Alkohol, psychiatr, nebo…? Jak zacházet s chlapem, a zachránit tak i sama sebe, to populární herečka pochopila až po letech

Foto: Archiv Jany Paulové

Popisek: Jana Paulová prozradila recept na šťastné manželství

Svého muže by občas s chutí zabila, přesto s ním Jana Paulová vydržela již čtyřicet let. Tu a tam ale přemýšlela, zda sáhnout po flašce, nebo raději odkráčet k psychiatrovi. Pak ale objevila ten správný vyprošťovák.

Sotva byste našli někoho, kdo ji někdy spatřil jinou než usměvavou. Herečka Jana Paulová je vždy dobře naladěná a rozdává kolem sebe pořádné porce energie, kterou přenáší na své blízké i kolegy v divadle. Není divu, že ji už leckdo podezříval, že si nejspíš potajmu pořádně přihne. Tajemství její psychické vyrovnanosti ale spočívá v něčem úplně jiném. Musela ho však objevit sama a cesta to byla leckdy pořádně trnitá.

Tajemný vyprošťovák

Zázračnou látkou, která ji udržuje v dobré psychické kondici, rozhodně nejsou ani koňské dávky antidepresiv, i když prožila chvíle, kdy o tomto způsobu záchrany začala vážně uvažovat. Nakonec ale odbornou pomoc odmítla a raději se vrhla na meditaci. Leckoho představa hrátek s vlastním nitrem možná vyděsí, nicméně tisícileté zkušenosti asijských národů potvrzují, že na tom opravdu něco bude. „V jisté fázi života jsem zjistila, že mám několik možností. Buď začít chodit k psychiatrovi, nebo začít pít, anebo udělat se sebou něco sama. A našla jsem tu třetí cestu, která mi pomáhá. Medituju denně, je to pro mě jako základní hygiena,“ prozradila v rozhovoru pro časopis Paní domu.

Divadlo ji málem dostalo

Paradoxně herečku dostala před časem do vážného stavu její profese. Do svých rolí se tak vžívala, až začala trpět endogenními depresemi, tedy chmurnými stavy, které člověka sužují bez zjevných příčin. „Měla jsem období, kdy jsem hrála velké dramatické role, těžké psychologické záležitosti a hrála jsem je doslova na dřeň. Od rána jsem se vědomě dostávala do deprese a tu hrůzu, všechno, co jsem z toho světa nasála špatného, jsem večer těm nebožákům divákům předhazovala,“ prozradila časopisu Sedmička. Pak odjela do Himálaje a nenápadně proklouzla do svatyně, kde vlastně neměla co dělat. „Všude byla tma, hořely tam svíce, troubilo se na dlouhé mušle a vedly se tam mantry, které vás dostanou do takového zvláštního stavu. Najednou jsem pocítila absolutní štěstí, klid a ticho. Věděla jsem, že nespím, ale ani to nebylo bdění, které bych kontrolovala myslí. Byl to úžasný stav a nakonec jsem zjistila, že trval pět hodin,“ zavzpomínala.

Chirurgie není třeba

„Teď se do tohoto stavu umím dostat vědomě. Když mě někdo rozčílí nebo když jsem nervózní před premiérou, tak se ztratím někde do koutečku, zavřu oči, a ať pak hraju cokoli, jsem úplně klidná a jdu hrát z úplné emoční nuly,“ dodala. Duševní pohoda se dokonce přičinila i o její mladistvý vzhled. Vrásku byste na její tváři hledali jen stěží, přestože oslavila před pár dny již dvaašedesáté narozeniny. A rozhodně za to nevděčí umění plastických chirurgů, i když z toho bývá leckdy podezřívána. Tím pravým kouzlem, které zaručeně funguje, je střídmý životní styl. „Za kvalitní krém nelituju peněz. A taky se neopíjím, nekouřím, nehubnu a netloustnu. Nejlepší kosmetika je spánek.“

Recept na šťastné manželství

V odhalování tajemství života je Jana Paulová přebornicí. Kromě receptu na věčné mládí totiž s léty objevila i návod na spokojené manželství. Už čtyřicet let žije po boku muzikanta Milana Svobody, jejich vztah je ale úplně normální – i ona by totiž občas svého partnera s chutí zabila. Zdůrazňuje ale, že je všechno v životě především o kompromisu. Není žádnou novinkou, že muži přemýšlejí přímočaře, takže očekávat od nich odhalování tajů nějakých kliček je předem odsouzeno k neúspěchu. Naznačovat, naznačovat… tím zkrátka ničeho nedosáhnete. „Zpočátku jsme se učili, jak spolu žít, kdo za co odpovídá. Očekávala jsem, že můj muž ví, co chci, nebo co by měl udělat, ale teprve, když jsem se naučila říkat si o to, co potřebuju, začal náš vztah doopravdy fungovat,“ přidala jednoduchý recept na zacházení s mužem.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská