Jakou pitomostí se také zabývá justice; neuvěřitelná kauza, která se stále vrací na začátek. Čtyřicetikilová anorektička prý sejmula metrákového poldu

Foto: Facebook / Levá perspektiva

Popisek: Kateřina Krejčová

„Toho obtloustlého policajta, kterému svým nalehnutím způsobila ´zranění vyžadující pracovní neschopnost´ tahle čtyřicetikilová slečna, bych posadila už nadosmrti do kanclu. Nechci, aby mi pomáhali, natož mě chránili takoví saláti,“ poznamenala mimořádně trefně známá novinářka Alida Guzmán Horváthová na svém Facebooku a nám nezbývá než souhlasit. Jenže soud to vidí jinak…

Před více než rokem v centru Prahy protestovali odpůrci imigrace – a levicoví aktivisté, mezi něž patří i Kateřina Krejčová, se snažili demonstraci blokovat.  A policie je rozehnala. Mezi aktivisty byl i přítel Krejčové -  a právě jeho jeden z policistů přimáčkl k zemi a prý mu praštil hlavou o zem tak, až mu vyrazil zub. Krejčová se pokusila policistu od přítele odtrhnout. A podle žaloby mu přitom způsobila zranění.

Podmínka, osvobození, podmínka – jak to bude dál?

Aktivistka nejvíc dostala měsíční podmínku s ročním odkladem a náhradu škody, pak ji odvolací soud zprostil žaloby. Jenže protistrana se odvolala také – k Nejvyššímu soudu, a tak se případ vrátil k Obvodnímu soudu pro Prahu 1.  A Kateřina Krejčová si zde znovu vyslechla stejný rozsudek, proti kterému se už odvolávala. Obvodní soud pro Prahu 1 jí už zase napařil měsíc podmíněně. Za co? Křehká tmavovláska prý během demonstrace v červnu 2015 zaútočila na policistu. Jenže podle svých slov pouze bránila svého přítele.  Flastr prý nemá nic společného s názory obviněné… „Zdejší soud naprosto chápe názorový nesoulad osob, které se účastnily této demonstrace, s projevy, které zazněly na protiuprchlické demonstraci,“ vysvětlila soudkyně Edita Beranová.

Brutálně prý zaútočila na policistu

Důležité pro vynesení trestu bylo samotné napadení policisty, ne to, zda mu křehká mladá žena způsobila jakoukoliv zdravotní újmu. Šlo prý o intenzitu útoku, proto to soud nehodnotí jako přestupek. „O přestupek by se jednalo v případě, že by šlo o pouhou strkanici, k jakým na demonstracích dochází,“ řekla soudkyně. 

Chtěla jen pomoci příteli

Podle obhájce Krejčové Pavla Uhla došlo ale pouze k tomu, že poté, co druhý policista Krejčovou chytil, aktivistka ztratila rovnováhu a upadla na údajně zraněného policistu. A tak za sílu, kterou do něj strčila, až tak nemohla. Sama Krejčová soudu řekla, že ji druhý policista chytil za břicho. I soudní znalec vylučuje, že by Krejčová mohla policistovi způsobit zranění ramene, na které si stěžuje. A Krejčové advokát naopak napadá intenzitu zákroku proti své klientce, která nekladla odpor. Krejčová se prý obávala, že policie na jejího přítele použila přílišné násilí a chtěla policisty zastavit. A to je podle soudkyně násilím hrubého charakteru, za které by Kateřina Krejčová měla jít sedět a že zranění podstatně většímu a silnějšímu muži opravdu způsobila.

Dodnes neví, zač ji soudí

Krejčová pronesla závěrečnou řeč, ve které připomněla, že od prvního soudu uplynul již téměř rok a podmínka, která jí tehdy byla vyměřená, by již byla u konce. A řekla i to, že dodnes neví, zač je trestně stíhána a čeho se dopustila. Žádný z dokumentů, které má k dispozici, jí prý na tuto otázku nedokázal srozumitelně odpovědět.

Jde o exemplární trest, který má zastrašit veřejnost?

„Jde o exemplární potrestání, které má varovat veřejnost, aby se neodvažovala si na policisty příliš vyskakovat,“ varuje Krejčová. Sama prý žije dost nudným životem, rozhodně není zločinec. „Během roční podmínky, která by se již v těchto dnech patrně blížila ke konci, jsem se totiž měla osvědčit. Byla bych ve zkušební lhůtě. Strávila jsem tedy rok pozorným sledováním svého života a jeho vesměs předvídatelných trajektorií: ráno vstanu, jdu do práce, z práce do školy, ze školy do vědecké studovny, z níž odcházím po zavírací době a metrem se vracím zpátky domů,“ popisuje svůj život Krejčová.

Největší zločin? Přecházení na červenou

„Musím s trochou zklamání přiznat, že můj život je již třicet let konvenční, konformní a nudně řádný. Jsem suchar. Nikdy jsem se nedopustila trestného činu, přečinu, ba ani přestupku. V devadesátých letech jsem přešla na červenou a zaplatila pokutu 150 Kč, s pocitem těžké recidivistky vracím pozdě knížky do knihovny. Toho, že dalších třicet let mého života bude vypadat pravděpodobně velmi podobně, si musela být loni touto dobou vědoma jak paní žalobkyně, tak paní soudkyně,“ konstatuje obžalovaná.

Nebezpečný precedens

A vědoma si toho byla i policie, která jí prý bezprostředně po činu nabídla, že zváží, zda ji, zcela bezúhonnou osobu, bude vůbec kriminalizovat – pokud se přizná. Problém je, že Krejčová dodnes neví, k  čemu se má doznávat. A obává se, že je exemplárním případem pro veřejnost, aby si na policii moc nevyskakovala. „Mé exemplární potrestání má pomoci vynutit autoritu a respekt tam, kde se jich, jak všichni víme, bohužel nedostává, a to formou neúměrné represe. Má založit precedens. A děje se tak v zemi, kde policie, prokuratura a justice mají sloužit veřejnosti. Nikoliv naopak,“ varuje Krejčová.

Cool jizva zvyšující sociální status

Je si vědoma, že její příběh, příběh metrákového policisty, kterého padesátikilová anorektička poslala pouhým dotykem na neschopenku, už zlidověl. Vyřešen ale asi nebude. „Není to škoda kvůli mně. Koneckonců, o mě samozřejmě nejde, a jak řekl jeden můj kamarád: takováhle podmínka, to je cool jizva, která ve skutečnosti pouze zvyšuje sociální status. Je to nesmírná škoda pro demokracii v této zemi. Veřejnost se právem ptá: jak je možné, že čin zachycený na videu způsobil sedmidenní neschopenku policisty? Jak je možné, že mu někdo tuto neschopenku napsal? A především, jak je možné, že tuto nesmyslnou premisu, z níž plyne cokoliv, třeba odsouzení Kateřiny Krejčové k podmínce, přijala zcela nekriticky státní zástupkyně?“

Otázek má nejen Krejčová dost. Odpovědí se nedostává.  Pamětníci pendrekového zákona i o generaci starší signatáři Charty Krejčové říkají: „Opravdu si nechal napsat neschopenku? Tyhle metody známe!“ Až jednoho zamrazí, co?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová