Unesla z márnice tělo své matky, kterou věznili nejprve nacisté, a pak i komunisté. O její spolupráci se praly StB a německá Stasi. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Slavná pěvkyně Soňa Červená v pořadu České televize Uchem jehly

To je Káča – prohlásil o ní Jiří Voskovec. V té chvíli netušila, že to není urážka, ale ocenění výkonu a přidělení hlavní role ve slavném muzikálu. Soňa Červená si zahrála po boku největších prvorepublikových hvězd, po dramatickém útěku z republiky pak vystupovala na mnoha významných světových scénách. Domů se mohla vrátit až po roce 1989.

Do světa umění, dnes bychom řekli showbyznysu, ji uvedl její otec a zakladatel legendárního prvorepublikového kabaretu Červená sedma, doktor práv Jiří Červený. Pravnučka známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného nakonec emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína. Světově proslulá mezzosopranistka a altistka se až po několika desítkách let v emigraci konečně mohla znovu vrátit domů až po sametové revoluci.

S režisérkou Olgou Sommerovou při natáčení 13. komnaty

Maminka byla proti

Narodila se 9. září 1925 v Praze a díky otci vyrůstala odmalička mezi nejvýznamnějšími osobnostmi naší kultury. Její otec Jiří Červený byl totiž zakladatelem legendárního literárního kabaretu Červená sedma, takže si u nich doma podávali kliku tak významné osobnosti, jako spisovatel František Gellner, skladatel Bohuslav Martinů či populární herci Eduard Kohout, Ferenc Futurista a Jindřich Plachta. Rodiče se ale brzy rozvedli a otec se odstěhoval, což Soňu velmi mrzelo, protože si s tatínkem rozuměla mnohem víc než s maminkou, která ji od umění odrazovala. Marně. Soňa se přes její nesouhlas přihlásila na konkurs do Osvobozeného divadla a po jejím vystoupení Jiří Voskovec hlasitě prohlásil: „To je Káča!“ Dívka zdrceně opustila jeviště, ale hned u východu ji zadržel vrátný a poslal ji do kanceláře. Tam se dozvěděla, že dostala hlavní roli – Káču Maršálkovou v muzikálu Divotvorný hrnec, v němž pak vystupovala po boku Jana Wericha.

S Janem Werichem v muzikálu Divotvorný hrnec

Později hrála v Hudebním divadle Karlín s Vlastou Burianem i Oldřichem Novým a zahrála si i ve filmu Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem. Stále více ji ale lákala opera, a tak nedala na tvrdé hodnocení jistého známého operního pěvce, který prohlásil, že její hlas za výuku nestojí. Dál vytrvale chodila na hodiny zpěvu a učila se hrát na klavír. A udělala dobře. Po válce získala angažmá v Janáčkově opeře v Brně, dveře pražského Národního divadla před ní ale zůstaly uzavřeny. „Měla jsem rodinný původ, který se tehdy nenosil,“ vysvětlila.

Záhadná smrt na Pankráci

Její maminka Žofie Veselíková si prošla peklem. Nejprve ji během druhé světové války věznili nacisté v jednom z nejtvrdších ženských lágrů. „Asi dva měsíce po válce přišla maminka pěšky z koncentračního tábora v Ravensbrücku úplně zubožená. Tak jsme se objaly. Já jsem se s maminkou moc málo objímala. To byly takové dvě minuty, kde jsme se našly,“ prozradila paní Soňa v dokumentu České televize Třináctá komnata. Paní Žofie si ale dlouho svobody neužila. Sotva se dostala z nejhoršího, zatkli ji v listopadu 1948 pro změnu komunisté. „Několik dní jsem vůbec nevěděla, kde je,“ svěřila se Soňa Červená.

S Jaroslavem Marvanem v komedii Vladimíra Slavínského Poslední mohykán

Později se ukázalo, že její matka zemřela za nevyjasněných okolní ve vazební věznici na Pankráci. „Jednoho rána mi zavolal jeden student medicíny, syn naší známé rodiny, že měli na patologii, na pitevně, pravděpodobně tělo mojí matky,“ vzpomínala pěvkyně. „Večer jsem tam přišla a šla dolů do sklepa za panem doktorem Pánkem. Strašně jsem ho prosila, aby mi ji dal. Byl tak hodný, že mi její tělo vydal. Mělo jít s ostatními do společného hrobu. V noci jsem zavolala pohřební službu, unesla jsem ji a za několik dní ji tajně, v úplném tichu, pohřbila do naší hrobky na Vyšehradě.“

Na Západ prošla jenom s kabelkou a psem

Hned po válce se vdala, její manžel ale v roce 1948 emigroval. Soňa ho především kvůli péči o maminku nedoprovázela a už nikdy se nesetkali. „Myslím, že už nežije. Tehdy jsem se doslechla, že měl těžký přechod, několikrát ho chytli, ale nakonec se dostal do Kanady. Tam jsem ztratila stopu,“ svěřila se v týdeníku Téma. V roce 1958 přešla z Brna do Berlína, do slavné opery Unter den Linden. Zpívala v nejslavnějších operách a poprvé za ně také dostala v roce 1961 čestný titul Komorní pěvkyně (Kammersängerin). Přímo famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky a Carmen pak paní Soňa zpívala na nejpřednějších světových scénách 156krát.

Počátkem 60. let v Německu

V té době se ji ke spolupráci snažila získat východoněmecká Stasi i česká StB, která na ni vedla osobní svazek č. 10324 již od roku 1951. Neuspěla ani jedna. I když po únorovém převratu odmítla s manželem emigrovat, nakonec ale došlo i na ni. V roce 1962 jí totiž pražská divadelní agentura nařídila okamžitý návrat z Berlína do Prahy, a tak využila posledního otevřeného přechodu v Berlínské zdi a jen s kabelkou a psem jím prošla. A již týden poté jí Německá opera v Západním Berlíně nabídla smlouvu.

Těhotná létat nemá

Vzápětí se jí otevřel prakticky celý svět. Spolupracovala s takovými dirigentskými esy, jako byl Rafael Kubelík, Herbert von Karajan či sir Charles Mackerras. Večeřela s Marií Callas, zpívala s José Carrerasem, v opeře Netopýr vystoupila pod taktovkou Plácida Dominga a slavný Luciano Pavarotti pro ni vařil špagety. Jen amerického rockera a někdejšího frontmana skupiny Velvet Underground Lou Reeda musela osobně přesvědčit, aby získala roli v jeho muzikálu Time Rocker, a zazpívala mu v jeho ateliéru píseň Cremation. „Když jsem skončila, přistoupil ke mně Lou Reed – a políbil mi ruku!“ zavzpomínala pobaveně. Začala žít s manažerem největších světových orchestrů a jejich vztah vydržel třicet let, až do partnerovy smrti. S ním také čekala své jediné dítě. „Řekla jsem si, že dítě chci a že půjdu z divadla. Ale ještě jsem chtěla splnit smlouvu v opeře v San Francisku a odletěla tam. Jenže těhotná nemá létat - potratila jsem,“ prozradila. Znovu otěhotnět se jí už pak nikdy nepodařilo.

V muzikálu Time Rocker v roce 1996 v Hamburku

Svého oblíbeného amerického režiséra Roberta Wilsona rok po návratu z emigrace zlákala i ke spolupráci v Národním divadle a nastudovala s ním Janáčkův Osud a Čapkovo drama Věc Makropulos. Zpočátku byla dokonce nařčena ze spolupráce s StB, nakonec ale byla soudem očištěna. A přes dlouhou dobu, strávenou v emigraci, mluví výborně česky. „Vzali mi přátele, rodinu, majetek, ale český jazyk mi vzít nemohli,“ dodala světoznámá umělkyně, která oslavila loni v září již jednadevadesáté narozeniny.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská