Jednou ráno našla půlroční dcerku mrtvou v postýlce, čtyřikrát potratila a mámou už nikdy nebude. On zase před slávou utekl do španělského baru. Hrdinové kultovního filmu rozhodně svůj Discopříběh nežijí…

Foto: Youtube, repro

Popisek: Discopříběh: Rudolf Hrušínský nejmladší a další. Byli tak mladičcí...

Discopříběh je pro mnohé z nás kultem našeho mládí. Co se stalo s jeho hlavními hrdiny, které představovali Rudolf Hrušínský nejmladší a Jaroslava Stránská? Tehdy, v 80. letech, jim bylo šestnáct, co ale dělají dnes? Rozhodně nežijí Discopříběh… Víme vše.

Herečku Jaroslavu Stránskou si lidé stále nejvíc pamatují jako kudrnatou kadeřnici Jitku z filmů Discopříběh I a II. Objevuje se v televizních seriálech, v poslední době se divákům připomněla jako policistka v seriálu Policie Modrava. Hrála už jako dítě, v době Discopříběhu studovala na konzervatoři.  Ještě za studií ale otěhotněla, provdala se a porodila dceru. Jarka se snažila zvládat školu, dítě a práci.

Dnes by jí bylo sedmadvacet…

Jenže pak přišla tragédie, se kterou se herečka dodnes nesmířila. Dcera kvůli slabému srdci, které lékařka nevyhodnotila jako život ohrožující, ve svých šesti měsících zemřela. „Bylo mi dvacet. Bylo to zrovna v období mezi Discopříběhy. Dnes už by jí bylo sedmadvacet,“ vzpomíná na malou Janičku její matka v pořadu Třináctá komnata.

Typické „osmdesátky“

Nikdo dcerku nevyšetřil

„Všechno bylo v pořádku. Akorát se narodila se slabým srdíčkem. To se ale stává. Já jsem tenkrát byla vdaná v malé vesnici za Libercem a tam každý týden přijížděla do poradny doktorka. Při každé prohlídce si malou poslechla a říkala, že má slabší srdíčko, ale jinak je v pořádku. To bylo celý vyšetření. Dodnes si vyčítám, že jsem nejezdila do Prahy.“

Byla mrtvá v postýlce

Holčička zemřela náhle. „Ráno jsem vstala a malá byla v postýlce mrtvá. Hrozný! Pořád na to myslím. S tím se nikdo nikdy nesmíří. Já už jsem navíc nemohla mít děti, protože mám v těle protilátky. Mám špatnou krev a protilátky nemám jedny, ale hned troje.“ Přesto svůj boj o to, být matkou, nevzdala. Osud jí ale další miminko nedopřál a nechal ji ještě projít čtyřmi potraty. „Byla jsem asi sedmkrát na umělém oplodnění. Bohužel asi čtyřikrát jsem potratila, protože mám tu špatnou krev. Jednou jsem byla dokonce na udržování. V nemocnici jsem ležela dva měsíce, a pak jsem stejně o miminko přišla.“

Jaroslava Stránská dnes, v pořadu 13. komnata

Rozvod a úmrtí v rodině

Tragické neštěstí sice na krátkou dobu stmelilo Jitčino manželství, ale beztak nevydrželo. V době rozvodu a krátce po smrti dcery Jaroslavě zemřeli rodiče i bratr. „Maminka, tatínek, bratr. Odešli asi tak během roku a půl. Tatínek měl rakovinu hrtanu. Na co zemřel brácha, nevím, protože mi to neřekli. Byl starší o šestnáct let. A mamince selhaly veškerý orgány. Nic konkrétního také nenapsali. Maminka byla bohužel celý život nemocná. A taky trochu sebedestruktivní, protože kouřila,“ popisuje svůj tragický osud herečka.

Smířila jsem se s osudem

Štěstí se na ni usmálo až před sedmnácti lety. Našla životní lásku a stala se i matkou, i když nevlastní. „Teď jsem naprosto spokojená. Mám skvělého partnera a nevlastní pětadvacetiletou dceru,“ říká smířeně herečka, kterou můžete vidět v seriálu Policie Modrava.

Hrušínský zmizel do ciziny

A kam se poděl její filmový partner, nejmladší Rudolf ze slavného hereckého rodu Hrušínských? Po revoluci se na plátnech kin moc neobjevoval, slávu z dob, kdy mu bylo -náct, si už nezopakoval. A tak se rozhodl, že odjede z Čech. Od 90. let pobýval dlouhodobě ve Španělsku, Dominikánské republice, projel kus Latinské Ameriky. Pomáhal po zemětřesení na Haiti. Rudolf Hrušínský nejmladší, teď už vlastně jen mladší, se nezdá.

Nebylo mu ještě ani sedmnáct, když točil jedničku Discopříběhu

Zima v teple u moře

Do Čech se vrací na otočku, třeba do hlavní role v kritikou zatracovaném filmu Michala Davida Decibely lásky. Vracívá se prý na půl roku, kdy tu pracuje, hraje v divadle a točí. „Většinou to bylo od března do října, listopadu, přes zimu jsem naopak odlétal do tepla, k moři,“ říká v rozhovoru pro Novinky.cz Rudolf,  který naposledy žil v Dominikánské republice.

Osudová Dominikánská republika

„Ano, je tam sluníčko, pohoda, každý se na vás usmívá, měl jsem tam přítelkyni a práci, pomáhal jsem kamarádovi s jeho podnikáním v cestovním ruchu. On žije střídavě v Kostarice, na Miami a vlastní lodě. Ty pronajímá k výletům, s jejichž organizací jsem mu pomáhal. Trávil jsem s hosty na moři několik dnů, týdnů, na různých místech. Projel jsem tak velkou část Latinské Ameriky. Je ovšem pravdou, že právě do Dominikánské republiky se vracívám. Poprvé jsem tam byl na dovolené někdy po roce 2000, strašně se mi líbila a líbí se mi dodnes,“ říká herec.

Pomáhal v chudinských osadách

V roce 2010 byl na Haiti, pomáhal obětem zemětřesení. To se nebál? „Bál, i když dopředu jsem vlastně nevěděl čeho. Zprávy o neštěstí mě dostihly v Česku. Měl jsem zrovna koupenou letenku, že vyrazím opět do Dominikány. Tak jsem narychlo mezi přáteli uspořádal sbírku a z vybraných peněz jsem nakoupil léky, na místě pak potraviny typu fazole a rýže, vodu… Pomoc mířila do okolí Santa Dominga, do dominikánsko-haitského pohraničí, k lidem do osad, takzvaných favel,“ vzpomíná Hrušínský.

Rudolf Hrušínský dnes

Vesnice z odpadků

„Ale nepředstavujte si vesnici jako tu u nás, s nějakou návsí, ulicemi, silnicemi. Favely jsou uskupení jakýchsi primitivních obydlí, často zbudovaných z odpadů, igelitů, toho, co právě v době budování přístřešků majitelé našli. Žijí v nich roky, často bez dokladů, vody, toalet,“ popisuje něco, co si běžný Evropan neumí představit. „Ale do epicentra neštěstí na Haiti jsem se nevydával, takové ambice jsem ani neměl, navíc bych se tam sám, bez nějaké velké humanitární organizace v zádech, pravděpodobně ani nedostal,“ přiznává.

Pronajal jsem si bar ve Španělsku

Na cesty se vydal v 90.letech, kdy mu kariéra nešlapala podle jeho představ. Odletěl tedy do Španělska. „Před odletem jsem si koupil učebnici pro samouky, do hlavy si nabušil asi pět slov, pak si obstaral letenku do Madridu a vyrazil. Letěl jsem si prostě zkusit život. Na letišti jsem vystoupil, vůbec nikomu nerozuměl. Nadšený jsem ovšem z prostředí byl. Po okouknutí terénu jsem se proto vrátil do Prahy, zabalil vše potřebné a odjel autem do provincie La Rioja, města Logrono, kde jsem si pronajal bar a začal podnikat,“ vypráví herec a dobrodruh.

Neznal řeči a neměl pracovní povolení, tak proto bar

„Bylo to nejjednodušší, co jsem mohl ve Španělsku při své znalosti řeči zpočátku dělat. Navíc tehdy nebylo Česko v Evropské unii, nemohl jsem se nechat jednoduše někde legálně zaměstnat, neměl jsem totiž pracovní povolení. Naopak jsem mohl lidi zaměstnávat, proto ten bar. Ještě jsem mohl dělat v cestovním ruchu,“ vysvětluje Hrušínský.

Momentálně žije v Praze

Vrací se teď do Čech natrvalo? „Já takhle nepřemýšlím. Neúkoluji se: teď už budu dělat to, žít tam nebo tady. V Praze vlastním byt, takže potřebné zázemí k výletům i návratům mám. Když jsem v cizině, něco, nejčastěji apartmán, si vždy na určité období pronajmu,“ říká Rudolf.

Cizina mu dala pocit svobody, které u nás díky Discopříběhu neměl. „Třeba právě v Latinské Americe. Tam žiju normální, anonymní život. Ani v Dominikánské republice moc Čechů nepotkáte. Když ano, jsou tam na důchod, prodali firmu nebo třeba něco dostali v restitucích, mají peníze a část roku si užívají slunce jinde, relaxují. Využívají toho, že nemusejí být v Evropě v takový zamračený zimní den, jako je dnešek. Neřeší pak blbosti typu: potkal jsem Hrušínského,“ směje se.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová