Nemám důvod se omlouvat, brání se kdysi zbožňovaná brunetka, na kterou zanevřeli kvůli jediné seriálové postavě. Přitom ji natáčela, když jí bylo pouhých sedmnáct

Foto: TV Barrandov

Popisek: Ivana Andrlová na TV Barrandov v seriálu Stopy života

Představitelka hubatých holek i princezen natáčela i šest filmů ročně a režiséři se o ni prali. Pak ale nastal náhlý zlom kvůli jedinému kontroverznímu projektu. Někdejší popularitu už se Ivaně Andrlové nikdy nepodařilo vrátit.

Krásná a divoká holka, která má na všechno odpověď. Takové zpravidla byly její postavy, pro něž si ji režiséři vybírali nejen kvůli jejímu talentu, ale především i temperamentu. Dokázala na sebe upozornit již v prvním televizním projektu, filmu Podnájemníci, v němž si v pouhých šestnácti letech zahrála ráznou a hubatou mladší sestru. A navzdory tomu, že sekundovala tehdy nejpopulárnější dvojici, Daniele Kolářové a Jaromíru Hanzlíkovi, rozhodně nezůstala v pozadí.

S Danielou Kolářovou a Jaromírem Hanzlíkem v televizním filmu Podnájemníci 

O pár měsíců později dostala nabídku od legendárního režiséra Jiřího Sequense staršího do projektu, který pak trhal rekordy ve sledovanosti a rozdělil společnost na dva nesmiřitelné tábory. Ještě ani nebyla plnoletá a sotva mohla tušit, že kultovní propagandistický seriál Třicet případů majora Zemana později málem definitivně ukončí její hereckou kariéru.

Výlet na Měsíc

Ze tří desítek epizod se Ivana Andrlová objevila před kamerou jako dcera hlavního hrdiny Liduška pouze v deseti a později jí to kdekdo vyčítal. Přesto nelituje. „Bylo mi sedmnáct let a cítila jsem účinkování v takovém seriálu jako obrovskou příležitost,“ prohlásila v rozhovoru pro týdeník 5plus2. Absolventka konzervatoře patřila až do revoluce v roce 1989 k neobsazovanějším herečkám své generace, a pak… „...šmytec. V té době jsem to tak výrazně ani nevnímala.“ V roce 1990 se jí totiž konečně narodila vymodlená dcera Míša a o rok později začala s kamarádkou Marcelou podnikat. Otevřely si spolu relaxační studio, Marcela byla slavná tenistka, Ivana zase herečka, takže ani nepotřebovaly reklamu. „Podnik jsme ještě ani neotevřely a za dva dny sezení u telefonu jsme měly na rok plno,“ zavzpomínala. Pracovaly naplno, jenom na víkendy najímaly výpomoc. „Ocitla jsem se v úplně jiných sférách. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Měla jsem pocit, že mě to naplňuje a že už se k herecké profesi, která byla v úpadku, ani nechci vrátit.“

S Oldřichem Kaiserem v seriálu Třicet případů majora Zemana

Po dvou letech se ale začaly měnit podmínky podnikání, do toho obě znovu dostávaly nabídky z původní profese, a tak si řekly, že jdou od toho. „Podnikání byl takový dvouletý výstřel na Měsíc, který pro mě byl v mnohém skvělá zkušenost, ale měl i jeden negativní dopad. Během těch dvou let se v mé profesi strašně moc změnilo a já už jsem se nikdy nedostala zpátky. Alespoň pokud jde o natáčení. Do té nové generace jsem se už nezačlenila. Pak se také objevilo pár věcí, které se mi nelíbily, a já je odmítla,“ konstatovala. Rozhodně prý ale nečekala, že ten výpadek bude trvat pětadvacet let.

O práci si říkat neumí

Spojení s rolemi z minulého režimu poznamenalo po roce 1989 osud mnoha herců, většina z nich se ale časem před kamery vrátila. S Ivanou to bylo horší. „Když jsem se k herectví dostala, šlo to najednou všechno tak rychle, že jsem pro to nemusela nic dělat. Ačkoli to tak nevypadá, nejsem zase až tak ambiciózní člověk. Když mi někdo dá práci, tak ji dělám na sto procent, roztrhám se pro ni, ale neumím si dopomoct k tomu, abych ji dostala,“ povzdychla si. Na rozdíl od toho hereckého totiž nemá talent na to jít a říct si o práci. „Já to neumím a asi už se to nenaučím.“

S čertem Františkem Němcem v pohádce Chytrá princezna

Dřív to bylo jinak, spíš leckdy měli herci problém, jak odmítnout roli, která jim neseděla. Takhle ale Ivana své působení v ‘Zemanovi‘ v žádném případě nevnímá. „Zkrátka mi bylo sedmnáct a režisér Sequens, který měl v té době obrovské jméno, mi nabídl roli v deseti dílech seriálu, kde jsem měla vývoj od čtrnáctileté dívky do pětadvacetileté ženy. Pro mě to byla obrovská příležitost. Jinak samozřejmě byly věci, které člověk mohl odmítnout. Také jsem v životě odmítla spoustu věcí, a pak jsem si za to také musela nést následky.“ Dřív bývala jako nášlapná mina, dnes už jí prý trvá mnohem déle, než vyletí. Pak to ale vždycky stojí za to. Opravdovou romantickou panenkovskou princeznou prostě díky svému temperamentu nikdy nebyla. „Ani jedinou vteřinu,“ dodala.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská