Těch peněz tehdy nebylo tolik, že bych zblbnul úplně. Když se objevila větší suma, než za kterou by se dalo udělat pár rozjetých večírků… Ledecký o době, která byla jeden velký mejdan, i o tom, co se stalo pak

Foto: Archiv

Popisek: Janek Ledecký

Původně je právník, pane doktore mu ale nikdo neříká, maximálně prý policisté při silniční kontrole. „Od státnic jsem odjel rovnou na turné se Žentourem, to si pamatuju. Pak je pár let, které si moc nepamatuju, ale vím jistě, že jsem právníka nikdy nedělal,“ říká Ledecký v pořadu Na kafi s Jolanou. Voldánovou, sluší se na vysvětlenou dodat…

„Na práva jsem šel, protože jsem nechtěl na vojnu. A taky tam nebyla matika, což bylo dost zásadní. A pak se mluvilo o tom, že tam chodí nejhezčí holky, což byla pravda,“ směje se Janek. To, že by chtěl dělat muziku, zjistil, když přišel do hospody na Hanspaulku a prvně slyšel Ivana Hlase. Ten prý ho nejvíc naučil o tom, jak psát texty. Muzikanti z Hanspaulky ovšem makali leckde, bratři Tesaříkové myli okna. A tak si řekl, že vysoká škola by byla dobrý nápad. „Jenže v půlce školy jsem udělal konkurz do Žentouru,“ vzpomíná na to, kdy se definitivně rozhodl, že právníkem bude maximálně podle titulu.

Byl jsem nesnesitelný, přiznává Janek

V devadesátých letech „jeho“  Žentour třikrát za sebou zvítězil v televizním pořadu Triangl s písničkou Utajený světadíl. „Najednou nás hráli všude. Katapultovalo nás to z klubů na stadiony. Tehdy jsem měl silný pocit, že je to výrazně moje zásluha a že to tak už bude napořád. Takže jsem byl dost nesnesitelný a projevilo se to určitou ponorkovou nemocí. Na druhé straně ten pocit, že vše je výrazně moje zásluha, mě přiměl k rozhodnutí, že si vyzkouším, jaké to je udělat si sólovku a napsat si všechno sám. Tím se uzavřela slavná kapitola Žentouru. Vznikla písnička a album Na ptáky jsme krátký a já si uvědomil, že to je přesně to, co chci dělat,“ vzpomíná na zásadní dobu své kariéry Ledecký.

Jeden velkej mejdan

Období Žentouru bylo jeden velký mejdan. „Měli jsme pocit, že ta nepřetržitá party je pro dělání hudby nezbytná, možná i zásadnější než hudba sama. Nedávno jsme si povídali s Honzou Černým, kapelníkem Žentouru. Vzpomínali jsme, jak jsme byli v Polsku na turné. Třikrát. Jenže nám došlo, že si oba myslíme, že jsme tam byli jen dvakrát. Každý popisoval jiná dvě turné. Tak nějak to bylo. Moc pyšný na to nejsem, to bych rád zdůraznil,“ vysvětluje Ledecký.

Nekoupil si jachtu, ale divadlo

V devadesátkách se rozjel, pak si ale začal plnit sny. „Těch peněz tehdy nebylo tolik, že bych zblbnul úplně. Když se objevila větší suma, než za kterou by se dalo udělat pár rozjetých večírků, snažil jsem se vymyslet nějakou šikovnou investici. Někdo si pořídí o metr delší jachtu nebo ferrari. Ale to mně jako šikovná investice nepřijde,“ tvrdí zpěvák. A tak si pořídil něco ještě většího. „Já všechny peníze, které jsem kdy vydělal, vrazil do vybudování Divadla Kalich, protože jsem věřil, že když postavíme divadlo a budeme tam hrát Hamleta, vrátí se to. A ukázalo se, že i tenhle úplně šílený plán nakonec nějakým zázrakem vyšel,“ vzpomíná na dobu, kdy si všichni ťukali na čelo – Hamlet jako muzikál? Jeho Hamlet, u nějž je autorem libreta i hudby, se krom Prahy úspěšně hrál v New Yorku a v Jižní Koreji. A momentálně chystá další shakespearovský muzikál, Iaga, kde hlavní hrdina, v originále mouřenín Othello, bude nejen „tmavší“, ale ještě navíc muslim, aby vše bylo aktuálnější.

Jsem na tom lépe než v pětadvaceti, do důchodu se nechystám

Před čtyřmi lety oslavil padesátku. Nechystá se do důchodu?  „Záleží na tom, co si člověk pod tím výrazem představuje. Já si s tím hlavu nelámu, protože mě uklidňují mé vzory jako Stouni nebo Bob Dylan. Když vidím, jak se pořád drží, říkám si, že důchod v showbyznysu je trochu jiný než v ostatních povoláních,“ směje se Ledecký. „Objektivně a měřitelně mám lepší fyzičku než v pětadvaceti. Jsem šikovnější na sporty, kterým se věnuju. Lépe lyžuju, lépe snowboarduju, lépe windsurfuju. A našlo by se toho víc. I ten půlmaraton pořád dám a nemusím se nijak zvlášť připravovat,“ říká otec olympioničky Ester Ledecké, která tatíka moc zahálet nenechá, zpěvák ji často doprovází na soustředění i závody.

Syn kreslí, dcera je mistryně světa

Na děti je právem pyšný. „Co teď předvádějí, mě až zaráží. Jonáš měl křest úžasného komiksu o Karlu IV. Já tam byl a říkal jsem si, sakra, je mu dvaadvacet. Když si vzpomenu na sebe, byl jsem proti němu úplný trouba. No a sledovat, co dokázala Ester, je pro mě zážitek. Mistryně světa je nálepka, kterou jí už nikdo nesundá. Pozoruju, jak někde v alpských zemích přijde do hospody, nenechají ji zaplatit a pak tam slušně s památníčkem čekají, až dojí. To je až dojemné,“ říká hrdý otec.

Nejhorší vánoční píseň? Sliby se maj plnit o Vánocích

Dojemný je i jeho největší hit. Anebo ne? Čtenáři serveru Lidovky.cz v tom mají jasno. Jankovu píseň Sliby se maj plnit o Vánocích zvolili nejotravnějším songem předvánočního období, kam se hrabe Miley Cyrus anebo píseň z filmu Láska nebeská. A už od října jsou jí plná nákupní centra. Ledeckému před svátky prostě nelze uniknout. Na druhou stranu, klobouk dolů, píseň vznikla už v roce 1993…

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová