Hodně jsem cítil jeho přítomnost, když se rozjel ten puč kolem jména a dalších věcí. Ondřej Brzobohatý je papírově už jen Gregor. Jaký má důvod, proč válčí s bulvárem a ty ´upachtěné životy´, o nichž mluví…

Foto: Facebook

Popisek: Ondřej Brzobohatý Gregor se svou ženou v reklamě

Když vyšlo najevo, že se oficiálně přejmenoval, vyvolalo to vlnu nenávistných reakcí, tak zvaných hejtů. Podle některých se zbláznil, podle dalších si neváží památky svého otce. Jak to je doopravdy a proč má v papírech jen Gregor, řekl muzikant v rozhovoru pro přílohu MF Dnes. V Česku si totiž nelze vzít druhé příjmení po matce.

„Přitom v jiných zemích to možné je. Je to divné, když si můžete změnit příjmení na téměř jakékoliv, ale přiřadit si jméno po matce ke svému stávajícímu po otci nejde,“ diví se hudebník, který v poslední době nejen skládá hudbu, ale také bojuje s bulvárem a angažuje se proti Hradu.

Lhostejnost je na prd

Proč? „Bavil jsem se s Vojtou Dykem o iniciativě Týdny občanského neklidu, ve které se angažují nejenom herci a umělci. Já jsem se často bránil tomu uměleckému vstupování do ulic. Ale čím víc nad tím přemýšlím, mám pocit, že především lhostejnost je na prd,“ horlí Ondřej v rozhovoru pro MF Dnes. „My umělci občas trpíme takovým mesiášským syndromem, když máme pocit, že z naší pozice je třeba hlásat pravdu, a navíc vždycky zaručeně poznáme, když se děje a páchá zlo. Občas to působí tak, jako bychom si na to vytvořili nějaký etický mandát. Nevím. Pokud to ale budu brát tak, že naše životní filozofie nebo hodnoty, ve které věříme, můžou ostatní třeba jen inspirovat k zamyšlení, tak to asi smysl má,“ soudí Gregor.

Zeman se jen královsky baví

Co s tím? „To, co předvádí po celou dobu svého úřadování pan Zeman, je sice častokrát mezinárodní ostuda, ale to se dá se shovívavostí ke starým pošetilým lidem přejít. Ono už dnes není žádné veliké hrdinství proti němu vystupovat a na každou jeho prostořekost reagovat teatrálními výstupy. Ba naopak. To jen bere pozornost daleko závažnějším věcem,“ myslí si muzikant. „Zeman se tím jen královsky baví a jeho voliči se při takových vinách nesouhlasu s jeho postoji jen utvrzují v tom, jaký je ten jejich prezident kabrňák, když si nebere servítky a nic mu není svaté. Tohle je nepřesvědčí, aby ho už příště nevolili. Pokud tedy v jeho případě nějaké příště bude,“ vysvětluje Ondřej.

Nebezpečí vidím jinde, říká muzikant

V pozadí celého „boje proti Zemanovi“ totiž vidí horší nebezpečí. „Díky téhle šarádě jen stoupnou preference pana Babiše a jeho hnutí ANO, jelikož z toho celého pan ministr financí vychází bez ztráty květinky. Mě, jako voliče, to přivádí k daleko většímu občanskému neklidu než celý Zeman. Finanční nezávislost pana Babiše mi přijde v rámci takzvaných politických koryt jen k dobru, ale připadá mi nekorektní, aby byl při vykonávání funkce ústavního činitele zároveň majitelem médií. Jako kdyby hokejový zápas pískal rozhodčí, který je zároveň majitelem jednoho z klubů. Pokud by se měl stát opravdu vést jako rodinná firma, je načase se začít ptát, kdo bude jejím majitelem? Pan Babiš snad? Je tady zkrátka spousta věcí postavených na hlavu a připadá mi, že se všichni bojí je řešit,“ tvrdí Gregor.

Píšou o nás hanebné lži

A pouští se do svého oblíbeného tématu. „Vemte si třeba i ty metody bulvárních médií, které jsou mnohdy výrazně podobné těm z dob totalitního režimu: Vy s námi nebudete spolupracovat? Tak my vás zdiskreditujeme,“ naráží na to, že odmítl pustit novináře na svou svatbu s modelkou Táňou Kuchařovou. „Vemte si, co o nás potom psali. Jen samé diskreditující a hanebné lži. Nespolupracovali jsme. Odmítli jsme s kýmkoli mluvit, podvolit se nějakému diktátu, že je snad naše povinnost dělit se o naše soukromí,“ rozčiluje se.

Nás se to už netýká

Novináři prý o svatbě věděli dva měsíce předem. „Pokud ano, musel jim to někdo cizí prásknout. Při organizování takovéhle akce se nevyhnete komunikaci s cizími lidmi, tak na tom nejspíš někdo zbohatl. Ať si to ten dotyčný užije, nám už je to jedno. Nás se to v podstatě nedotklo. O úrovni bulvárních pseudonovinářů nemá smysl ani mluvit. Ať si dál žijí ve svých upachtěných životech. Nás se netýkají,“ tvrdí hudebník.

Nový „otčím“ žádal matku o ruku a pozval si na to bulvár

Bulvár si ho užil, i co se týče nového vztahu jeho matky, herečky Hany Gregorové. „Jediné, co na to můžu říct, je, že si málokdo dokáže představit, jaké to je, žít tři roky v samotě po odloučení s takovým člověkem, jako byl můj otec. To je jako ztráta dechu. On byl parťák do života. Ačkoliv jsme se snažili být se ségrou nablízku, máma to prožívala hodně těžce. A když se najednou objevil někdo, kdo jí začal projevovat náklonnost a dvořil se jí, život se pro ni začal stávat o něco snesitelnější. Byl jsem rád. Škoda jen té nepříjemné věci. Ale čert to vem,“ naráží Ondřej na teatrální způsob, jakým pan Koptík jeho matku žádal o roku – tedy za přítomnosti bulváru.

Klukovský důkaz

„Ono není vůbec lehké tenhle svět, v němž máma žije, hned pochopit a snadno se do něj adaptovat, když s ním člověk neměl nikdy nic společného. I přes veškerou upřímnost, se kterou se do toho pustil, na mě to jeho gesto působilo spíš jako takový klukovský důkaz prokázat jí přede všemi svou oddanost, aby ho neměli za zlatokopa a vyžírku. Bohužel už nedomyslel, že efekt to bude mít přesně opačný. Jak říká Homer Simpson, člověk je chybující, od toho jsou na tužkách gumy,“ krčí rameny Ondřej.

Máma si udělala pořádek

„Máma si v tom udělala po svém pořádek. Je to můj pocit, ale nemyslím si, že by vůbec kdy kdo dokázal otce pro mámu absolutně nahradit nebo se mu vyrovnat. Nemám právo jí mluvit do života. Vycházím z otcovy filozofie, že odsoudit umí kdejakej blbec, ale pochopit je výsada moudrých. Ptal jsem se mámy, jestli je spokojená, a ona řekla, že ano. To je pro mě důležité a respektuju to. On sám se mi pak omluvil. Byla to od něj pošetilá hloupost a evidentně to ví,“ uzavírá celou kauzu Ondřej.

Poslední chlap v rodině?

A jak to tedy bylo se změnou příjmení? „Rozhodoval jsem se pro to už před několika lety. Když zemřel můj strýc, mámin bratr, neexistoval nikdo, kdo by dál nesl jméno Gregor, které by tak vymřelo po meči. Tenkrát jsem si řekl, že chci mít obě jména. Gregor se mi navíc líbí a prakticky se s ním zachází i v zahraničí. Vím, že to v Česku není standardní, aby se maminka jmenovala jinak než otec, protože většinou si ženy po svatbě berou příjmení svého muže, ale v naší rodině tomu tak prostě bylo. A tak jsem vyrazil na matriku, kde jsem se dozvěděl, že to nejde. Což je divné, když si můžete změnit příjmení na téměř jakékoliv, ale přiřadit si jméno po matce ke svému stávajícímu jménu po otci, to nejde. Leda to od ženy, když ho vyženíte,“ zlobí se Gregor.

Chci změnit zákon, říká Ondřej Gregor

„Navíc jsem chtěl, aby příjmení Gregor bylo naše společné rodinné, přičemž by si každý z nás nechal to rodné. Ale narazili jsme na tenhle justiční problém a zákony obcházet nelze, leda je měnit.“ A to se právě Ondřej chystá udělat – bojovat za změnu. „Mluvil jsem s kamarádem právníkem, jestli by se dal vymyslet návrh zákona, aby se to povolilo. Abych mohl mít v občance obě jména. Dá to práci, ale není to nemožné. Přál bych si, aby i naše děti, až bychom jednou nějaké měli, nesly jména Gregor i Brzobohatý. Nechci přece žádný absurdní nesmysl. Věřím, že to půjde.“

Otec by prý jeho rozhodnutí pochopil. „Otec byl nesmírně liberální člověk a dokázal by moje rozhodnutí pochopit a jistě i podpořit. Táta byl tak obrovská osobnost, jedna z mála spravedlivých a opravdových. Chybí mně a chybí myslím i tak nějak obecně.“ Občas prý cítí jeho přítomnost. „To jsou energetické věci a stává se mi to pořád. Hodně jsem cítil jeho přítomnost právě teď, když se rozjel ten puč kolem jména a dalších věcí,“ říká Ondřej Brzobohatý Gregor. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová