Jsme nerváci a jdeme často „na sílu“. Nejen o donutilovském genomu mladý Četník z Luhačovic

Foto: ČT

Popisek: Martin Donutil, syn slavného Miroslava Donutila, má teď hlavní roli v seriálu Četníci z Luhačovic

„Vždycky mě štvalo, když jsme někde seděli a někdo snaživý na mě před ostatními ukázal - víš, čí je to syn,“ říká mladý herec Martin Donutil, syn slavného Miroslava a momentální televizní hvězda. Ve třech letech viděl tátu v premiéře Sluhy dvou pánů a rozhodl se, že chce být taky hercem. A o dvacet dva let později po tátově boku odehrál derniéru Sluhy. Co vše prozradil Donutil junior, zjišťujeme v našem novém malém seriálku Děti slavných.

Momentálně mladý Donutil září v historickém seriálu Četníci z Luhačovic, a ač je Pražák, na Moravě se chytl. Hraje totiž v kultovním Divadle Na Provázku, kde byl kdysi hvězdou jeho otec.  Přesto, že jde v tátových stopách, není ale Martin za slavné příjmení moc rád. Proč? „Tak jako jsou lidé, kteří mají tátu rádi, a proto mají automaticky rádi mě, aniž bych si jejich přízeň jakkoliv zasloužil, platí to i opačně - jsou tací, kteří tátu rádi nemají a projektují si to i na mě. To se děje dnes a denně a to mě taky naučilo, že dokud nemusím, tak se dodnes příjmením nepředstavuju.,“ přiznává mladý herec v rozhovoru pro MF Dnes.

Nejsem bavič, radši hraju na počítači hry

Přitom se prý od otce v lecčem liší a není moc rád, když od něj lidé automaticky čekají záplavy veselých historek. Donutil mladší je prý introvert, raději než jít na večírek sedí doma a hraje počítačové hry. V čem se ještě liší od otce? Vizáž to rozhodně není, Martin totiž jako by Miroslavovi z oka vypadl. Ti dva se ale prý liší i přístupem k práci. „Rozhodně nejsem takový dříč jako on. Táta má neuvěřitelný pracovní zápal, kolikrát tomu až nerozumím - přijedeme domů, a zatímco já jdu do hospody nebo si jdu zahrát na počítači, táta čte scénáře. Připravuje se na další den na zkoušku, učí se texty. Tohle bych měl hrozně rád po něm - a nemám,“ přiznává mladý Donutil.

S tátou na jevišti

S tátou se dvakrát potkal i na jevišti. V rodném Provázku spolu hrají v Amadeovi – Martin Amadea a jeho otec zahořklého Salieriho, který talentovaného, ale nezvladatelného génia nakonec vlastně zabije.  A pak se potkali ve Sluhovi dvou pánů, představení, které se hrálo více než 20 let a vystřídaly se v něm desítky herců. A tak si po otcově boku zahrál i Martin. A zjistil, jak neuvěřitelný profík jeho táta je. Při jednom představení totiž Donutilovi staršímu ruplo koleno. „To koleno si stahoval před představením, ale asi si ho tenkrát stáhl víc, a tak vyskočilo. V zákulisí jsem mu to trochu povolil, snažil se ho namotivovat, že to bude dobrý, protože jsem viděl - a to je u něj co říct - že by to představení odpískal, a to mi přišlo líto. Protože vím, že když se kousne, tak do toho jde přese všechno,“ vzpomíná Martin na chvíle, kdy byl otci nejblíž.

Hercem na just 

Miroslav Donutil přitom syna původně od herectví zrazoval. Byl rád, že manželka nemá s divadlem nic společného (vlastní pražskou kavárnu) a starší syn Tomáš je ajťák.  Jenže odrazování nepomohlo. „Protože mě tím neuvěřitelně namotivoval. Říkal mi: Běž studovat herectví až na vysoké škole, počkej si, jít na konzervatoř je moc brzo, máš čas, rozmysli si to, budeš to mít těžké... To všechno mě hrozně utvrzovalo - tak já ti to teda ukážu, já tě přesvědčím, a just jo! Tahle jeho metoda na mě zapůsobila podobně víckrát,“ směje se Martin.

Herec, co neuměl říct r

Třeba když budoucí herecká naděje ráčkovala… „Do nějakých čtyř let jsem neuměl říct „r"; měl jsem s tím strašný problém, šlapal jsem si na jazyk. Táta se mě to nejdřív snažil naučit, tlačil na mě, nešlo to. Pak si ze mě začal dělat srandu - to stejně v životě neřekneš, přijď za mnou, až budeš umět říct „r"! To bylo tak motivující, že jsem se do toho zakousnul, přiletěl jsem za ním a vypálil takové „r", že jsem to už nikdy nezapomněl,“ vzpomíná mladý Donutil.

Táta? Skvělý studijní materiál

Otec je prý pro něj jako pro herce skvělým studijním materiálem. A když by měl popsat otce, napadá ho slovo ambicióznost. „A asi i to, že se chce pořád udržovat ve formě, taková forma strečinku - ví, že nesmí polevit, pokud chce být na vrcholu.“ Donutilové si prý i vzájemně kritizují a rozebírají svou práci, když jim něco běží v televizi, koukají se spolu a pak spolu řeší, co bylo dobře a co ne.  A další rodinný rys? „Jsme nerváci, to je náš obecný donutilovský genom. Většinu věcí se snažíme vyřešit na sílu - tím nemyslím, že bychom šli proti někomu pěstí, ale když nám něco nejde a mělo by to jít ohnout nebo otevřít, tak to zkusíme větší silou,“ vysvětluje Martin. Většinou to ale nedopadne dobře.

Nebudu duplikát

Proč hraje Martin v Brně a ne v Praze? Prý ho nemohlo potkat nic lepšího, než hrát na Provázku, jde o divadlo jeho srdce.  A pak, nerad by měl pocit, že má jako Donutil protekci. „To právě nechci, tohle strašně nemám rád. A je to jeden z důvodů, proč jsem se vždycky představoval křestním jménem, a nikoliv příjmením. Nechci, aby někdo mohl jen pojmout podezření, že jsem někde tátou protlačovaný - ne, chci si všechno prosadit sám, svým projevem a herectvím. Nechci být jeho duplikát,“ říká Martin Donutil. Prý byl moc rád, že se na konzervatoř dělaly přijímačky pod čísly, ne jmény.

Prokletý donutilovský genom

A co na dalšího herce v rodině řekl Miroslav Donutil? Martinovi prý nakonec řekl jediné: Budeš to mít těžké. A platí to asi jednak o tom, být pro veřejnost synem Miroslava Donutila, i o povaze, kterou částečně Martin podědil, o zarputilosti, která jeho otci tak často dělá nepřátele.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová