Kauza ´hidžáb´ to projela u soudu. Všechno je ale jinak. Počínaje Stropnickým, konče ombudsmankou, která tentokráte nestojí na správné straně

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ředitelka žalované školy Ivana Kohoutová u soudu

O co kráčí? Muslimská studentka původem ze Somálska, která se cítila diskriminována tím, že při studiu nesmí nosit hidžáb, žalovala střední zdravotnickou školu. A kolem celé kauzy je už pár měsíců pěkná mela. A postupně vyšlo najevo, že leccos je jinak. Tak za prvé, dotyčná děvčina vůbec nebyla studentkou školy, takže ta jí jen těžko mohla v čemkoliv bránit…

Když už to mám v titulku, začnu Matějem Stropnickým. Do toho se před pár dny obula média, že prý se u soudu velkopansky domáhal židle s tím, že on je politik, a vyhazoval studentku. Tak to je první ´rádio Jerevan´. Bylo to u soudu, byl to Stropnický, chtěl židli, na té ale neseděla studentka, ale bunda.

Stropnický to popsal na svém Facebooku, fakta ale nějak nezaujala: „Šel jsem se ráno podívat k soudu ve věci té dívky, kterou nevzali na zdravotní školu, protože nosí muslimský šátek. Jdu k tomu zítra do Máte slovo, tak abych viděl atmosféru - nešel jsem nikomu fandit, ani mluvit s médii, prostě pro informace. Jednání bylo v největším sále pro 120 osob, lidé ale stáli i v předsálí, bylo zřejmé, že jsou vesměs organizovaní, že se znají a jdou podporovat ředitelku, která muslimské dívce kvůli šátku studium odepřela. I studenti té školy tam byli, budu se na to muset poptat na zastupitelstvu, školu zřizuje hlavní město,“ začal šéf Zelených. Zapamatujte si prosím jeho slova, protože i on měl zcela mylné informace, jak dokážeme o pár odstavců dále.

Stropnický pokračoval a dostal se konečně ke ´kauze bunda´: „Asi na hodinu jsem se dostal i dovnitř, přičemž když jsem požádal jednu slečnu o uvolnění bundou zakryté sedačky, odmítla to a její kamarádka si mne hned natočila a zveřejnila video, jak se prý dožaduji místa, no komika.“  Tím bych s dovolením uzavřela první nonsens. A že je jich více.

Slečna neumí číst, psát, ani počítat

Mnohé osvětlila paní ředitelka žalované školy Ivana Kohoutová. Tu si totiž v sobotu pozval moderátor Luboš Xaver Veselý do svého Pressklubu na Frekvenci 1. Ivana Kohoutová posluchačům prozradila, co všechno si kvůli této studentce prožila: „My jsme to s kolegyní hodnotily pozitivně, že se tu chtěly integrovat dvě studentky a pomáhat tady,“ začala zvolna paní ředitelka. Jedna uchazečka, původem z Afghánistánu, měla veškeré doklady v pořádku, měla průkaz azylanta, vše, co vyžaduje zákon. Studentka ze Somálka však doklady, které vyžaduje zákon, nedodala. Dohodla se tedy s paní ředitelkou, že všechno přinese v první školní den, 2. září 2013.

Nedodala je ani v tento den. „Ona měla doklad o tom, že měla ukončenou základní školní docházku, ale neuměla číst, psát ani počítat. Mě to překvapilo,“ popisovala v rádiu ředitelka. Kohoutová si obě dívky pozvala do ředitelny. Ony tam přilétly, ta Somálka dupala a říkala, že u nás nebude studovat, vyběhla z ředitelny a po chvíli se vrátila s formulářem, že ukončuje studium. Asi kvůli nošení šátku, ale jak ona neuměla vůbec psát, tak to na tom formuláři vypadalo jako nehonění,“ prozradila vtipný detail Kohoutová.

Ušili to na nás, tvrdí ředitelka

„To byl naplánovaný scénář. S právníky, s nevládními organizacemi, pravděpodobně, aby z toho vznikla politická kauza a aby se tady prolomilo to, že se na škole nesmí nosit náboženské symboly,“ pokračovala Kohoutová. „A vás k tomu tedy využili?“ ptal se moderátor Veselý. „Ano,“ odpověděla jasně paní ředitelka.

Celou situaci se prý snažila vysvětlit i veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové. Ombudsmanka navštívila školu a této schůzce byl přítomen i advokát školy, který zde právě vykonával běžnou agendu. „Snažila jsem se jí vysvětlit, že somálská studentka nepředložila doklady, ale ona to vůbec nechtěla slyšet. Když ombudsmanka poprvé odešla, tak jsem věděla, že je to špatně, že půjde o diskriminaci,“ posteskla si ředitelka.

Tlačili na mě, i paní ombudsmanka

„Je to pro mě velká zkušenost. Už vím, co je to zpolitizování nevinné věci. Co se z toho teda všechno stalo od roku 2013. Že mě naše nevládní organizace, nebo spíše její advokátka, dala tedy k soudu. To ustanovení o nošení náboženských symbolů jsem musela ze školního řádu odstranit,“ popisovala ředitelka situaci.  

„Měla jsem několik stovek probdělých nocí za tu dobu. To byly strašné tlaky i od paní ombudsmanky. Ona má chránit práva občanů naší republiky. Byl to strašný tlak, bála jsem se, bála jsem se o své zdraví, abych to vůbec vydržela. Bylo to neustále nějaké odpovídání a kontroly. Já jsem se vždycky snažila být čestná a spravedlivá, tak nevím, proč by se po mně měla vozit nějaká studentka z Afriky spolu s neziskovými organizacemi. Já jsem nic neudělala a chtěla jsem to dokázat. Samozřejmě s pomocí právníka, protože ten marasmus tady je takový, že obyčejný člověk nemá šanci vyznat se v zákonech,“ udeřila Kohoutová s tím, že tento případ změnil její pohled na uprchlickou krizi: „Myslím si, že se musí předem vyřešit spousta právních věcí,“ řekla jasně nakonec paní ředitelka.

Dal soud ředitelce za pravdu?

Ano, je to tak. I když rozsudek je zatím nepravomocný a studentka ze Somálska se může odvolat… Má to ale háček, jak rozkrývá na serveru Hlídací pes.org právník Aleš Rozehnal:  „Soud se ale nezabýval podstatou věci, pouze konstatoval, že dívka muslimského vyznání k újmě nemohla dojít, neboť se nikdy formálně nestala studentkou školy.“ Jinak řečeno, zda je v pořádku, či není nosit v české škole muslimský šátek, soud neřešil. Čili další ´rádio Jerevan´…

„Co žalobě předcházelo? Kvůli zákazu hidžábu ze školy odešly dvě muslimské dívky. Podle ombudsmanky Anny Šabatové se dívky staly obětí nepřímé diskriminace, protože muslimský šátek je projevem jejich náboženství navenek. Veřejná ochránkyně práv také uvedla, že řád školy odporuje ústavnímu pořádku České republiky, školskému i antidiskriminačnímu zákonu. Takové pojetí ústavního pořádku však není v souladu s naším chápáním svobody náboženského vyznání,“ oponuje Rozehnal Šabatové v textu pro HlídacíPes.org.

Náš stát je sekulární

Což znamená, zjednodušeně řečeno, že náboženství je soukromá věc každého občana. A to už od Masaryka... „Podle Listiny základních práva a svobod je Česká republika státem založeným na demokratických hodnotách, který se nesmí vázat na náboženské vyznání. Tím je dán sekulární charakter našeho státu. Každé školské zařízení musí mít právo rozhodnout o zákazu veřejné manifestace náboženských symbolů, i když by byl přípustný takový zákaz i obecně závaznou právní normou. Hidžáb je muslimský šátek, kterým si žena zahaluje z náboženských důvodů vlasy, krk a poprsí. Zahalování se hidžábem je stanoveno z důvodu snížení žádoucnosti žen a tím i zájmu mužů o ně a vychází jednak z Koránu a jednak z muslimské právní vědy. Je tedy jednoznačné, že hidžáb je náboženským symbolem,“ píše Rozehnal.

A dodává: „Otevřená expozice náboženských symbolů ve školách je v rozporu s rolí školy, která má být neutrálním fórem, kde dochází k rozvoji kritického myšlení. Rovněž ohrožuje principy a hodnoty, které mají školy svým žákům a studentům vštěpovat, v tomto případě zejména rovnost mezi muži a ženami, neboť hidžáb je právě symbolem takové nerovnosti.“

A Evropský soud pro lidská práva…

„Výměnou za to, že náš stát chrání svobodu náboženského vyznání, musí občané respektovat svobodu a neutralitu veřejného prostoru, v němž musí být zachována náboženská harmonie. Vzdělávací proces se většinou uskutečňuje právě v takovém veřejném prostoru, kde musí být respektován sekulární a neutrální charakter státu. Realizace svobody náboženského vyznání neznamená, že manifestace náboženského vyznání nemůže být předmětem regulace. Svoboda náboženského vyznání je převážně individuální věcí vlastního přesvědčení a svědomí a neznamená automaticky právo chovat se vždy tak, jak to vyžaduje náboženská víra. V demokratické společnosti, ve které koexistuje několik náboženství, je nezbytné uložit restrikce svobody náboženského vyznání tak, aby byly vyváženy zájmy různých skupin obyvatel. Vše výše uvedené by platilo i pro neadekvátní prezentaci symbolů křesťanských, jako např. nošení křížů nadměrné velikosti. Na závěr je třeba poznamenat, že souladnost zákazu hidžábu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod několikrát potvrdil i Evropský soud pro lidská práva,“ končí svůj pregnantní rozbor právník.

Znovu ale připomínám, o tomto soud nejednal a paní Šabatová nějak přehlédla, že slečna, která není studentkou školy (a jestliže je prakticky negramotná, jen těžko by jí mohla být, je to střední škola, že), se nemůže logicky domáhat nošení hidžábu anebo třeba ploutví, kdyby byla mořská panna.

Co se dělo u soudu? Bojácná soudkyně, agresivní lidé…

Tak to je také zajímavé. Popisuje to opět Matěj Stropnický na svém Facebooku: Hodinu tam s Patrikem Nacherem sedím, dost utrpení, není vůbec slyšet, všechno se furt opakuje do protokolu, jako by neexistovalo nahrávací zařízení, už to chci zabalit a jít dělat něco užitečnějšího. Když v tom v jednasedmdesáté minutě zápasu si pán ve třetí řadě, který už venku leccos vyvolával, nasadí na hlavu motorkářskou helmu s nějakým nápisem (myslím, že svobodu nošení helem nebo tak). Policista ho vyzval, ať ji sundá, on chvíli odmítal a vykřikoval, tak ho nechali vyvést, načež organizovaný sál začal zpívat českou hymnu a veřejnost byla hned vyloučena z jednání.“

„Bylo vidět, že jsou všichni spokojeni: soudkyně, že měla důvod vyloučit veřejnost a teď už to půjde po másle, veřejnost, že splnila svou vlasteneckou povinnost, ale nemusí tu v té nudě dřepět celý den, novináři, že mají pointu své zprávy a můžou do střižny, i paní bufetářka, u jejíchž chlebíčků se hned vytvořila fronta. Já odcházel naopak rozmrzelý: že jsou ti lidé tak agresivní, že je ta soudkyně tak bojácná, že je celé řízení tak formální, že je porozumění tak nesnadné. Mimochodem, můj názor na náboženství je asi ten, že čím méně ho je, tím lépe. Což platí ovšem stejně o islámu jako o Dukovi,“ končí Matěj a co se té poslední věty týče, tak tu tesat do kamene.

Na závěr bych připomněla, že kauza hidžáb se řešila i u Míši Jílkové v pořadu ČT Máte slovo, kam dorazil i Matěj Stropnický. Napsal k tomu na svůj Facebook toto: „Má základní teze je, že náš právní řád na základě ochrany náboženských svobod a to v soukromí i na veřejnosti zákaz jejich nošení neumožňuje. Pokud je zakázat chceme, což jistě můžeme a já žádný náboženský horlivec věru nejsem, musíme to udělat zákonem. To je prostě právní stát.“ To je recht, má naprostou pravdu, domnívám se. Co si myslíte vy?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .  

Vložil: Anička Vančová