Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ty smradlavá židovko, my ti ty zuby vymlátíme, a to tvý podsvinče, to myslí našeho syna, podřízneme! To ani není publikovatelný, co mi píšou, to jsou strašný věci. Svérázná Bára Hrzánová o… všem

22.11.2016
Ty smradlavá židovko, my ti ty zuby vymlátíme, a to tvý podsvinče, to myslí našeho syna, podřízneme! To ani není publikovatelný, co mi píšou, to jsou strašný věci. Svérázná Bára Hrzánová o… všem

Foto: ČT

Popisek: Bára Hrzánová

Je paličatá a svá. Před sedmnácti lety odešla na volnou nohu, dělá si, co chce, a ne to, co musí. Přesto, nelitovala někdy? Nejen o tom se Bára Hrzánová bavila s Jolanou Voldánovou v pořadu Na kafi s Jolanou.

„Mně bylo úzko, než jsem odešla, to bylo nejtěžší rozhodnutí. Ale člověk vždycky může dělat něco jiného. Což je u mě těžké, já jsme manuální nula. Ale když jsem odcházela, měla jsem domluvenou zoologickou zahradu, že tam budu dělat pomocnou sílu a kydat hnůj, aby bylo na složenky. A tak jsem odcházela v klidu, že něco mám. A v tu chvíli přišla práce,“ vyprávěla Bára o tom, jak jí bylo, když se rozhodla pro život bez stálého angažmá.

Už se neperu, ale naposledy jsem zmlátila dvoumetrovýho chlapa

Paličatá byla vždycky, prý už jako dítě. „Od té doby, co cvičím jógu, se už neperu. Těch posledních deset let. Ale i v dospělosti to bylo občas potřeba,“ vzpomíná na dobu, kdy se prala. „Když se dělo něco nespravedlivého nebo když někdo na někoho útočil. Třeba se mi stalo, že jsme jednou natáčeli v noci a tam byla scéna, kdy jsem měla přijet na kole. Byla jsem od štábu daleko, se mnou tam byla jenom křehká asistentka s vysílačkou, a já jsem měla vyjet směrem ke štábu a najednou se tam objevili mladí kluci, pětadvacet, oblečení sakum prdum Hugo Boss, šli ve tři ráno z nějakého večírku. A jak mě uviděli, tak hned volali: „Jééé Hrzánová, pojď se s náma napít.“ A já na ně: „Kluci děkuju, ale nemůžu, pracuju. Příště. Ahoj.“ Ale jak byli našláplí, tak přišli až ke mně a pořád otravovali, až si ten jeden chlapec, který měl tak metr devadesát, sedl na to moje kolo a zezadu mě chytil. Tak jsem s tím kolem práskla, a protože jsem hrávala volejbal a měla jsem dobrý výskok, tak jsem nelenila, vyskočila a v tom mrtvém bodě nahoře jsem mu dala dvě facky. Z každé strany jednu. Začal strašně řvát a zavolal policii, že jsem ho napadla. Ten dvoumetrovej chlapec. To jsem se vážně smála. Ale už se neperu,“ dodává jedním dechem herečka.

Hrdý Budžes a inspirace dětstvím

Její nejslavnější inscenace se jmenuje Hrdý Budžes, kde hraje osmiletou školačku Helenku Součkovou z dob normalizace. Vracely se jí při zkoušení nějaké vzpomínky? „Vracely a stále vrací. Dětství Ireny Douskové, která tuto hru napsala, je téměř identické s tím mým. Proto jsme tam také zakomponovaly i spoustu věcí a situací z mého dětství.“

Proč skončila na výslechu a kdo ji udal?

Za Helenku dostala Thálii, když jí přebírala, ocitovala svou postavu „Rusáci a komunisti jsou svině.“ A skončila na výslechu na Bartolomějské. „To bylo v roce 2003, bylo na mě podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa, tak jsem byla pohnána k prošetření. Vše vyřizoval doktor Jablonský, který mi řekl, ať raději nemluvím, takže jsem celý výslech mlčela. Nakonec byl návrh k trestnímu stíhání stažen. Podnět podal  soudruh Ludvík Zifčák. To byl estébák, který v osmdesátým devátým odvedl průvod na Národní třídu a pak založil a zaregistroval Komunistickou stranu Československa. A dál funguje, je to velký podnikatel. A po Bartolomějské mi pak chodily anonymy, ale ty mi od soudruhů chodí i teď,“ říká herečka v rozhovoru pro iDnes.cz

Podřízneme to tvý podsvinče

„To ani není publikovatelný, co se v nich píše, to jsou strašný věci. Většinou to začíná „Ty smradlavá židovko, a my ti ty zuby vymlátíme, a to tvý podsvinče – to myslí našeho syna – podřízneme...“ No strašný, já na to ani nechci myslet.“ Na policii to ale prý nehlásí. „Co s tím? Akorát spálit. Aby to oheň očistil.“

Hraju samé pitvorky, lidi moc ne

Rolí jako je ta v Budžesu ale moc nemá. „Lidi moc nehraju. Daleko zábavnější jsou všechny možný pitvorky a pohádkový bytosti nebo věci, o kterých si lidé myslí, že nežijí, a ony najednou obživnou. Ale tyto věci dělám spíš v rádiu. Nebo je pro mě radost, když načítám nějaký knížky. A mám ráda role, které se pohybují na ostré hraně tragikomična. Protože takový je i život, tedy alespoň ten můj,“ říká Bára Hrzánová.

Na divadle nejvíc miluju děkovačky

Divadlo prý dělá hlavně kvůli děkovačkám. „Když ty lidi jsou rádi, že se tam vrátíme a koukáme na sebe, to je pěkný.“ Herectví se učila u Josefa Kemra a to prý byla skvělá škola. Naučila se u něj i ty děkovačky. Od té doby nemá ráda tragické děkovačky. „Někteří kolegové ty vážné role tak protrpí, pláčou a s nimi publikum, ale když je děkovačka, nestřihnou to a dávají to najevo publiku, jak trpí a jak to bylo těžké,“ směje se. Děkovačka podle ní má velkou sílu, která ji nabíjí. „Je dobré tu energii sebrat a poslat ji někomu, kdo ji potřebuje, protože je nemocnej nebo smutnej,“ říká Bára Hrzánová. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace