Zabil čtyři dospělé, šestiletou holčičku a nenarozené dítě. Sice dostal doživotí, přesto už možná chodí někde mezi námi

Foto: FTV Prima

Popisek: Syn čerpadlářky, za jejíž vraždu nebyl Bohumil Vacík vůbec potrestán. Kvůli nedostatku důkazů.

Nevěříte vlastním očím? Čtyřnásobný vrah Bohumil Vacík, odsouzený na doživotí, opravdu již může být na svobodě. Upozornil na to populární reportér Josef Klíma ve svém pořadu televize Prima.

Za vraždu čtyř lidí včetně teprve šestileté dívenky poslal soud Bohumila Vacíka v roce 1996 za mříže na doživotí. V našem právním systému to ale bohužel neznamená, že takový pachatel opravdu zůstane až do smrti izolovaný od veřejnosti, která bude před jeho případnou recidivou v bezpečí. Po uplynutí zákonné lhůty dvaceti let v kriminále totiž může každého půl roku žádat o podmínečné propuštění, takže už klidně může být na svobodě. Jestli tomu tak je, to se ale nemáme právo dozvědět. I vraždící bestii totiž paradoxně chrání zákon. Zažádal vůbec Vacík o podmínečné propuštění, či mu snad už dokonce bylo uděleno? „To vám říci nemohu, s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů,“ řekla známému reportérovi Josefu Klímovi mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová.

Začal popravou kamaráda

Poprvé vraždil v prosinci 1994 v Sokolově. Tenkrát po kamarádovi chtěl, aby mu půjčil pistoli. Když odmítl, Vacík mu zbraň vyrval z ruky a chladnokrevně ho popravil dvěma výstřely do hlavy. S pistolí, kterou své první oběti sebral, pak přepadl v lednu 1995 benzínovou pumpu u Lišova. Na lup se ale vydal až do jižních Čech, aby zmátl stopy. Pumpařku Milenu Puchingerovou chladnokrevně zastřelil jedinou ranou. Když si ale chtěl odnést pětadvacet tisíc, které našel v pokladně, přijel ke stojanu tankovat náhodný automobilista, takže pachatel odešel s prázdnou. Za předem naplánovanou vraždu oběti, jejíž totožnost ani neznal, nicméně Vacík nikdy nebyl potrestán kvůli nedostatku důkazů. „Bylo špatně udělané poznávací řízení. Nejdřív mu byly předloženy fotografie, až potom bylo poznávací řízení na čerpací stanici. Takže z toho vyváznul,“ řekl v pořadu Očima Josefa Klímy Jiří Puchinger, syn zavražděné ženy z benzinky.

Další čtyři zmařené životy

Skutečný masakr vypukl o pár dní později v Chodově, kde Vacík postřílel celou rodinu šestatřicetiletého vietnamského obchodníka, kterému dlužil necelých třicet tisíc. Místo vrácení dluhu přišel k nim domů brutálně vraždit. Zastřelil muže, jeho osmadvacetiletou, navíc těhotnou manželku Jindřišku, která měla za několik dní rodit, a nezastavil se ani před vraždou teprve šestileté dcerky. Přitom právě ji ještě začátkem prosince hladí Vacík po hlavičce na videu z mateřské školky, kam byl pozván sehrát pro děti roli hodného Mikuláše. Masakr přežila pouze druhá, tehdy desetiletá dcera, která byla právě ve škole. „Šel si vyřídit ten problém a po vraždě sem přišel, vedle v bufetu si dal pivo, dopil ho, odevzdal láhev a byl úplně v klidu,“ prozradila Josefu Klímovi svědkyně Martina Maxová.

Zákon chrání vraha před veřejností

Kriminální policie zadržela Bohumila Vacíka v únoru 1996 a ke čtyřem vraždám se přiznal. Reálně ale zmařil životů šest, jenže pro smrt čerpadlářky neměla policie dostatek důkazů a na potrestání násilného ukončení života nenarozeného, po porodu životaschopného dítěte, které zemřelo zprostředkovaně v důsledku smrti své matky, zákony nepamatují. V srpnu 1996 ho pak soud v Plzni odsoudil za čtyři vraždy k mimořádnému trestu – doživotí. Přestože plánovitě a chladnokrevně zabíjel, a tudíž by sotva v někom mohl navzdory dvacetileté ‘nápravné kúře‘ budit důvěru, zákony České republiky jsou nastaveny tak, že chrání bestiálního zabijáka před případnou nepřízní či nesouhlasem ostatních. I když o výsledcích výchovného působení ve věznicích a nápravě těžkých zločinců lze vážně pochybovat. Do Vacíkova současného osudu jsou tudíž veřejnosti houby s octem.

Vážně ho pustí mezi lidi?

Znalecké posudky charakterizovaly obžalovaného Bohumila Vacíka jako hysterickou osobu se schizoidními rysy, která je však schopna se ovládat. Žádná mimořádná duševní porucha u něj nebyla shledána a hlavním motivem jeho konání byla zištnost. Během procesu ani po vyřčení rozsudku neprojevoval žádnou lítost, podle znalců byla jeho resocializace nepravděpodobná. Znalci se shodli, že při podobných situacích by mohl své činy opakovat a nebezpečí recidivy neklesne dříve, než bude Vacíkovi osmdesát let. Proti rozsudku se Vacík neodvolal, a dokonce i jeho obhájce považoval trest za spravedlivý. V té době to byl podle něj nejvážnější zločin za padesát let. Opravdu je naše justice schopná takového člověka pustit na svobodu?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská