Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rebelka českého tenisu, které nedělá problém přiznat, že hraje pro prachy… Bára Strýcová o mizerných vztazích mezi hráčkami i o milenci Davidu Krausovi. Kdo jí píše, že ji zabije a přeje jí rakovinu a peklo?

08.12.2016
Rebelka českého tenisu, které nedělá problém přiznat, že hraje pro prachy… Bára Strýcová o mizerných vztazích mezi hráčkami i o milenci Davidu Krausovi. Kdo jí píše, že ji zabije a přeje jí rakovinu a peklo?

Autor: Facebook / Ondřej Pýcha

Popisek: Barbora Strýcová

Pomohla slavnějším kolegyním vyhrát tenisový FedCup a dokázala, že s ní musí počítat. Před pár lety přitom chtěla s tenisem skončit. Bára Strýcová je rebelka českého tenisu, které nedělá problém přiznat, že tenis hraje pro prachy. Prozradila novinářům, jaké je tenisové zákulisí a proč jí vadí, když z publika křičí „Bojuj, Báro“.

„Někdy si přeju, ať soupeřka udělá chybu. Ale to je špatně, tak se velké zápasy nevyhrávají. Spíš si opakuju, abych si poslední bod uhrála sama. Občas jsem nervózní a mám ruku jako sádru. To se pak soustředím, ať první míč hlavně trefím do kurtu,“ popisuje své pocity před posledním míčkem tenistka Barbora Strýcová v rozhovoru, který uveřejnila MF Dnes.

A doteď jsem dělala co?

„Nejhorší je, když hodně vedu. To pak přemýšlím, jak mi to jde, místo abych se soustředila na zápas. Nejlíp hraju, když je zápas vyrovnaný nebo malinko prohrávám a musím dotahovat,“ říká tenistka bojovnice. Diváci ji hecují. „Mám ráda, když volají „jedem" nebo „pojď". Žene mě to dopředu. Naopak mi vadí, když křičí: ‚Bojuj, Báro!‘,“ zlobí se. „Já bojuju pořád, v tréninku i v zápase. Nemusí mi to říkat. Nechci vypadat nevděčně, ale trochu mě to uráží. To si pak řeknu: A doteď jsem dělala co?“ zlobí se tenistka.

Proč potřebuje ticho

A proč musí být na stadionu hrobové ticho? „Potřebujete slyšet balon na raketě soupeře a každý jiný zvuk vás rozptyluje. Oči jsou tak soustředěné na druhou stranu, že nic jiného nezvládají. Já vnímám i periferně, když se někdo na tribuně hýbe, a už mi utíkají myšlenky. Občas někdo přijde s tím, že by diváci mohli během hry normálně mluvit, ale to mi přijde šílené. Mezi výměnami ať si dělají, co chtějí. Ať klidně hraje hudba, když se mění strany. Ale při hře musí být ticho,“ popisuje svůj svět Bára.

Hází raketou a nadává

A co hekání soupeřek, to ji nerozptyluje? „Pro člověka, který se dívá v televizi, je to hrůza. Když jsem poprvé viděla Šarapovovou, vypnula jsem zvuk. To není hekání, ale řev. Překvapilo mé' to, protože když proti ní stojím na kurtu, vůbec mi to nevadí,“ směje se. Sama si nahromaděné emoce vybíjí tím, že nadává anebo hází raketou.

Mrskla jsem raketu a ta trefila rozhodčí, přiznává tenistka

„Neuvědomuju si v tu chvíli, co jsem schopná říct. Ale když se pak mění strany a já sedím na lavičce, mrzí mě to. A ještě víc po zápase, to jsem na sebe naštvaná. Štve mě to i kvůli trenérovi. Je tam se mnou a já se chovám jako blbec,“ přiznává. A co provedla na kurtu nejhoršího? „Hodila jsem raketu přes síť a ta se dotkla soupeřky. Jindy jsem s ní zase mrskla do strany, až se odrazila od rozhodčí. To jsem se modlila, aby mě nediskvalifikovali, protože klidně mohli. Když mi bylo deset, válela jsem se po antuce a kopala kolem sebe,“ vzpomíná česká tenistka.

Každý jede na sebe, tenis je přetvářka

„Neříkám, že se nevztekám. Vztekám. Dělám svou práci tak, že u ní ukazuju emoce,“ krčí rameny. Možná proto nemá v tenisu moc kamarádek. „Je to smutné, ale tenis je trochu přetvářka. Každý si jede na sebe a chce urvat co největší kus. Potkáváme se denně, ale po turnaji si nezavoláme. Mám tam kamarádky: Lucku Šafářovou, Káju Plíškovou. Ale bude mě zajímat, jestli se budeme vídat, až s tenisem skončíme. Mrzelo by mě, kdyby ne, ale asi bych to pochopila,“ myslí si Barbora Strýcová.  „Je to divný svět. Jdete na kafe a druhý den proti sobě hrajete. Když mě nějaká holka porazí, jsem den nebo dva naštvaná. Nemám chuť ji znova vidět.“

Je to práce, každý ji dělá pro peníze

Tenis má sice ráda, ale bere ho jako zaměstnání. „Pro mě to práce je. Sice vysněná a neměnila bych ji, ale tenis určitě nehraju pro radost. Živí mě. Takže teď mám dovolenou a za pár dní se vracím do práce. V tenise peníze jsou, a kdo hraje dobře, vydělá jich dost. Dělat tenis pro trofeje a body? Pardon. Nevím, kdo to říká, ale ne. Taky mám ráda trofeje, stejně jako vy asi rád napíšete hezký článek. Ale kdyby vám za něj nepřišla výplata, je vám to k ničemu. Tím se vracíme k tomu, jestli je v tenise kamarádství. Vezměte si nějaký sport, kde není moc peněz. Třeba kajak. Nebo snowboard. Tam jsou vztahy fajn. Všichni jsou kamarádi, nikdo si nic nezávidí. A proč? Protože tam nejsou peníze,“ končí úvahu tenistka.

Nesnáší cestování, raději je zalezlá na hotelu

Co jí na její práci baví nejméně? „Cestování. Brzy začne nová sezona, já budu muset nasednout do letadla, jet do Austrálie, pak do Evropy, do Ameriky... Pořád dokola.. Podívám se všude na hotel a na kurty. Samozřejmě mezi zápasy máme volné dny, ale to chci šetřit energii a ne jí plýtvat po památkách. Radši budu zalezlá na hotelu. Na turnaji jsem proto, abych pracovala, a ne abych poznávala historii města. Teď třeba pojedu počtrnácté do Melbourne a nikdy jsem tam nebyla u moře. Ani nevím, jakou mají pláž,“ stěžuje si Bára.

Brečela jsem a nemohla přestat

„Někdy jsem z toho všeho tak rozhozená, že se zničehonic rozbrečím. Nedávno jsem přijela z posledního turnaje v Číně, zase jsem táhla ty kufry, otevřela jsem doma dveře a začala řvát. Nevěděla jsem proč a nemohla jsem přestat. Na turnaji se večer vracíte do prázdného pokoje, ráno jdete na snídani, kde vidíte stejné obličeje, které tam sedí celý rok, usmějete se na ně, jaké jste kamarádky,“ krčí rameny. A po zápase? „Nejhorší je, když máme v šatně skříňky vedle sebe. Jedna tam řve, druhá píše textovky známým a směje se u toho. Když prohraju, jdu si radši brečet někam do kouta. I když já se spíš vztekám a házím věcmi,“ usmívá se.

Doufám, že shoříš v pekle

V tenise jde o velké peníze, na zápasy se sází, sledují je statisíce lidí v televizi. Jak to prožívá? „Před zápasem na to nemyslím vůbec. Ale po něm se někdy bojím kouknout na telefon. Sázkaři totiž dokážou napsat dost hnusné věci. „Zabiju tě. Zabiju tvoji rodinu. Přeju ti, ať dostaneš rakovinu. Doufám, že shoříš v pekle." Ale to je moje chyba, že mám Facebook, Instagram, Twitter.“

Vdala jsem se a chtěla mít děti

Už jednou chtěla s tenisem seknout. „Bylo mi dvacet a zrovna jsem se vdala. Neviděla jsem v tenisu žádný smysl a chtěla jsem mít děti. Ještě že u toho byl můj někdejší manžel Jakub, který mě přemluvil. Pamatuju si to přesně: přišla jsem v Plzni na trénink do haly a řekla jsem, že už nechci. Ta krize netrvala dlouho, asi měsíc. Ale byla vážná.“ A co by Bára dělala, kdyby nehrála tenis? „Bavilo by mě pracovat s jídlem. Nebo něco zařizovat a organizovat, třeba jiným hráčům letenky a hotely,“ říká tenistka.

Co jí zakazuje David Kraus?

Zato zpěvem by se prý neuživila, i když žije se zpěvákem Davidem Krausem. „Jsem tak šílená, že to ani není možné. David mi zpívání zakazuje. Kočka leze dírou jsme trénovali hodinu, ale trhalo mu to uši.“ David je prý zase tenisový analfabet. „Dřív ho sport vůbec nezajímal. Talent na něj nemá, ale tenis ho chytil. Dřív mi dával otázky, že jsem byla maličko v šoku. Třeba jak se to počítá. Ale všechno se doučil a pravidla už umí. Loni jsme jeli společně na Wimbledon, kde všechno poznal.“

Je trpělivý, proto nám to funguje

Něco společného ale mají – jsou oba stejně paličatí. „Já někoho takového potřebuju. Ale nehádáme se. Když jsem unavená, občas mi ujedou nervy. Urazíme se, ale trvá to jen půl hodiny. Jsem doma tak málo, že nechci odjíždět na druhou půlku světa s tím, že jsme se pohádali. David je trpělivý, čeká tu na mě a nikdy mi nedal najevo, že mu vadí, jak jsem pořád pryč. V tom je neskutečný,“ říká zamilovaně Bára. „Ale jinak jsou naše světy úplně jiné. Když David poprvé nakouknul do tenisu, byl překvapený, že třeba něco nesmím jíst nebo že musím být do jedenácti v posteli. Já mám vše naplánované a on je umělec, který někdy nemá pojem o čase. Ale funguje nám to skvěle,“ tvrdí tenistka.

Manžel a kouč v jedné osobě? To vážně nemůže fungovat

Manželství s koučem Jakubem Záhlavou zkrachovalo právě na tom, že se jim vztah muže a ženy motal se vztahem trenéra a sportovce. „Dávala jsem mu to sežrat. Vyjela jsem na něj, a teprve když bylo pozdě, uvědomila jsem si, že přece on je tím, kdo mi úspěch nejvíc přeje. Jakuba jsem si brala, když mi bylo dvacet a byla jsem šíleně zamilovaná. Nejdřív to byl můj manžel, až potom trenér. A manželství krachlo právě na tom. Není dobré pracovat s někým, s kým zároveň žijete. Tenis jsme tahali i večer domů a manželství jsme postupně zapomněli. Po šesti letech už jsme nebyli muž se ženou, ale jen trenér a hráčka,“ říká smutně.

Zákaz na dva roky?

A jaký byl nejhorší zážitek jejího života? „To byl listopad 2012, pátek. V jedenáct večer mi přišel mail, že mám zákaz hraní na dva roky. Nejdřív jsem nevěřila. Já? To je blbost. Vždyť nic neberu. Začala jsem hystericky brečet a nikdo nevěděl, co se děje. Běžela jsem do svého pokoje a hlavou mi lítala miliarda myšlenek. Pak mi došlo, že to bude z přípravku na pročištění organismu a hubnutí. V tu chvíli se mi zbořil svět,“ popisuje svou dopingovou aféru.

„Pak mi trest snížili na půl roku. První dva měsíce jsem byla přesvědčená, že už tenis hrát nebudu. Ale nakonec mě tahle zkušenost strašně změnila a na svět se dívám úplně jinak. Bez toho bych teď možná nevyhrála Fed Cup a nebyla dvacátá na světě,“ myslí si česká tenistka. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace