Rachot na Dědině. Místní se bojí imigrantů, ti naopak pečou na nějaké zákazy a „měšťáky“ mají na háku. Tohle prý Chovanec podělal

Foto: Petr Blahuš

Popisek: Imigrační centrum na Dědině

Pražská Dědina bylo až dosud považována za dobrou adresu k bydlení. To se však už brzy asi změní. Ministerstvo vnitra zde přes nesouhlas většiny zdejších obyvatele i obejití místní samosprávy nedávno otevřelo azylové centrum pro muslimské imigranty. V dosud klidné části metropole to kvůli němu už řadu dní vře.

Hloučky snědých cizinců mnohdy nevábného zevnějšku a vůně, přes zákazy pokuřujících a popíjejících na veřejnosti kolem centra. Zoufalá situace s parkováním v širokém okolí. Obavy ze sexuálních útoků na děti na straně jedné a pohrdavé přehlížení názoru místních ze strany Ministerstva vnitra na straně druhé. Taková je dnes situace na sídlišti Dědina u pražské Ruzyně.

Postavili nás před hotovou věc

„Nikdo se nás místních, co tu bydlíme třeba celé desítky let, neptal, když to tady na konci minulého roku otevírali. Vnitro nás postavilo prostě před hotovou věc. Až budou za pár měsíců volby, moc lidí tady sociální demokracii volit nebude,“ řekl Krajskýmlistům.cz  dvaatřicetiletý Pavel Jelínek, který každý den vodí kolem centra pro cizince svou dceru do školy. „Bůh ví, co je to za lidi, proč odešli ze svých zemí. Jaký k tomu měli důvod? Všichni sem přece neprchají před válkou. Nikdo neví, kolik je mezi nimi zločinců nebo úchylů. Mám strach o svou dceru, že ji některý z nich ublíží,“ tvrdí Jelínek, který spolu s ostatními proti otevření imigračního centra podle svých slov demonstroval. Základní škola přitom stojí jen asi 100 metrů odtud a v takové pozici, že každé dítě, které sem přijede autobusem MHD nebo přijde směrem od Ruzyně, musí cestou k ní projít v těsné blízkosti imigračního centra.

„Moje dcera sem chodí do knihovny, ale budu jí muset odtud odhlásit a pokusit se najít pro ni jinou. Jsem rád, že na rozdíl od většiny svých vrstevníků ráda čte, ale nebudu riskovat, že jí tady nějaký nadrženec z druhého konce světa ublíží. Ze strážníků mají jen srandu a státní policii tady člověk nevidí, jak je rok dlouhý, takže pan Chovanec (ministr vnitra - pozn. red.) nás taky neochrání. To ať raději pořád sedí doma u počítače, i když je to hrozný,“ svěřil se Krajskýmlistům.cz rovněž se svými obavami z napadení pětatřicetiletý Zdeněk Kovář, bydlící poblíž.

Naopak celé jméno odmítla říci Kateřina G., které Krajskélisty.cz položily pár otázek před nedalekou mateřskou školkou. A to přesto, že s výskytem imigrantů na Dědině na rozdíl od i podle jejích vlastních slov silné většiny sousedů a místních souhlasí. „Jsou tady kolem cizinců na sídlišti strašně silné emoce. Většina zdejších je proti jejich přítomnosti tady. Mám obavy, aby se mi za tenhle názor někdo nemstil na mých dětech,“ říká Kateřina G., kterou doprovázejí tři malé děti.

Porušování zákona za denního světla

Na jednom se ale obě strany shodnou: Ihned po té, co ministerstvo vnitra bez jakékoliv předchozí konzultace nebo upozornění lidem nebo místnímu zastupitelství otevřelo Na Dědině imigrační centrum, se v jeho okolí výrazně zhoršila a zkomplikovala situace s parkováním. „Parkují nám tady jak auta ministerských úředníků, tak vozidla, kterými sem jezdí imigranti,“ říká Kovář. Paní Kateřina ho doplňuje: „Situace je v tomto směru tady opravdu velmi špatná. Nemám kde zaparkovat, když vezu děti do mateřské školky nebo je vyzvedávám. Musíme jít dlouho pěšky, tak jako zrovna teď,“ uvedla Kateřina.

Podle obou je také situace kolem imigračního centra kritická v tom, jak cizinci porušují zde vyhlášený a vyvěšený zákaz kouření a popíjení na veřejnosti. Domluvy a přítomnost Městské policie přitom vůbec neberou vážně. Redaktor Krajskýchlistů.cz byl sám svědkem toho, jak strážník (který poté šel vyřešit už zmíněné problémy s parkováním k mateřské školce) domlouval dvěma ukrajinsky mluvícím mužům o zákazu kouření přímo pod piktogramem, který ho znázorňoval. Muži na něj jen mlčky koukali, a jakmile od nich odešel na tři metry, znova si klidně zapálili a dál si domlouvali „bezpečnou cestu k hranici“. Autorita státu i místní samosprávy je tady ze strany imigrantů prostě na bodě nula.

Místní lidé na Dědině také nechápou, proč ministerstvo vnitra neotevřelo své imigrační centrum jen přes ulici dál, v areálu bývalých vojenských kasáren 1. dělostřeleckého pluku. Ty sice dodnes vlastní jiná složka státu, resort obrany, ale z původních staveb používá jen část. Celý objekt je navíc dosud obehnán vysokou zdí. „Je to absurdní. Proč se spolu nedomluví? Aspoň by ty baráky v kasárnách k něčemu byly a jen tak zbůhdarma by nechátraly,“ vrtí hlavou paní Kateřina. Jak ale uvedl Úřad městské části Praha 6, pod kterou sídliště na Dědině spadá, o celém plánu ministerstva vnitra umístit přímo mezi tamní lidi do srdce živého sídliště imigrační centrum se radnice dozvěděla, až když se objekt otevíral. Podle mluvčího Prahy 6 Martina Churavého tak byli nejen obyvatelé sídliště, ale i radnice a další subjekty postaveni vnitrem prostě před hotovou věc.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Petr Blahuš