Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Divoký, dobrodružný, směšný i tragický život chartistů: Časopis posadil vedle sebe prominentního spisovatele disidenta a jeho dceru, která si to vyžírala v tehdejším ČSSR

26.01.2017
Divoký, dobrodružný, směšný i tragický život chartistů: Časopis posadil vedle sebe prominentního spisovatele disidenta a jeho dceru, která si to vyžírala v tehdejším ČSSR

Foto: Hans Štembera

Popisek: Spisovatel a disident Pavel Kohout

Kdo koho zklamal a kdo zradil? Otec emigroval, dcera myla okna, a trpěla tím, že ji otec v cizině nechce. Pavel Kohout a Tereza Boučková v rozhovoru pro magazín Reportér otevřeně promluvili o těžké době a složitém vztahu. A jak to bylo s Havlem a svlékací scénou v Boučkové Indiánském běhu?

Když Tereza slyšela v roce 1977 v televizních novinách o Chartě, bylo jí jasné, že táta už zase něco spískal. Už předtím si jako dcera Pavla Kohouta, který se z pěvce lepších zítřků stal disidentem, užila. Nedostala se na gymnázium, po maturitě ji nevzali na vysokou – a to už s nimi otec ani nežil, odešel, když byla malá. Maminka Anna ale pro změnu měla vztah s Václavem Havlem, který Tereza popisuje v knize Indiánský běh. To asi taky dvakrát nepomohlo. A po revoluci to nepomohlo ani Boučkové.

Psát o Havlovi? Zakázáno!

Když chtěla po revoluci vydat knihu, která otevřeně líčí vztah její matky a Havla, byť pod jinými jmény, narazila. „Vždycky za mnou někdo přišel, že bych měla z Indiánského běhu vyškrtat věty o Havlovi, protože on je teď prezident a v knížce je taková scéna, jak chce, aby se svlékla matka s dcerou, a že to je teď strašně nevhodné,“ vzpomíná Boučková v magazínu Reportér. Před revolucí jí všichni knihu chválili, po ní ji nikdo nechtěl vydat, dokud z ní některé scény nevyškrtá… Kniha vyšla nejdřív na Slovensku, ale i tam až v roce 1992. V Čechách až o rok později. Skandál se po vydání nekonal, ale s Havlem se Boučková úplně přestala stýkat. Tlak na vyškrtání prý totiž vycházel z jeho nejbližšího okolí…

Tereza Boučková v dokumentu České televize Ženy Charty 77

Tereza Boučková v dokumentu České televize Ženy Charty 77

Zrada Pepíka Vinkláře bolela

V roce 1977 ale bylo mezi disidenty vše v pořádku. Po Chartě následovala anticharta. A deziluze ze slavných osobností i bývalých přátel. Boučková říká, že ji nejvíc mrzel podpis Jana Wericha. To její otec má zkušenosti ještě bohatší – najednou ho jako nežádoucí osobu přestali zdravit kamarádi. I když někteří se aspoň omluvili, jako třeba Radek Brzobohatý se svou tehdejší ženou Jiřinou Bohdalovou. Nebo třeba herec Jiří Adamíra. „Po Chartě za ním přišli a řekli: Tak se rozhodněte, buď budete kamarád Kohouta – poněvadž my jsme se stále stýkali, nebo už si nezahrajete.“ On navíc tenkrát opustil svou ženu Ljubu Benešovou a byl v čerstvém vztahu s mladou herečkou Hanou Maciuchovou, která se bála, že ji také zakážou,“ vzpomíná Pavel Kohout. Pochopil – a po revoluci navázal na přátelství. Nejvíc ale bolela zrada kamaráda, se kterým vyrůstal. Herce Josefa Vinkláře,  který v roce 1977 v televizi řekl, že jejich lodi pluly dlouho společně, ale teď pluje každá jinam. 

Josef Vinklář si to ale „vyžral“, vlastně je to humorná příhoda, kterou vyprávěl Reportéru Pavel Kohout: „Josef měl v roce 1977 patetické vystoupení v televizi, kde říkal, že naše lodi pluly dlouho společně, ale teď pluje každá jinam. Na to navazovala hezká historka z restaurace Olympia. Byli jsme tam a hrozně pršelo, vrchní nám zavolal taxík, a když přijel a ohlásil „je tu taxi“, Josef se k němu hnal. A vrchní mu říká – „pro vás, pane Vinkláři, přijede ta loď“."

V době pohřbu měli motorkáři nařízeno túrovat motory 

Naopak tragický je popis pohřbu profesora Patočky. „My jsme věděli, že nás před pohřbem seberou, poněvadž to rádi dělávali. Tak nás, Jelenu a mě, Pavel Landovský přemluvil, ať se ukryjeme v bytě jeho sestry. Tam sice estébáci přišli, ale byli nějací venkovští, tak považovali pár Mašínová–Kohout za dvojici, která zahýbá partnerům, a nechali nás. Rychle jsme uprchli do bytu Marty Kubišové a potom s pršiplášti přehozenými přes smuteční šaty jsme došli kordonem policistů až na hřbitov. Takže jsme zažili tu neskutečnou scénu, kdy přikázali motocyklovému mužstvu Rudé hvězdy, jehož areál sousedil s břevnovským hřbitovem, aby celou dobu túrovalo motory. A aby toho nebylo dost, tak se nad tu rakev asi do výše třiceti metrů snesl vrtulník. Opravdu otřesné," vyprávěl Pavel Kohout.

Důchod šest tisíc aneb Jak zacházíme s disidenty dnes
Boučková po roce 1977 uklízela, její bratr myl okna. Bylo jí dvacet a nikde ji nechtěli zaměstnat. Odejít ale nechtěla, byť strávila nějakou dobu v cizině. Stýskalo by se jí po rodině. Přesto ji ale mrzelo, že se otec snažil do Rakouska, kde žil, dostat rodinu své ženy Jeleny, ale ji ne. Zůstala – a tak brala podřadná zaměstnání. A dnes málem nedostane ani důchod, byť požádala o vysvědčení, že byla v odboji. „Jsem celkem čerstvá důchodkyně a můj důchod je necelých šest tisíc korun. Tři roky se nic nedělo, a pak jsem se neoficiálně dozvěděla, že mi účastnictví v odboji nedají, protože jsem vlastně nic nedělala. Přitom jsem ke své žádosti dodala téměř sto stran materiálů. Měla jsem pocit, jako by ta komise, která je prý složena především z třicátníků, nechápala, že jsme většinu těch věcí dělali tajně, opisovali Chartu, roznášeli ji, opisovali další materiály. Nechlubili jsme se tím ani si u toho nepořizovali dokumentaci,“ dodává hořce Tereza Boučková.

(Zdroj: Magazín Reportér)

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace