Zbožňoval Baarovou a obdivoval Štěpničkovou. Spal ale i s Mandlovou a nakonec se oženil se svou studentkou. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Legendární režisér Otakar Vávra

Dožil se úctyhodné stovky, natočil zhruba padesát filmů a dokázal vyjít s mocipány za každého režimu. Jen tak ho za to odsoudit by bylo ostudné, i když to tu a tam někteří dělají. Na celém světě totiž těžko najdeme filmového režiséra, který by se s ním mohl srovnávat.

O režisérovi Otakaru Vávrovi se říká a píše leccos, za řadou názorů i ‘názorů‘ se ale opět skrývá malá česká závist. Někteří filmaři se na něj mračili kvůli tomu, že prý svými monumentálními historickými velkofilmy ubíral peníze na projekty kolegů, současně byl ale vynikající pedagog, který vychoval na FAMU představitele nové vlny 60. let minulého století, jako byli Věra Chytilová či Evald Schorm.

Pavel Batěk jako režisér Otakar Vávra v seriálu Bohéma

Jedna z nejvýraznějších režisérských osobností prvorepublikové a válečné kinematografie nemohla samozřejmě chybět ani v projektu České televize Bohéma. Scenáristé ho vykreslili jako mladého, nadaného a schopného režiséra, odhodlaného točit opravdu za všech okolností. Nikdy neshodil nikoho, kdo si to nezasloužil, na to byl příliš velký formát. Ale také se nezastal toho, kdo si to zasloužil. Na to byl až příliš soustředěn na svoji vlastní kariéru. Sám k tomu říkával: „Vytýkají mi, že jsem pracoval za všech režimů. To jsem měl zřejmě pořád sedět ve vězení. Anebo nejlíp: nechat se popravit!“ Kritika, která v Bohémě zazněla, byla možná až příliš tvrdá. Především je totiž třeba Vávru obdivovat, protože v celém světě těžko najdeme filmového režiséra, který by se s ním mohl srovnávat.

Slavný režisér byl samouk

Narodil se 28. února 1911 v Hradci Králové, jeho o devět let starší bratr Jaroslav Raimund se stal známým spisovatelem a cestovatelem. Po maturitě na brněnské reálce začal Otakar Vávra studovat architekturu. Studia ale nedokončil a začal se věnovat naplno filmu, který ho přitahoval stejně jako divadlo již od dětství. Již v Brně a pak v Praze psal filmové kritiky (v té době byl příslušník Levé fronty). Režisérem a scenáristou se vyškolil sám tím, že pilně navštěvoval biograf a dělal si poznámky.

S básníkem Františkem Hrubínem

Do české kinematografie vstoupil počátkem 30. let jako režisér krátkých avantgardních filmů a současně psal z existenčních důvodů i scénáře a náměty, často s někým ve spolupráci. Později psal scénáře a náměty už jen výhradně ke svým režírovaným snímkům. Jeho hlavním cílem byla filmová režie, ke které se dostal ve spolupráci s Hugo Haasem v roce 1936 při natáčení komedie Velbloud uchem jehly. Jako samostatný režisér se uvedl o rok později dramatem podle stejnojmenné literární předlohy Aloise Jiráska Filosofská historie a ještě týž rok převzal režii po zemřelém Josefu Rovenském u filmu Panenství podle románu Marie Majerové

Jméno Vávra značkou kvality

Vždy se snažil o plnohodnotné umělecké dílo a nejčastěji adaptoval novely, romány či divadelní hry významných českých autorů, která stavěl na špičkových hereckých výkonech. Proto si také často vybíral herce Národního a dalších pražských divadel. Obsazoval ale také velké hvězdy, jako byla Adina Mandlová, Lída Baarová či Hana Vítová. Nákladné a hodnotné filmy natáčel i během okupace, k čemuž se jako jeden z mála okamžitě vrátil po osvobození. V polovině 50. let pak vytvořil své největší dílo, výpravnou Historickou trilogii (Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, se Zdeňkem Štěpánkem coby ústřední postavou. V 60. letech natočil nejvýznamnějšími projekty té doby i celé své kariéry, dramata podle literárních předloh Františka Hrubína Zlatá reneta a Romance pro křídlovku, a především pak v roce 1969 Kladivo na čarodějnice.

V 70. a 80. letech natočil další významné historické snímky a na sklonku komunistického režimu, v roce 1989, vytvořil svůj poslední film Evropa tančila valčík, v němž zmapoval události roku 1914. Pak už se k režijní práci vracel jenom sporadicky. Natočil například dokument o Lídě Baarové, o Praze či svůj první hudební videoklip Hlava kance do alba Strážce plamene. Často se také objevoval v různých dokumentech a pořadech coby pamětník. Významně také přispěl k rozvoji uměleckého školství založením katedry režie na pražském FAMU, kde působil od roku 156 jako řádný pedagog a od roku 1963 jako profesor. Díky tomu vychoval celou řadu úspěšných českých režisérů tzv. nové vlny 60. Let, mezi jeho studenty figurovaly takové osobnosti, jako Věra Chytilová, Miloš Forman či Jiří Menzel. Své vzpomínky zachytil ve čtyřech knížkách – Zamyšlení režiséra, Třikrát před kamerou, Podivný život režiséra a Paměti aneb Moje filmové století.

Milovník ženské krásy

Vávra byl velkým obdivovatelem ženské krásy a příslušnice něžného pohlaví mu zpravidla neodolaly, protože prý byl mimořádně šarmantní a okouzlující. Tři roky tajně miloval Elenu Hálkovou, manželku Zdeňka Štěpánka. „Byla nejpůvabnější ženou, jakou jsem kdy poznal. Kdekdo do ní byl zamilovaný. Když ve vinárně zpívala milostnou píseň, musela s houslistou, který ji doprovázel, koketovat tak vášnivě, že ho někdy zbláznila,“ zavzpomínal kdysi. Často se mluvilo o jeho románku s prvorepublikovou hvězdou Adinou Mandlovou, o níž ale prohlásil, že byla krásná jenom od pasu nahoru. Směrem dolů už to bylo horší, protože měla kozí nohy. Jejich milostný vztah ale nakonec byl pouze jednorázovou záležitostí. „S Adinou jsme byli strašní kamarádi. Takoví kamarádi, že jsme si jednou řekli, jaká je to hanba, že jsme spolu ještě nespali, když se tak dlouho známe. Tak jsme se do toho jednou dali. A ona mně trošku dávala jaksi rady, že jsem měl moc rychlý rytmus,“ prozradil.

V roce 1975 při natáčení válečného dramatu Osvobození Prahy

Nakonec se oženil s Helenou Zettlovou, která pocházela z významné podnikatelské rodiny, a měl s ní syna Jiřího. Nikdy se ani jednomu z nich příliš nevěnoval a manželce rozhodně nebyl věrný. Přesto z tohoto vztahu neodešel ani poté, co se zamiloval do své mladičké studentky Jitky Němcové. Okouzlila ho prý i Nataša Tanská, s níž v roce 1946 natáčel drama podle knihy Marie Pujmanové Předtucha. „Byla jak vystřižená z Tolstého románu. Přecitlivělá, inteligentní, znala pět řečí. Jednou jsem ji zavedl do garsonky, kterou mi půjčil architekt Zázvorka, ale v poslední chvíli mě přepadly výčitky svědomí a ani jsem se jí nedotkl. Po dvaceti letech mi to vyčetla…“ dodal.

Přehlídka slavných krásek

Do oka mu padla i Zita Kabátová, tahle avantýra ale nevyšla. Vávra jí prý nabídl skvělou roli, když s ním stráví noc. Jenže herečka odmítla, a pak se dlouho jeden druhému cíleně vyhýbali. Šuškalo se i o jeho údajném poměru s temperamentní Natašou Gollovou, nejspíš hlavně proto, že na ni režisér nedal dopustit, a když jí nabídl roli v Pohádce máje, dokonce kvůli ní půlku filmu přeobsadil, aby s ní ostatní herci věkově ladili. Tenhle vztah ale Vávra nikdy nepotvrdil. Pikantním soustem pro milovníky drbů byl i jeho vztah s krásnou, přesto po celý život nešťastnou Hanou Vítovou.

Stejně tak se spekulovalo o jeho vztahu s Lídou Baarovou, která hrála v jeho čtyřech filmech, a režisér o ní prohlašoval, že je krásná úplně celá. Špitalo se ale jenom velmi potichu, kvůli jejímu vztahu s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Důvěrné přátelství ho spojovalo i s jeho sestrou Zorkou Janů, při níž stál i v době, kdy se od ní kdekdo odvracel kvůli Lídině kolaboraci. Obdivoval i Jiřinu Štěpničkovou, která si zahrála v jeho Kladivu na čarodějnice. Vávrovi, který miloval zápletky, se líbilo, že nechtěla točit německé filmy, a aby se z nich vyzula, nechala si dokonce odoperovat zdravý kotník. Byl mezi prvními, kdo jí nabídl roli, hned jak byla rehabilitována po osudném pokusu o překročení státních hranic v roce 1951.

Mladičká záchrana

Jitka Němcová se s Vávrou setkala poprvé při přijímacích zkouškách na FAMU. Jí bylo dvacet, jemu šedesát. Pořádně si ho ale všimla až ve druhém ročníku díky jeho úžasným přednáškám. Po jedné z nich stála se spolužáky v dešti na zastávce a pan profesor, který jel kolem v autě, se nabídl, že je odveze domů. Poslední vystoupila Jitka, a to byl začátek jejich vztahu, kterému nikdo neprorokoval dlouhé trvání. Po ukončení studia odešla Jitka na stáž do Itálie, kde byla asistentkou u Federika Felliniho, po návratu ale její vztah s Vávrou pokračoval. Je velmi veselá a určitě Vávrovi, jak mu říká, zpříjemnila a změnila život. Léta spolu žili, říkali si snoubenci, ale nikdy spolu nepracovali. Vávra jí dával číst své scénáře, ona ale nechtěla, aby ji při práci ovlivňoval. Nakonec se vzali až v roce 1997, v té době už spolu žili pětatřicet let.

Svatební foto s Jitkou Němcovou

Od raného mládí inklinoval Otakar Vávra k levici, takže po roce 1948 udělal velkou kariéru. V letech 1947 až 1951 a 1954 až 1956 byl uměleckým šéfem tvůrčí skupiny ve Filmovém studiu Barrandov a v letech 1951 až 1954 členem jeho kolektivního vedení. Posbíral neuvěřitelné množství ocenění včetně titulů Zasloužilý umělec a Národní umělec, byl oslavován a uctíván za své hodnotné filmy a plodnou kariéru, ale také zatracován a urážen. Jako první český režisér se v únoru 2011 dožil sta let. Nestor naší kinematografie Otakar Vávra zemřel ve čtvrtek 15. září 2011 na následky operace zlomeniny nohy v krčku.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská