Milovala ho celý život, jenže byl ženatý. Kvůli ruské okupaci přišla o dítě i práci, samotu a stesk pak utápěla v alkoholu. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Krásná Jana Dítětová mohla být velkou hvězdou, byla na to ale příliš mírná

Byla krásná, nadaná i oblíbená. Na to, aby se stala opravdovou hvězdou, ale neměla dostatečně ostré lokty. Po srpnu 1968 se pak navíc kvůli lásce ocitla na seznamu nežádoucích. Když ji nakonec zabila rakovina, málokdo tuto smutnou zprávu zaznamenal.

Mohla emigrovat i provdat se do ciziny, nedokázala se ale vzdát své vlasti. K jejím ctitelům patřili umělci, které obdivoval celý svět. Přesto zůstala raději doma. O Janě Dítětové se říkalo, že naprosto nesnáší ledabylost a hraní takzvaně na půl plynu. I na sebemenší roličce si vždycky dávala záležet. Souhra náhod a její láska k Československu ji nakonec připravily o všechno, na čem jí v životě záleželo – o lásku, dítě, svobodu i práci. Společenských změn se sice dočkala, prostor k návratu na umělecké výsluní už jí ale osud nedopřál. Když ji v roce 1991 zabila zákeřná nemoc, bylo jí pouhých pětašedesát let.

S Ladislavem Peškem v komedii Karel a já

Zázračné dítě z Plzně

Jana Dítětová, vlastním jménem Kalabzová, se narodila 7. října 1926 v rodině populárního plzeňského hospodského. V tatínkově lokálu si také poprvé vyzkoušela, jaké to je hrát divadlo, a sklidila obrovský úspěch. Plzeňské noviny její dětský debut proměnily v mimořádnou událost a psaly o ní jako o zázračném dítěti. Jenže tatínek byl mnohem víc bohém než pragmatický hostinský, a tak nakonec svůj lokál prohrál v kartách. Ve 30. letech se rodina přestěhovala do Prahy, Janička začala chodit již ve třinácti letech do slavné herecké školy E. F. Buriana, a pak prošla několika divadelními soubory. Díky tomu si jí již o tři roky později všiml režisér Miroslav Cikán a svěřil jí roli filmové dcery Jindřicha Plachty ve slavné komedii Karel a já.

Jana Dítětová a Zdeněk Dítě v romantické komedii Prstýnek

Dítě a Dítětová

Do srdcí diváků se zapsala jako Baruška v romantické komedii režiséra Martina Friče Prstýnek, v níž byl jejím hereckým partnerem Zdeněk Dítě. Spolu si pak ještě zahráli o tři roky později opět v komedii Polibek ze stadionu a díky stejnému příjmení je diváci začali považovat za pár i v reálném životě. Ve skutečnosti ale mezi nimi nebyl vůbec žádný vztah. Janiným prvním manželem se stal filmový režisér a scenárista Vladimír Vlček, za nějž se provdala hned po válce. Byl kovaný komunista a pod jeho vlivem uvěřila i paní Jana v zářné zítřky. O to víc všechny šokoval, když před vysněným rájem dal přednost prokletému kapitalismu a emigroval.

S Josefem Vinklářem v představení Strakonický dudák

Tak dlouho zkoušeli…

V pražském Realistickém divadle pak potkala Josefa Vinkláře, kterého málem tenkrát vyhodili ze souboru pro neschopnost. Měl s Janou hrát ve Strakonickém dudákovi a ona s ním tak dlouho a trpělivě zkoušela jeho Švandu, až z něj dostala to nejlepší. Zachránila mu kariéru, našla novou lásku i dalšího manžela. V roce 1955 mu porodila syna Jakuba, dnes známého malíře, o tři roky později se ale i tohle manželství rozpadlo. Vinklář později otevřeně přiznal, že chyba byla na jeho straně, protože si velmi rád užíval nočního života a přízně krásných fanynek. Tolerantní a smířlivá žena mu nedělala žádné žárlivé scény a zvolila klidný a přátelský rozvod. „Jana Dítětová byla skvělá herečka a vynikající člověk,” zavzpomínal na ni později Vinklář ve své knize.

V roce 1965 v televizní inscenaci Antonína Moskalyka Konec velké epochy

Na celý život

Manželské svazky byly jednou kapitolou jejího života, kromě toho ale měla celoživotního oddaného ctitele, který ji nesmírně obdivoval a zbožňoval. Byl jím slavný ruský houslový virtuos David Oistrach. Mnoho let si psali dopisy, a když Oistrach koncertoval v Praze, tajně se scházeli v hotelu. Oistrach byl totiž ženatý a Státní bezpečnost měla uši a oči všude, a tak si museli dávat velký pozor. Do Janina života pak vstoupil ještě další slavný muž, psychiatr Stanislav Grof, a svatba už tenkrát byla doslova na spadnutí. Jenže Grof získal v roce 1967 stipendium do Spojených států a dal přednost vědecké kariéře v zahraničí.

S Josefem Somrem ve filmu Žert

Osudová okupace

V roce 1968 se ve Špindlerově Mlýně seznámila s dalším úspěšným mužem, holandským historikem a nakladatelem Hansem Rotym, a dokonce s ním otěhotněla. Na jeho pozvání odjela s tehdy třináctiletým synem do Holandska, vrátila se ale domů, protože si nedokázala představit život bez divadla a své vlasti. Zamilovaný Hans byl dokonce ochoten přestěhovat se kvůli ní do Československa, jenže do toho přišla srpnová okupace. Snům o společné budoucnosti byl definitivní konec a paní Jana namísto k oltáři šla do nemocnice na potrat.

S Vlastimilem Brodským v roce 1988 v televizní inscenaci Naděje má hluboké dno

Navždy nežádoucí

Společenské události ji nesmírně zasáhly, znamenaly pro ni nejen definitivní ztrátu iluzí, ale také zmařenou budoucnost a obrovskou ztrátu a bolest. A tak na protest vystoupila z komunistické strany. Film Jaromila Jireše Žert kvůli tomu skončil v trezoru a jméno Dítětová se ocitlo na seznamu nežádoucích umělců. Krátce nato jí Oistrach poslal dopis na rozloučenou a zanedlouho zemřel během koncertního turné. Není ani divu, že paní Dítětová začala samotu, smutek a nečinnost utápět v alkoholu a další velké role se už nedočkala. Začaly ji sužovat obrovské bolesti kyčlí a kvůli paradontóze přišla o chrup, což už byla předzvěst vážné nemoci. Mnohem horší ale bylo zklamání z lidí všeobecně. Byla totiž příliš důvěřivá a leckdo toho zneužíval. Všechno zlé brala jako trest za to, že se vzdala svého nenarozeného dítěte. Zemřela 9. listopadu 1991, tak tiše a nenápadně, že se o tom národ tenkrát snad ani nedozvěděl.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská