Na své tělo byla velmi hrdá a ochotně ho ukazovala. Života si sice užívala, pravé lásky se ale dočkala až v sedmdesáti. Tajnosti slavných

Foto: Československý státní film

Popisek: Stella Májová jako princezna Zpěvanka v legendární pohádce s Janem Werichem Byl jednou jeden král...

Na své půvaby byla herečka Stella Májová mimořádně hrdá. Poté co ji zákeřná nemoc připravila o velkou lásku, přestala brát vztahy vážně a jenom si užívala. Nakonec přece jenom našla toho pravého, když už to vůbec nečekala.

Proslavila se rolí princezny Zpěvanky v legendární pohádce s Janem Werichem Byl jednou jeden král. Rodné příjmení Weingärtnerová však nechala úspěšná operetní a muzikálová zpěvačka s prvním krokem před kameru navždy za sebou a vystupovala pod pseudonymem Májová. Příjmení Weingärtnerová bylo velmi dlouhé a krkolomné, a tudíž pro známou osobnost zcela nepraktické. K tomuto rozhodnutí ale měla ještě jeden důvod, který byl mnohem závažnější. Uměleckou kariéru totiž odstartovala v pohnuté době roku 1939, kdy začal být český národ na cokoli německého doslova alergický. Pseudonym si nakonec zvolila podle měsíce, v němž začala natáčet svůj první film režiséra Miroslava Cikána Příklady táhnou, kde si zahrála po boku Nataši Gollové, a právě postava roztomilé vnučky Jarmilky se pro ni stala osudovou.

S Natašou Gollovou a R. A. Strejkou ve svém prvním filmu Příklady táhnou

Nedostudovala kvůli Cikánovi

Narodila se 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě do rodiny drážního inspektora, dětství však prožila v Mělníku a Kralupech nad Vltavou. Nebyla jedinou umělecky založenou členkou rodiny. Její starší bratr Jiří se později stal operním tenorem a působil v souboru olomouckého divadla. Brzy začala navštěvovat taneční školu Valy Katzové v Praze, kde se projevilo její pohybové nadání, takže si i poprvé vyzkoušela, jaké to je tančit na jevišti. Kromě toho ale také velmi ráda a dobře zpívala a učila se hrát na klavír. Jako studentka reálného gymnázia v Mělníku se stala členkou souboru místních ochotníků. Po filmovém debutu se přihlásila k přijímacím zkouškám na pražskou konzervatoř, na které ji připravovala o pár let starší herečka a zpěvačka Eva Prchlíková. Sice na ni z mělnického gymnázia také přestoupila, moc se ale v lavicích neohřála. Vzápětí totiž dostala roli v další Cikánově komedii Studujeme za školou, nesmrtelné študácké komedii o rozdílech mezi teorií a praxí a o jedné úspěšné školní vzpouře, v níž si zahrála dceru velkoobchodníka Vichra Evu. Pak začala dostávat další role, a tak se už na konzervatoř nevrátila a začala se aktivně věnovat herecké profesi.

Na své tělo byla velmi hrdá a nestyděla se ho ukázat

S Janem ztratila smysl života

V první polovině 40. let se zasnoubila s pozounistou Janem Čížkem, který ale v roce 1944 zemřel na tuberkulózu. Zoufalá Stella měla pocit, že bez něj už nemá pro co žít, a dokonce chtěla odejít do Rakouska. Pak ale vstoupil do jejího života nový muž, Vojtěch Egem. „Zahořeli jsme k sobě velkou láskou a po roce jsme se vzali,“ zavzpomínala. Manželství ale mělo krátkého trvání. Vystupovat začínala jako zpěvačka a stepařka při zájezdech Elit Clubu a od roku 1943 do roku 1944 sbírala první herecké zkušenosti v Divadle Oldřicha Nového. Po uzavření divadel Němci pak prožila konec druhé světové války v totálním nasazení v továrně na léky v pražských Modřanech. Po osvobození, kdy byla situace v divadle chaotická, hrála zpočátku s Růženou Šlemrovou, Raoulem Schránilem a Nelly Gaierovou zájezdová představení po venkovských divadlech. V roce 1947 se konečně stala členkou souboru divadla Alhambra, kde hrála ve hře Děcko, které umí všecko a v protikomunistické hře Agitka, po únoru 1948 však byla tato divadelní scéna uzavřena. Jednu sezónu poté strávila v angažmá v Novém divadle, a poté se zaměřila především na zpěv a učila se u slavného tenoristy Tina Pattiera a Roberta Rosnera.

S Ivou Janžurovou a Františkem Peterkou v komedii Co je doma, to se počítá, pánové...

Rozmazlená princezna

V roce 1952 se stala první subretou v Divadle Fidlovačka, kde vytvořila mnoho krásných rolí. Měla dokonce hostovat v Německu, z toho ale bohužel sešlo kvůli udání. Do povědomí diváků se konečně zapsala v roce 1954, kdy ztvárnila v legendární pohádce Byl jednou jeden král rozmazlenou princeznu Zpěvanku po boku Jana Wericha. A díky Werichovi se také dostala v roce 1958 do pražského Divadla ABC. Objevila se rovněž v řadě úspěšných filmů. Například v romanci Stříbrný vítr si zahrála Stázku, v komedii Anděl na horách sekretářku závodní rady, v pohádce Princezna se zlatou hvězdou vévodkyni Glorii. Později se objevila v úspěšné komedii Pane, vy jste vdova! jako neustále omdlévající přítelkyně Gerta, v Zítra to roztočíme, drahoušku jako pracovnice komparzního rejstříku či v Co je doma, to se počítá, pánové… jako čiperná tetička z Ameriky Róza. Řadu rolí ztvárnila i v televizi a rozhlase. Dál byla úspěšná i na jevišti, v Městských divadlech pražských, kde hrála v letech 1962 až 1991.

S manželem Jaroslavem o Vánocích 1990 na pražském Staroměstském náměstí

Láska na stará kolena

Revoluci v jejím životě vyvolal až v 90. letech Jaroslav Mráz, kterého znala od mládí a jenž pobýval dlouhá léta v zahraničí. Po čase se za něj provdala, odešla do Spojených států, a žila pak v kalifornském Falbrooku. „Měli jsme naprosto stejné záliby, rádi jsme cestovali, milovali hudbu a zvířata a oba jsme měli velký smysl pro humor. A to všechno je v tomto vyšším věku úplný zázrak, tím větší, že hlavně Jerry, ale i já jsme žili několik let sami. Naštěstí se ani u jednoho u nás neprojevily žádné ‘stařecké návyky‘, kterými bychom šli jeden druhému na nervy. K tomu nedošlo a náš manželský život byl plný pohody a lásky,“ vzpomínala ve svých pamětech. Poté co v roce 1998 manžel zemřel, rozhodla se v USA zůstat. „Díky krásnému manželství, které jsem prožila, jsem doma tady,“ prohlásila. Manžela přežila o více než deset let. Cestovala, udržovala si fyzickou kondici, ráda řídila automobil, hrála v kasinu, a dokonce nějak čas prodávala v obchodě s textilem, jen tak pro zábavu. Dne 8. června 2001 získala Cenu Masarykovy akademie umění a o dva roky později vydala ve spolupráci s Věnceslavou Dezortovou svou memoárovou knihu Kam až mě osud zavál.

Na verandě svého kalifornského domu se čtyřnohým přítelem Jestym

Na své tělo byla hrdá

Vynikající herečka a zpěvačka zemřela 15. září 2009 na následky roztroušené sklerózy. „Nedávala na sobě znát, že jí něco je. Vím jen, že měla velké problémy a bolesti od páteřních nervů,“ prozradil poté Blesku akademický malíř Petr Pavlík s tím, že si prý ulevovala od bolestí marihuanovými cigaretami. Jeho manželka, Stellina kamarádka Magda Pietrasová, po její smrti převzala kufr s různými památkami a písemnostmi, které odevzdala do Národního archivu. Mimo jiné obsahoval i hereččiny akty, které nafotila v mládí. „Stella byla hrdá na své tělo a ráda ho v mládí dávala na odiv,“ dodala paní Pietrasová.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská