Táta umřel, když jsem se rozváděl s Bárou Munzarovou, vzpomíná na nejhorší okamžiky svého života Jiří Dvořák. Prozradil také, jak se hraje s Trojanem a proč se hercům tak často rozpadá manželství

Foto: Falcon

Popisek: Jiří Dvořák jako čert Uriáš v Andělu Páně 2

Momentálně česká kina válcuje dvojka Anděla Páně. A chemie mezi Trojanem a jeho čertovským partnerem Dvořákem celý film táhne. Ti dva si evidentně rozumí. Herecky samozřejmě. A na filmu je to znát. „V tomhle případě to není klišé — fakt jsme si to užívali. I když natáčení bylo někdy hodně náročné. Osmdesát procent scén se točilo v noci, směny byly třeba od čtyř odpoledne do čtyř do rána a jedenáctou hodinu na place už jsme si užívali se skřípěním zubů. Kameraman pořád svítil, hledal správné světlo. Brblali jsme s Ivanem: Ježíšmarjá, už dost! Ale pak jsme viděli výsledný obraz a věděli: Svit' si, stojí to za to,“ vzpomíná Dvořák na natáčení v rozhovoru pro MF Dnes.

A pak ta strašná scéna ve sněhu, která byla už v jedničce. „Pověstný obraz 48! Nenáviděli jsme ho. Ve scénáři jedničky bylo napsáno: Obraz 48, anděl Petronel a čert Uriáš putují krajinou. Peklo na zemi!  Mysleli jsme, že natáčecí den už končí, ale režisér zavelel: Ještě dotáčky do obrazu 48! Vyštval nás na sněhové pláně, přičemž jsme je nejprve museli obejít, abychom nepošlapali sníh. Poté dal na kameru velký objektiv a — běžte! Byli jsme úplně hotoví a přesně tohle se opakovalo i ve dvojce, jen s tím rozdílem, že u jedničky nebyla hračka jménem dron. Tu si Jiříček objednal a začal si hrát. Měl jsem v té době skoro 39 horečku, navíc je nám o 11 let víc... Mysleli jsme s Ivanem, že ve sněhu pojdeme, zato Jirka Strach s oblibou vzpomíná: Klukům jsem dal zabrat a oni zapomněli, že na sobě měli mikroporty,“ směje se herec.

Režisér rozum neměl, výtvarnice naštěstí ano

Režisér si tak vyslechl velmi peprné herecké komentáře. „A královsky se bavil. Vše ale mohlo být ještě stokrát horší nebýt kostýmní výtvarnice Jarmily Konečné, která bohužel krátce před natáčením dvojky zemřela. Paní Jarmila na nás myslela stejně jako Katarína Holá, která na její práci skvěle navázala. Obě dámy věděly, že budeme lítat ve sněhu, takže mé červené kalhoty byly půl centimetru tlusté, boty nepromokavé... S Ivanem jsme dvojku odehráli v původních kostýmech. Že jsme se do nich stále vešli, považuji za úspěch,“ chlubí se Dvořák tím, že po jedenácti letech má stále stejnou postavu.

Po jedenácti letech rohy a blond paruka

Jinak je prý jedenáct let sakra znát. „Když jsme se ale před dvojkou poprvé s Ivanem oblékli do kostýmů a dívali se do zrcadla — já rohy, Ivan křídla a blonďatou paruku — mysleli jsme, že se někdo zbláznil. Pak jsme natočili první klapku a já řekl: Ale jo, ono to půjde,“ hodnotí Dvořák.

Role dělají komparzisté, to je děs

Ivan Trojan je podle něj herec, jakých je u nás málo. „Někdo má dar od pánaboha, někdo to má vydřené a někdo to nemá vůbec. Bohužel dnes točí i ti, kteří by se před kameru neměli vůbec postavit. Hlavně v seriálech se drasticky šetří, takže role dělají komparzisté. Šílené! Říká se, že síla řetězu se pozná podle nejslabšího článku, takže pokud máte tři čtyři slušné herce a k nim dáte s odpuštěním tohle, stáhne to všechny dolů. Jako byste házel míč na stěnu a předpokládal, že se odrazí, jenže místo toho stěna míč pohltí. Co můžete dělat,“ kritizuje současnou tvorbu.

Měl jsem prostě štěstí

Sám nejraději hraje divadlo, léta byl v angažmá na Vinohradech, nyní je na volné noze. „Neplánoval jsem to, pro divadlo jsem se rozhodl až v osmnácti. A děkuju pánubohu za štěstí. Znám spoustu vynikajících herců na oblasti, kteří nebyli ve správnou dobu na správném místě, nepotkali správné lidi. Můj život jako pohádka? Otázka je, zda jsem na místě čerta, či anděla. V životě je vždy něco za něco, a když se někde daří, přijde nezdar jinde,“ naráží na své dva rozvody. Poslední, ten s herečkou Bárou Munzarovou, se kterou má čtrnáctiletou dceru, mu dal hodně zabrat.

Proč hercům nevydrží vztahy

„Spoustě kolegů nevydržel vztah, protože jsou šikovní, pořád pracovali a byli někde pryč. Partner, který nezná nebo nechce znát herecké prostředí, logicky trpí. Přijdete domů po čtrnácti hodinách na place a slyšíte: Tak jaké to bylo? Určitě nechcete vyprávět, jaké to bylo. Chcete sedět, mlčet a nedělat vůbec nic,“ popisuje konec svého druhého manželství. K Munzarové, která ho opustila kvůli kolegovi Martinu Trnavskému, se vyjadřovat nechce. „To byl zase jiný extrém. O tom bych se moc bavit nechtěl, neklaplo to z různých důvodů,“ říká herec.

Alternace za Langmajera

Herecky měl ohromné štěstí. I to, jak se dostal na výsluní, tedy do předního pražského divadla, zní jako pohádka. „Vinohrady hledaly alternaci za Jiřího Langmajera, který měl v době premiéry zkoušené hry přebírat Cenu Thálie pro umělce do 33 let. A lidé z Vinohrad včetně tehdejší paní ředitelky Jiřiny Jiráskové si vzpomněli, že existuje nějaký Dvořák. Já byl v Brně velmi vytížený, ale téměř neuvěřitelně jsem měl volno pro termín, který Vinohrady potřebovaly. Do premiéry jsem naskočil, po ní Jiřina Jirásková povídá: Co děláte v pondělí v devět ráno? Já: Jsem v Brně. Ona: Ne, jste v mé kanceláři.“ A bylo to.

Pojď raději do Kovolitu, řekl táta

U divadla ale začínal na oblasti v Šumperku. „Vezl mě tam táta, a když spatřil podmínky, v nichž budu žít, prohlásil: Pojď k nám do Kovolitu, budeš se mít líp! Já se sekl, že když jsem se na tohle dal, musím vydržet. Fakt to tam ale vypadalo hrozně: zašlapané linoleum, kamna na uhlí, ale uhlí žádné, plechová střecha... V životě na pohled táty a na jeho větu nezapomenu, byl z toho chudák úplně hotový,“ vzpomíná.

Maminka odešla od rodiny, tatínkovu smrt předpověděl kartář

Maminka od rodiny odešla, takže s tatínkem měl hodně blízký vztah. „Doted' se nemohu vyrovnat s tím, že před osmi lety zemřel. Tehdy jsem byl u kartáře, hroutilo se mi manželství s Bárou a chtěl jsem vědět, co dál. On mi mimo jiné předpověděl brzkou tragédii v rodině, já jel pak za tátou do Brna do nemocnice. Zeptal se mě, jak to mám doma, odpověděl jsem, že dobrý. To byla naše poslední slova, ten den v jedenáct v noci zemřel,“ říká smutně Dvořák.

Táta na mě byl pyšnej…

„Že tady táta není, mě mrzí i proto, že když se mi začalo docela dařit, byl hrozně pyšnej. I jedničku Anděla Páně ještě viděl. Jo, naštěstí jo. Jednou přijel na premiéru na Vinohrady, v níž hráli pánové Frej, Teplý, Kostka, dámy Hlaváčová, Gábina Vránová, Hanka Maciuchová a další hvězdy. Právě Hanka k tatínkovi na recepci po premiéře přišla: Moc vám blahopřeji k báječnému synovi! Táta se štěstím rozplakal. Dodnes vidím jeho slzy na rozzářené tváři, dodnes mě to dojímá,“ přiznává charismatický herec. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová