Werichově ´katastrofální´ přítelkyni to sakra myslelo, tak skončila na dlažbě. Nezachránil ji ani slavný šéf. Tajnosti slavných

Foto: BontonFilm

Popisek: Jaroslava Adamová

Jedna z posledních velkých českých hereček. Na rozdíl od dnešních pudových, málem naturščik hvězd vše řešila hlavou, nikoli srdcem a intuitivně. Téhle babě to totiž sakra myslelo. Trochu jako chlapovi. Možná proto si ji jako partnerku a kamarádku vybral sám Jan Werich.

„Radši nebudu jíst, než bych chodila s šedivou hlavou,“ říkala tahle paní herečka s typickou rezavou kšticí ještě po osmdesátce. Jenže pak ji proklaté stáří konečně dohnalo. V roce 2010 si zlomila nohu v krčku, následovala totální endoprotéza. „Stojí to za hov…,“ nepárala se s tím ani v posledních měsících života. Nestěžovala si. „Jaký jsem měla život? No, byl můj. Já vždycky dávala přednost hlavě před srdcem,“ prozradila Jaroslava Adamová.

Tragédie velkého učitele

Poslední měsíce strávila v léčebně dlouhodobě nemocných. Byla vdova, zaměstnaní synové denní péči nezvládali. A v LDN také před pěti lety ve věku 87 let zemřela. Ten, kdo ji znal, i ten, kdo ji kdy viděl hrát, ale nezapomene. Ve filmu se sice výrazněji neprosadila, zato divadlo její talent využívalo. Začínala po válce, zažila slavnou Frejkovu éru na Vinohradech. Když byl nepohodlný Frejka odejit, jako ‘jeho herečka‘ práskla dveřmi také. Setkali se pak ještě krátce v Karlínském divadle, kde hrála i s Vlastou Burianem.

Jako Ariadna v představení Divadla na Vinohradech Theseus Mořeplavec v roce 1946,
samozřejmě v režii Jiřího Frejky

Frejka talentovanou herečku učil už na pražské konzervatoři, pomáhal jí i po válce. Šuškalo se, že mezi mladinkou herečkou a slavným režisérem byl osobní vztah. Ani Frejka ji ale nezachránil před vyhazovem z Národního divadla a na šílenou dobu nakonec dojel i sám. Nezvládl politický tlak a zastřelil se. V dopisu na rozloučenou, který se našel po letech v archívu ministerstva kultury, prosil politiky jen o dvě věci: aby nechali dostudovat jeho syna a aby Jaroslavě umožnili angažmá v Národním divadle! Jenže Adamová se do Národního nevrátila a rodinu postihla tragédie. Frejkův syn zemřel krátce nato kvůli nezdařené operaci a jeho žena se otrávila plynem.

Milovala Wericha, proč ho tedy vystavila antichartě?

Na chvíli se ocitla na dlažbě, a pak „tu ošklivou, zrzavou, expresionistickou, od Frejky zkaženou herečku“ zaměstnal Jan Werich. Stala se pak jeho dobrou ‘katastrofální přítelkyní‘, protože mu byla nablízku v dobách nepohody. Společný herecký koncert přibližuje dodnes Kočár nejsvětější svátosti. Adamová jezdila často k Werichovým na chalupu do Velhartic, pomáhala Werichovi, kdy onemocněl rakovinou. Prý byla do něj zamilovaná, neví se ale, zda slavný, ale stárnoucí a těžce nemocný herec její city opětoval. A byla to právě Adamová, kdo ho doprovodil na smutné shromáždění v Národním divadle, kde herec v domnění, že podepisuje prezenční listinu, stvrdil svým podpisem antichartu. Adamová později litovala, že ho tomu vystavila. Sama to s režimem neměla lehké.

Jan Werich jako španělský místokrál v Limě a Jaroslava Adamová jako jeho milenka v televizní komedii
Kočár nejsvětější svátosti

Dva muži, dva synové

Její milenec Mojmír Drvota, se kterým měla prvního syna, totiž utekl do Ameriky. Později se provdala za potomka slavné nakladatelské rodiny Julia Alberta. Jenže po únoru 1948 musel Julius pracovat jako řidič a správce horské chaty. Měli spolu syna a vychovávali ho společně s Jarčiným prvorozeným, kterého Albert adoptoval. Racionální Jaroslava ale bez divadla nemohla být, a tak hned po šestinedělí spěchala zpátky na jeviště. Přesto si manželství vždy pochvalovala. „Měli jsme báječné manželství. Nemohla jsem si vzít lepšího člověka, než byl on. Měli jsme naprosto otevřený vztah, po všech stránkách. Asi proto jsme to spolu tak dlouho vydrželi,“ vzpomínala na milovaného muže, kterého přežila o sedmnáct let.

S Jiřím Suchým v roce 2005 v televizním pořadu Pocta V+W

Zadostiučinění i role přišly až po revoluci. Ve filmu a v televizi se ale dříve nežádaná herečka začala více objevovat až koncem 90. let, v roce 2000 zazářila v Želarech. Za své působení v dabingu získala Cenu Františka Filipovského, v roce 1997 dostala Cenu Thálie za celoživotní dílo a v roce 2001 byla vyznamenána medailí Za zásluhy. Pozdní kariéra jí svědčila, osmdesátku by jí nikdo nehádal. A pak přišla osudová zlomenina krčku…

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová