v roce 1958 natočili podle hry Vratislava Blažka moderní pohádku Tři přání, která byla okamžitě zakázána kvůli zesměšňování socialismu. Pět let pak nesměli natáčet a po celou tu dobu čekala i jejich Tři přání, až budou konečně puštěna do distribuce. Jejich další společný projekt, drama Obžalovaný, uspěl na filmovém festivalu v Karlových Varech. A pak již následoval Obchod na korze, ověnčený americkým Oscarem.

Oscarový triumf

Tragikomedie Obchod na korze se odehrává za Slovenského štátu a zachycuje rozpaky v jádru slušného člověka, který se nechá zmanipulovat, aby ‘arizoval‘ obchůdek židovské majitelky. Nedokáže jí však říci, že se stává novým majitelem, a tak před starou důvěřivou paní předstírá, že jí ho poslali na výpomoc. V městečku houstne atmosféra, připravují se první židovské transporty, roste arogance těch, kteří se připojili k „národoveckým“ mocenským strukturám. Bezstarostný smích tu nikdy nezazní, nakonec i v pouhém pousmání převažuje hořkost. V hlavních rolích ve filmu přímo excelují Jozef Kroner a Polka Ida Kamińska.

Slavnostní předávání prvního československého Oscara:

„Jsem představitelem generace, která byla formována především literaturou. V době mého dětství měla kinematografie odlišnou podobu a film neplnil ty funkce, které plní dnes. Měl jsem to štěstí, že díky mé matce jsem byl ovlivňován velice kvalitními knihami. Kupříkladu můj vztah k antisemitismu v mnohém pramení z knihy, na jejíhož autora si už nevzpomínám, ale vím zcela přesně, že měla název Proti odvěké křivdě. Když jsem se po letech sám sebe ptal, kde se ve mně vzala chuť dělat Obchod na korze, musel jsem konstatovat, že se zrodila v onom osmiletém klukovi, který seděl na kanapi a četl tuto knížku,“ zavzpomínal Elmar Klos v rozhovoru pro časopis Film a doba.

Každý sám za sebe

Po velkolepém a historickém mezinárodním úspěchu československé kimenatografie měli oba režiséři další ambiciózní plány. Mimo jiné chtěli zfilmovat Čapkovu Válku s mloky, pak se ale rozhodli dát přednost nejprve dramatu Touha zvanou Anada, kterou natočili v roce 1969 v česko-americké koprodukci a s mezinárodním hereckým obsazením. Nostalgicky laděný, víceméně únikový příběh, odehrávající se kdesi na slovensko-maďarském pomezí, zpodobnil vášně ve vesnické komunitě, jež způsobila vnadná dívka, kterou doslova přinesla voda. Vzápětí ale nastal definitivní konec. Ján Kadár emigroval do Spojených států a Elmar Klos byl za trest v roce 1970 propuštěn z Filmového studia Barrandov a musel odejít na odpočinek. A jejich slavné válečné drama Obchod na korze kvůli tomu skončilo na dalších dvacet let v trezoru.

Ján Kadár (vlevo) v roce 1978 s Oscarem, kterého pak už nikdo nikdy nespatřil. Údajně ho totiž
po režisérově smrti jeho žena ztratila při stěhování.

Ján Kadár v Americe v režisérské práci pokračoval a natočil několik snímků v americké a kanadské produkci. Krátce po dokončení svého posledního televizního filmu Freedom Road zemřel 1. června 1979 v Los Angeles. Penzionovaný Elmar Klos se začal, i jako pamětník, zajímat o historii v Československém filmovém ústavu a vydal publikace Všechno o pohybu (1983), Hašek a film aneb Film a Hašek (1983) a skripta Dramaturgie je, když... (1987). Po listopadu 1989 byl rehabilitován, pomáhal jako poradce při privatizaci pražských a zlínských filmových ateliérů a v roce 1989 spolurežíroval s Morisem Issou sci-fi Bizon. Až do roku 1993 pracoval jako pedagogický vedoucí režie u snímků studentů a Studia FAMU. Zemřel 19. července 1993 v Praze ve věku třiaosmdesáti let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská