Drobný, nenápadný, a přitom se z něj mohly ženské zbláznit. Sám ale říkával, že se slavné krásky kolem něj točí jenom ze soucitu. Tajnosti slavných

Foto: TV Joj

Popisek: Vlastimil Brodský

Na první pohled byl nesmělý a plachý, uměl ale mistrně klamat tělem. Nezapomenutelný Vlastimil Brodský dokonce soutěžil v počtu dobytých krásek s vyhlášeným donchuánem Milošem Kopeckým. Bróďa byl ale silná konkurence, charismatickému gentlemanovi málokterá dokázala odolat.

Neuměl chrlit zábavné historiky na potkání ani se nemohl pochlubit fyzickými parametry klasického svůdce. Přesto byl z celé slavné herecké party největším miláčkem žen. Samozřejmě mu to dělalo dobře, otevřeně ale své kvality svůdce nikdy nepřiznával. Naopak říkával, že se kolem něj krasavice točí především ze soucitu, prý v nich probouzel především touhu o něj pečovat. Byla to ale přehnaná skromnost. Druhá polovina pravdy totiž spočívala v tom, že svým způsobem ztělesňoval ideál, o němž všechny ženy snily. Měl obrovský talent, ještě větší charisma… zkrátka mimořádná osobnost, navíc s podmanivým pohledem.

Původně se chtěl stát českým Astairem

Lásku k ženám zdědil po otci

Své kvality měl po kom zdědit, obdobnými metodami totiž vítězil u něžného pohlaví i jeho otec. A opravdu zabodoval, když okouzlil svou budoucí ženu, velmi krásnou a duchaplnou slečnu z dobré rodiny, která tím, že se ‘zapomněla‘ s chudým obchodním příručím, pořádně pohněvala celé příbuzenstvo. Neměla to prý lehké, jízlivé poznámky o nevhodném manželovi ale prý dokázala zvládat s humorem. Ráda hrála ochotnické divadlo stejně jako Bróďův otec, který ale mnohem více než na jevišti projevil svůj talent jako pojišťovák. V této profesi dokázal v době první republiky dosáhnout mimořádných úspěchů.  „V době, kdy norma pojišťováka byla dvě získané smlouvy za týden, tatínek byl schopen uzavřít tři denně!“ prozradil Vlastimil Brdský v knize Drobečky z půjčovny duší, kterou s ním připravila k vydání Slávka Kopecká. Podle všeho to tenkrát byl světový rekord. Šarm pana Brodského staršího samozřejmě působil i na ženy, velmi rád jim podléhal a tento ‘koníček‘ mu prý vydržel ž do velmi vysokého věku. „Maminku to trápilo, ale když tatínek přecházel s přibývajícím věkem pomalu od praxe k teorii, pomíjela jeho koníčka shovívavým úsměvem,“ dodal herec.

V roce 1946 s Jaroslavem Marešem v historické komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář

Chtěl se stát druhým Astairem

Vlastimil se narodil pouhých šest měsíců po svatbě, 19. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou. Během studií na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali a v prosinci 1939 složil zkoušky do elévského sboru, soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D 40. Původně se tam chtěl zlepšit v tanci, protože obdivoval Freda Astaira a chtěl vykročit v jeho stopách. První taneční krůčky udělal již v Hrušově, na provizorním jevišti hostince U Struhařů. Tanec měl odjakživa ještě raději než herectví a později, již jako velký elegán, na tanečním parketu zářil. Jeho učitelka Nina Jirsíková na něj dlouho vzpomínala jako na téměř dokonalého stepaře. „Peníze, které už tehdy vytančil v nočních podnicích, si zasloužil,“ říkala. Na počátku kariéry dokonce step vyučoval a také si přivydělával v nočních podnicích jako pianista. O své mimořádné schopnosti svádět ženy celý život vtipkoval a tvrdil, že jsou to fámy. Fakta však dokládají pravý opak. Přízeň první lásky mu pomohl získat kamarád Jakub, který prý byl na Vsetínsku nejlepším plavcem, dokonce měl šanci dostat se do české reprezentace. Vlastimil ho však dokázal porazit, a tak získal srdce své Lidušky. Později ale Vlastimil říkával, že o jeho touze Jakub věděl, a tak ho během závodu velkoryse pustil před sebe.

S Jiřinou Jiráskovou v roce 1954 v divadelní hře Jiřího Procházky Ohně na horách

Boženka věděla, co chce

Jakmile nastálo zakotvil v divadelním světě, byly už jeho milovnické schopnosti nesporné. Mimo jiné získal přízeň Jaroslavy Adamové, které říkávalal Dudlinko, a s Jiřinou Jiráskovou dokonce plánoval svatbu. Těsně před ní se ale Vlastimil zalekl a svatbu zrušil s pochybným poukazem na „smutek po babiččině pohřbu“. Půvabnou Boženu Křepelkovou spatřil poprvé na tenisových kurtech. Hrál přímo vášnivě, dokonce i trénoval druhé. Baletka Boženka, přezdívaná Bíba, mu padla do oka, tentokrát ale padla kosa na kámen. Dobře věděla, co chce, takže Bróďa narazil a z tohoto milostného románku se již vykroutit nedokázal. Poprvé se dostal do chomoutu a v květnu 1959 mu Bíba porodila syna Marka, který je dnes známým hudebníkem, textařem, výtvarníkem, publicistou a hercem. Ani to ale jeho vášeň pro krásné ženy nepřibrzdilo, takže byl kvůli tomu často doma oheň na střeše. „Já jsem se o chlapy ale nikdy nechtěla dělit, takže to muselo skončit,“ vysvětlila před časem Blesk magazínu paní Božena, která se později stala uznávanou vědkyní a učí na vysoké škole. Když jednou o Vánocích nepřišel manžel domů, pohár trpělivosti naštvané manželky definitivně přetekl a rozhodla se jednat. „Ještě jsem mu uvařila večeři. Mezitím jsem mu sbalila kufr. Musel odjet taxíkem ještě ten večer,“ prozradila. Přesto později spolu dokázali vycházet smírně a Bíba často jezdila s vnoučaty na Brodského chalupu v Slunečné.

S první manželkou Boženou, přezdívanou Bíba

Osudová kráska mu zlomila srdce

Když se kvůli němu počátkem šedesátých let rozvedla o dvacet let mladší Jana Brejchová s režisérem Milošem Formanem, kdekdo kroutil nevěřícně hlavou. Lidé nemohli pochopit, co zbožňovaný plavovlasý sexsymbol na nenápadném, tichém herci vidí. Vzali se v roce 1964 a tentokrát se již Brodský neženil kvůli partnerčině těhotenství, dcera Tereza se jim narodila až o čtyři roky později. Velká láska se ale nakonec proměnila v ještě větší trápení. Tereze bylo dvanáct, když se její matka zamilovala do Jaromíra Hanzlíka. „Ten se do největší sexbomby českého filmu zamiloval bez ohledu na to, že s Bróďou sdílel šatnu a že byli kamarádi. Hanzlík se dokonce skoro nastěhoval do bytu k Brodským. Trávil u nich dlouhé večery, během nichž byl Vlastimil naprosto vedlejší,“ píše se v knize Herecká manželství. Brodský se zprvu choval jako gentleman. Předstíral, že o ničem neví, a doufal, že jde jenom o přechodné poblouznění. Když ale zjistil, že se Janin cit k Hanzlíkovi naopak neustále prohlubuje, rozhodl se situaci řešit. „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ dodal ve své biografii.

S Janou Brejchovou ve slavném muzikálu Noc na Karlštejně

Od velkých osobností po taťku Šmoulu

Ve 40. letech prošel již jako profesionál Větrníkem, Nezávislým divadlem, Divadlem satiry a nakonec Vinohradským divadlem, kterému zůstal věrný téměř čtyřicet let. Jeho první a epizodní filmovou rolí se stal v roce 1937 divák panoptika v komedii Martina Friče, větší příležitosti na něj čekaly teprve koncem 40. let a v následujícím desetiletí si už připsal do filmografie téměř čtyřicítku větších i menších rolí. S přibývajícími léty získával stále více rolí a jeho ‘dvorní‘ režisér Zdeněk Podskalský mu často ušil roli na tělo, například v komedii Bílá paní či Ženu ani květinou neuhodíš. Doslova světovou proslulost, nominaci na Oscara i prestižního Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně 1975 získal za hlavní, i když zápornou roli v dramatu z druhé světové války Jakub lhář. Se šedesátkou na krku se pomalu přehrál do sympatických profesorů, inspektorů či náměstků v nestárnoucích komediích či seriálech. Uznání kritiků umocnily jeho charakterní role, například major v Menzelově Rozmarném létě, alkoholik Fendrych v televizním dramatu Tažní ptáci nebo veterinář Labuťa v seriálu O zvířatech a lidech. Od roku 1960 spolupracoval i s rozhlasem a jeho vypravěč pohádek Hajaja oslovil několik generací dětských posluchačů. Namluvil i řadu Večerníčků a propůjčil hlas i modrému dětskému hrdinovi taťkovi Šmoulovi. Získal řadu ocenění, v roce 1988 se stal Národním umělcem a v roce 1997 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře. Jako spoluautor vydal několik vzpomínkových knížek, režisér Jan Špáta připravil jeho medailon do televizního cyklu GEN a herec Ondřej Havelka o něm natočil dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský.

Se Stanislavem Zindulkou jako František Hána v roce 2001 ve svém posledním televizním filmu Babí léto

Na útěku před realitou

Jeho manželství s Janou bylo rozvedeno v roce 1980, právě když Vlastimil oficiálně odcházel do důchodu. Hrát sice nepřestal, stále častěji ho ale trápily deprese. Manželčin odchod nesl těžce a nikdy se s ním nevyrovnal. Když sedával se svým milovaným jezevčíkem Hugem v náručí na zahradě chalupy ve Slunečné na Českolipsku, velmi často a rád říkával: „Myslím, že člověk si má z věcí, na které je krátký, dělat srandu. To je jediná obrana.“ Krátce nato se ale jeho psychický stav začal zhoršovat, a tak stále častěji utíkal před světem na chalupu. „Nejsem chalupář, jsem chalupník a zakládám si na tom,“ říkával sousedům. Uprostřed lesů a luk si žil po svém. V rybníčku choval kapry, chodil na procházky a občas i sám vařil. Častěji ale obědval v nedalekém hostinci nebo u přítelkyně Marie Šourkové. Nakonec si u Božích muk brzy ráno 20. dubna 2002 přiložil k hlavě revolver a zmáčkl spoušť. Podle jeho nejbližších si vzal život sám, protože měl za sebou již několikátou mrtvici a bál se, že skončí odkázán na péči druhých. Sebevraždu měl určitě promyšlenou, den předtím totiž odvezl svého milovaného jezevčíka Huga ke známým, aby mu nezpůsobil trauma. Pohřben je ve Slunečné, po boku svých rodičů.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská