Kdo může za tu „levárnu“? Skandál kolem Českých lvů eskaluje. Všichni tleskali tvůrcům Masaryka a teď je kritizují

Foto: Facebook

Popisek: Film Masaryk, oceněný 12 Českými lvy, jde do kin teprve za dva týdny

Historický nejvyšší počet cen, celkem dvanáct Českých lvů, získal ambiciózní film Masaryk režiséra Julia Ševčíka. Zatímco na sobotním slavnostním ceremoniálu všichni přítomní nadšeně tleskali tvůrcům, kteří si odnášeli jednu cenu za druhou, posléze se v zákulisí začalo šuškat, jestli si Masaryk takový úspěch vůbec zasloužil. Jiří Bartoška se dokonce nechal slyšet, že jde tak trochu o „levárnu“. Jenže, nebyli to tvůrci tohoto snímku, kdo o letošních Českých lvech rozhodli.

Ti mimo jiné dopředu věděli, že snímek, který takto ověnčili, téměř nikdo neviděl,  že se v loňském roce  promítal v jediném pražském kině pouze sedm dní a oficiální premiéru bude mít teprve tento týden. Jakkoliv lze taktiku producentů a tvůrců považovat za určitou vypočítavost, rozhodně nenesou žádnou vinu na tom, že jejich dílo získalo rekordní počet Českých lvů. Byli to členové České akademie, kdo Masaryka doslova zasypali skleněnými kužely a to přesto, že domácí a zahraniční kritici na něj reagovali velmi vlažně. V této souvislosti se přímo vnucuje otázka, zda členové Akademie nominované a oceněné filmy vůbec viděli.

Kdo jsou akademici?

Stojí také za to se  u samotné České filmové a televizní akademie zastavit. Jejími členy jsou režiséři, producenti, herci i filmoví kritici. Mezi jednadvaceti osobnostmi  figurují Josef Abrhám,  Eliška Balzerová, Jiřina Bohdalová, Igor Bareš, producent Masaryka Rudolf Biermann či samotný Jiří Bartoška.  V prezidiu ČFTA pak zasedají například Ivo Mathé (je zároveň jejím prezidentem), režiséři David Ondříček, Jan Svěrák,  Ondřej Trojan, Bohdan Sláma nebo Helena Třeštíková. Ze sestavy akademiků jasně vyplývá, že jsou mezi nimi nominovaní a ocenění tvůrci a že filmaři hlasují pro  své kolegy a známé. Dát hlas vlastnímu dílu však  nesmí.

Film, vydupaný ze země

Mimořádný  úspěch životopisného snímku Masaryk vyvolal mnoho  nejrůznějších reakcí, od údivu  až  po  překvapivý názor Jiřího Bartošky, že jde tak trochu o levárnu. Proti tomuto nařčení se ohradil i samotný režisér filmu Julius Ševčík.  Naštvaně se bránil, že  Jiří Bartoška tedy neměl  cenu tvůrcům předávat. V rozhovoru pro server Seznam.cz zdůraznil, jak náročné je podobné dílo vytvořit, jeho přípravy trvaly pět let, během realizace navíc bohužel zemřel jeden ze scenáristů. Rozpočet tohoto česko-slovenského koprodukčního  historického dramatu činil přibližně 50 milionů korun, což je dvakrát více, než je u nás běžné. „Producent Biermann to musel vydupat ze země, byly i momenty, kdy jsme si nebyli jisti, zda film vůbec  vznikne,“ prozradil  Ševčík.

Akademici to věděli

A brání se i  společnost Bioscop. Její ředitel Robert Schaffer dokonce tvrdí, že limitované uvedení filmu koncem minulého roku bylo  přímo konzultováno se členy České filmové a televizní akademie a ti měli dost času vyjádřit svůj názor. Schaffer také  připomněl, že v zahraničí je podobná taktika limitovaného promítání kvůli soutěžím o filmové  ceny běžná. 

Zásadnější otázkou spíše tedy je, zda si film Masaryk  zasloužil České lvy téměř ve všech kategoriích. Na  ČT art na to tento týden odpověděli  dva filmoví kritici.  První z nich, Jaromír Blažejovský, se přiznal, že by dal přednost snímku  Já, Olga Hepnarová.  A filmový publicista Pavel Sladký  otevřeně uvedl, že by Masarykovi polovinu Lvů sebral, například za scénář. Také on za své favority označil drama Já, Olga Hepnarová a Rodinný film. Ocenil ale, že snímek Já, Olga Hepnarová získal Českého lva za hlavní  a vedlejší ženské výkony.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Adéla Hofmanová