To byl čistý instinkt. Lehce zvednutý a přesně namířený ukazováček; s touhle holkou bych chtěl zůstat, prozradil Roman Zach. Populární herec je šašek své doby. Mluví se o jeho spodkách, zve se na party…

Foto: ČT

Popisek: Roman Zach se ve StarDance dostal poměrně daleko.

Doktor Šebek z Ordinace svou dvoumetrovou figurou a strništěm okouzloval divačky už před lety, nyní láme ženská srdce jako kněz Šimon v Ohnivém kuřeti. Zatančil si ale i ve Star Dance a nejraději hraje divadlo – ale to „punkové“, z Národního po roce utekl. Herec Roman Zach je prostě svůj.

Ani to, že je slavný, nebere jako nějakou výhru. „Ve mně jsou teď úplně zásadní pochyby. Stal jsem se populárním hercem. Proč, proboha? Jak jsem se o to zasloužil? Nijak! Navíc mi to leze do života, rozčiluje mě to, obtěžuje,“ zlobí se Roman v rozhovoru pro Divadelní noviny. 

Herec je služebný klaun

„Populární herec je šašek své doby. Mluví se o jeho spodkách, komentují se jeho výroky o čemkoli, zve se na večírky. Je to klaun, ale je to služebný klaun, který se musí pitvořit a na kterého se za chvíli zapomene, protože přijde jiný kašpárek, který ho zastíní,“ tvrdí herec.

Lidi vám závidí prachy

A jak vypadá popularita po česku? „Jdete po ulici a děti se na vás smějou nebo křičej, holky chtěj, abyste se jim podepsal do památníčků nebo na trička, a kluci jsou na vás naštvaní, protože se v úterý a ve čtvrtek nemůžou dívat na fotbal, neboť v televizi běží Ordinace. Někdo vám závidí prachy a bulvár se vás ptá na věci, o nichž nic nevíte, a když neodpovíte, tak si odpověď vymyslí. Nebo se vás na nic neptá a rozhovor si vytvoří celý,“ říká herec.

Velký odchod ze seriálového světa

Možná proto kdysi z Ordinace odešel. „Něco jsem si vydělal, z toho jsem koupil a opravil dům na venkově, kam teď s rodinou jezdíme, mám v Praze byt, mám auto a to mi stačí. Kolem mě se mnozí diví, jak budu moci s „pouhým“ divadelním příjmem žít. Buď ale přijde nějaká jiná práce - třeba ve filmu, ale klidně i v televizi - nebo se nějak zařídíme. Se ženou jsme na to, doufám, připraveni,“ říkal před časem v rozhovoru pro Divadelní noviny.

…a pokorný návrat do náruče showbyznysu

A za pár let je opět v televizi. Jednak v seriálu Ohnivé kuře, druhak se protancoval málem až do semifinále Star Dance. Herecký plat prostě na to, táhnout pražskou domácnost a „chatičku“ v podobě barokní fary, není dost velký, natož ten na oblastech, jako je Ústí nad Labem, kde Roman hrál. A tak je zpátky v showbyznysu. Stále je to ale tak trochu rebel.

Pravidla nemám rád, říká herec

Zach prý prostě nemá rád, když ho svazují nějaká pravidla. Jako třeba ve Star Dance. „Taky jsem s účastí váhal čtyři roky. Bál jsem se, že si to nedokážu užít, že tam nebude zážitek a radost ze svobody pohybu. Byla to strašná fyzická dřina, ale vzletné pocity se dostavily - i v rámci všech těch pravidel,“ říká charismatický čahoun v rozhovoru pro Novinky.cz.

Nejvyšší český herec

Měří neuvěřitelných 204 cm, byl o skoro čtyřicet centimetrů vyšší, než jeho taneční partnerka. „Po rumbě mi porotci vytkli, že se dívám na zem. To není možný, říkal jsem si. Prohlídl jsem si pak záznam a viděl jsem, že se nekoukám na zem, ale na Andreu. Ona byla prostě tak nízko, že to vypadalo, jako bych se díval na nohy,“ směje se Roman.

Flitry a kalhoty do zvonu

A pak ty kostýmy. „Byl jsem z nich jurodivý. Pro mě je vždycky důležité, jak mi sedí kalhoty, boty. Jsem na to citlivý. Zkoušíte v civilu, a najednou vás při generálce navlíknou do neskutečných modelů. Na to jsem si těžko zvykal. Frak u standardu mi ještě přišel přijatelnější než stylizace do tanečníka latinskoamerických tanců,“ ošívá se herec. „V herectví mám rád dobovky, když kostým nějak mluví, vypráví o té postavě. Tady na parketu jsem dostal flitry, kalhoty do zvonu, které končí někdy pod prsama, boty na podpatku, a pořád jsem to musel být já. A k tomu jsem měl být týpek, který jde holku dobývat. Když jsem se viděl v zrcadle, připadalo mi, že v takových kalhotách se třpytkami mě ta holka může akorát poslat do háje,“ říká.

Chtěl jsem si tanec užít

Má herec výhodu před sportovcem, může tanec markýrovat? „Určitě. Je to svým způsobem hraní, sdělujete s partnerem nějaký příběh, je to vábení, svádění, boj. Líbí se mi, když ti dva hrají na parketu nějakou hru - v tom máme my herci určitou výhodu. Nechtěl jsem se ale na to spoléhat a vykašlat se na kroky. Když se je dobře naučíte, nemusíte na ně tolik myslet a těšíte se na okamžiky, kdy tanec ještě obohatíte hraním. Určitě jsem jím nechtěl zakrývat taneční nedostatečnosti. Chtěl jsem si tanec užít a nemyslet pořád na techniku,“ vysvětluje svou taktiku.

Jak zkoordinovat dlouhé tělo?

A jaké byly reakce hereckých kolegů? „Většinou: Ty vole, to jsem nevěděl, že se dvoumetrová tyč dokáže takhle hejbat. Já taky netušil, že to svoje dlouhý tělo dokážu takhle zkoordinovat. Trochu jsem se bál, aby si většina lidí kolem mě nemyslela, že jsem se úplně zbláznil. Překvapilo mě, že takové reakce nebyly,“ usmívá se Roman Zach.

Krom hraní také skládá muziku

Do finále se sice nedostal, ale i tak je prý spokojený. Je totiž prý muzikální typ, sám skládá scénickou muziku nejen pro divadlo. „Na skládání se mi líbí, že to je naprosto solitérní činnost: jste u toho sám, děláte to, kdy chcete, nikdo vám do toho nekecá a za výsledek si zodpovídáte zase jen vy. U herectví to tak není: můžete se snažit sebevíc, aby inscenace dopadla dobře, ale je tam spousta jiných aspektů, které to jako celek ovlivní,“ tvrdí Roman.

Do pěti do rána kouřím a řvu

Nejradši prý skládá na chalupě, kde má ateliér. „Ale teď se tam nedostanu, takže v Praze to vypadá následovně: zavřu se do kuchyně, co v nahrávání „překáží“, shodím na zem, zapálím vonné tyčinky a svíčky, rozložím si všechno, nasadím sluchátka, otevřu víno, kouřím u toho a do pěti do šesti si sám takhle řvu. Když tam nějaké ospalé dítě nakoukne, podívá se na tatínka, pochopí situaci, pokývá hlavou a zase odejde spát,“ směje se otec dvou dětí, Prokopa a Agáty.

Čistý instinkt

Jejich matkou je kostýmní výtvarnice Andrea Králová. Rodinka bydlí střídavě v Praze a střídavě na bývalé faře na Plzeňsku. S Andreou to prý byla láska na první pohled. „Jo, to byl čistý instinkt. Lehce zvednutý a přesně namířený ukazováček: s touhle holkou bych chtěl zůstat." A zůstal. Už více než dvanáct let.

No nevadí, hlasy ti posílat budeme

Dětí se prý ptal, zda má do Star Dance jít. „Neřekly ani slovo, čímž mi bylo jasné, co si o tom myslí. Když jsem tu otázku položil znovu - ještě než zavolám do televize, že to nebudu dělat -, vyzval mě Prokop, abych mu tedy něco zatancoval. Předvedl jsem nějaký prvek z čači, který jsem si pamatoval z tanečních, oba se na sebe podívali a Prokop po dlouhé pauze řekl: „No nevadí, hlasy ti posílat budeme.“ A zase si šly hrát,“ směje se dlouhán.

Prokop je po tatínkovi

Má kluka a holčičku – které dítě je víc po něm? „Jednoznačně kluk. Holka je víc do mámy. Pečlivá, rozvážná. Když jde na záchod, vezme si bačkůrky, rozsvítí si, otevře, zavře, vyčůrá se, spláchne, otevře, zavře, zhasne, sundá si bačkůrky a vleze zpátky do postýlky. Prokop na všechno kašle, pořád něco ztrácí, nic nemůže najít. Je mi i fyzicky podobnej, dost vytáhlej,“ říká pyšně otec Zach.

Vánoce na faře

A jak rodina prožívá vánoční svátky? „Vánoce jsou pro mě naprosto důležité, jako rodina budeme tradičně spolu na chalupě. Roztopený barák, venku oheň, střídají se sousedi, klid… Vedle chalupy, což je bývalá fara, stojí kostel sv. Jakuba Většího, od kterého nám plzeňská diecéze zapůjčila klíče. V létě tam děláme poutě a 28. prosince pořádáme vánoční setkání, kde se budou zpívat koledy, jež jsem napsal pro hru Mesiáš, kterou uvádí divadlo Verze. Moc se na to těším,“ vysvětluje Roman Zach. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .                     

Vložil: Dáša Vrchotová