Do Hollywoodu už nechci, ptali se mě, jestli nejsem terorista, říká režisér, který je prý potomkem Jiříka z Poděbrad… Pán Bůh mi zasněžil celou Šumavu, popsal jeden ze zázraků Anděla Páně

Foto: Falcon

Popisek: Režisér Jiří Strach při natáčení Anděla Páně 2

Být katolickým režisérem jako Jiří Strach, má své výhody. Například když potřebujete sníh. „V našem případě byl scénář Anděla Páně od Lucky Konášové napsán do adventního času. Takže to samozřejmě chtělo natáčet na sněhu,“ vzpomíná Strach v rozhovoru na Novinkách.cz.

„Naplánovali jsme natáčení na polovinu ledna. Říkali jsme si, že to na Šumavě bude nejvíc sněhu. Jenže dva dny před natáčením bylo plus třináct a celá Šumava byla úplně bez sněhu. Jenomže odložit už to nešlo. Říkal jsem si: To bude vypadat hrozně! No ale... Protože jsem katolík a v Písmu svatém máme: Proste a bude vám dáno, tak jsem začal prosit a prosit prostřednictvím modliteb. No a Pán Bůh mi zasněžil celou Šumavu,“ chlubí se režisér. 

Proste a bude vám dáno, aneb recept na andělský film

To byl první díl. A druhý? Ten se točil letos v zimě. „Vzpomeňte si, jaká ta zima byla. Úplně strašná. Řekli jsme si, že vyrazíme sedmnáctého února opět na Šumavu natočit sníh. Že tam třeba nějaký bude. A ono nikde nic. Takže opět přišlo na řadu „proste a bude vám dáno“. Ve čtyři ráno začalo padat. Pak přišla na řadu ještě mrznoucí mlha. Atmosféra krásná. Točili jsme do čtyř. Do té doby to ještě drželo. Pak jsem řekl: Stop! Máme to! A ve čtvrt na pět začala obleva. Během té zimy už se něco takového na Šumavě neobjevilo. No, protože Strach už netočí Anděla Páně, tak není potřeba,“ směje se režisér.

Máme smysl pro humor, hájí Strach katolíky

Čeští katolíci jsou podle něj ale zbytečně vážní. „Jenom se tvářit přísně a nařizovat, aniž by člověk šel po smyslu věci, to je typické farizejství. Andělem Páně se mimo jiné snažím ukázat, že máme také smysl pro humor, umíme si dělat legraci sami ze sebe a umíme žít v radosti,“ říká Jiří Strach.

O Ovčáčkovi bych točit nemohl

Jak to, že ho pořád baví točit pohádky? Proč nezkusí něco ze současnosti? „O čem bych měl tedy natočit film? O Ovčáčkovi? O pražské kavárně? Nebo o tom, jak chodíme oblékaní? O té nepochopené svobodě a pseudoliberalismu? Mám natočit film o politické korektnosti? O tom, jak ztrácíme hodnoty? To jsou takové věci, které mě s prominutím se*ou. Nechci o nich točit. Vždycky mě baví vytáhnout si něco – třeba skrz žánr pohádky, co má najednou šanci vrátit třeba obloukem nějakou naději do života,“ oponuje Strach.

Islám má identitu, my ne

Křesťanské hodnoty jsou podle něj důležité. „Mám se v Evropě, která má křesťanskou tradici, podivovat nad ztrátou identity, když jsme se naučili říkat, že Pán Bůh není a přikázání jsou přežitá? Ty pilíře, na kterých naše společnost stála, jsme si zakázali, protože jsme přeci liberálové. Najednou na ničem nestojíme a koukáme na zdánlivě primitivní islám a divíme se, jak to, že ten identitu má. My jsme si zakázali ideje. To mě mrzí. Výsledek je pak třeba ten, že v Berlíně se řeší, jestli se vánoční trhy mají ještě vůbec nazývat vánoční,“ zlobí se filmař.

Potomek krále Jiřího

Jenže i s tím jeho katolictvím je to na pováženou. Je totiž potomkem nejslavnějšího evangelíka u nás. „Můj tatínek je v důchodu, a aby se nenudil, dělá rodokmen. Dopátral se někam až do 15. století. Jméno Strach jsme někde v té době převzali. Ale mám tam jednoho zajímavého předka. Jistého Jiříka z Kunštátu a Poděbrad, který byl pravděpodobně vnuk Jiřího z Poděbrad. Takže mám v podstatě královskou krev. Má to ale jednu nevýhodu. Byl husitský král a já jako katolík nevím, jak se s tím mám popasovat,“ krčí Strach rameny.

Amerika je jiná než za Formana

Do politických témat se mu nechce, co takhle cizina? Nechtěl by točit velkorozpočtové filmy v Hollywoodu? „Člověk má tuhle ambici, když je mladý a říká si: Teď mám dostudovanou FAMU a dokážu cokoli! Pak zjistíte, jak je dnes Amerika úplně jiná od dob, kdy tam odešel Miloš Forman. Tehdy to byl open air. Ale dnes, po jedenáctém září? Uzavřený svět, který vám klade otázky, jestli jste terorista. Mě to uráží. Najednou je ten vztah jiný. Přitom v osmdesátých letech, v době Ronalda Reagana, jsem Ameriku hltal. Měl jsem ji jako vzor úplně ve všem. Postupně se to ale změnilo natolik, že dnes bych tam točit ani nechtěl. Možná je to taky tím, že stárnu. Možná jsem si za tu dobu našel víc sám sebe. Neuměl bych už být dlouho bez Hradčan,“ dojímá se Jiří.

Tady jsem svobodný, tvrdí Strach

A navíc je filmařina v Americe úplně jiná, než tady. „Diktát producentů je obrovský. Tady mám míň peněz, nikdy neudělám velký film, jako je Pán prstenů. S tím se člověk musí smířit, je to fakt. Ale mám tady jeden výrazný prvek, a to je tvůrčí svoboda. Ta je mi dražší a cennější než stamilionové rozpočty. Samozřejmě bych si ale přál, abychom mohli točit za větší peníze, abychom mohli udělat filmy, které budou alespoň trochu více konkurenceschopné,“ říká Strach.

Mercedes versus Fabia

„Víte, kam mířím? Stojíte před kasou a máte v ruce sto osmdesát korun na lístek. Před vámi stojí Mercedes s osmiválcem – to je ten Hollywood, a vedle něj stojí nějaká Fabia 1,4. No a v tom autosalonu jménem kasa v kině stojí oba úplně stejně. Co si vyberete? O to víc si vážím diváků, kteří nad námi – českými filmaři, ještě nezlomili hůl,“ děkuje svému publiku režisér, jehož Anděla Páně 2 už vidělo skoro 600 tisíc diváků. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová