Mladá královna přece nemůže mít pupík, říká první dáma českého herectví, která hraje v beznadějně vyprodaném představení… Kam vrzla Gotta a jak to, že vypadá úžasně, přestože se sebou nic nedělá?

Foto: TV Prima

Popisek: Iva Janžurová u Krause

FOTO „Herectví mě těší čím dál tím víc. Nevím, kam to povede,“ směje se Iva Janžurová v pořadu Show Jana Krause. „Množství svých rolí nepočítám. On to vždycky někde někdo spočítá. Mně je ale archivní činnost mého hereckého počínání protivná a nevedu ji,“ říká Iva. My to spočítali. Pětasedmdesátiletá hvězda má na kontě více než 350 filmů, televizních inscenací a seriálů, v současné době září na divadle jako královna Alžběta II.

Na své výkony je ale velmi přísná. Kořeny tohoto analytického přístupu vidí ve své schopnosti matematicky uvažovat. „Já jsem byla vždycky velice dobrá v matematice. Dokonce jsem obelstila své rodiče tím, že jedu dělat do Prahy zkoušky z matematiky na vysokou školu, a místo toho jsem šla na DAMU,“ vzpomíná herečka a pokračuje: „Stella Zázvorková mi tvrdila, že tato schopnost něco konstruovat či počítat má vliv i na samotné herectví, že si dovedu roli nějak narýsovat.“

Miluju moderní techniku, říká herečka

S tím také zřejmě souvisí její nadšení pro moderní techniku. „Technické věci mě prostě baví,“ svěřuje se, „od počátku, co vznikaly počítače, jsem se snažila, sice malinko belhavě, ale držet krok s dobou, takže mailovou poštu používám zcela běžně, vlastním chytrý telefon a papírový kalendář již leta nepotřebuju.“

Královna nemůže mít pupík

Své Alžbětě II. obětovala přes deset kilo váhy. „Mladá královna přece nemůže mít pupík,“ směje se pohublá Iva Janžurová. Útrapy se vyplatily, představení je hitem a koupit na ně lístky je skoro nemožné. „Nikdy jsem se u kolegů nesetkala s takovým zájmem o představení, v němž účinkuju. Všichni chtějí lístky a dělají na mě takové to gesto, prosí ručičkama. Někdy si vyprosí přístavek, někdy dostanou už zmíněnou šéfovskou lóži. Tam seděl například i Karel Gott. Dost nerad. Říkal mi: „Já chci sedět normálně v řadě jako divák.“ Jenže já tu normální židli prostě nesehnala. Takže byl, chudáček, v lóži,“ směje se Iva Janžurová.

Šiju a stavím skautskou ubikaci

Práce má Janžurová čím dál více. A zvolnit nehodlá. Odpočívá krátce, často na chaloupce v lesích, kde vnoučatům staví skautskou ubikaci. Anebo šije. „Mám jak šicí stroj, tak věci na ušití a přešití. Jenom se vždy těším na moment, když to zharmonizuji s jiným zájmem. Já jsem manuální práce dělávala zároveň s přidruženou pozorností. Třeba jsem se dívala na televizi, učila se z magnetofonu namluvený text,“ vzpomíná. „Teď nic nestíhám. Stala se mi ale taková věc: Profese mě začíná čím dál víc bavit. To jsem nečekala. Na důchod jsem si původně schraňovala knihy na čtení. Mám jich plné police,“ směje se Iva.

Po smrti manžela a operaci srdce zpomalila

Loni přitom prodělala operaci chlopně, zpomalila ale jen na dobu nezbytně nutnou. „Až se děsím, že si dělám moc velké plány. Musím se ale také starat o tu chaloupku v lese, kde jsme původně chtěli se Slávkem odpočívat bez dětí. Jenže on se rozhodl, že si odjede na obláček. Bývám tam teď často sama,“ říká smutně.

Neteskním, chodím do lesa

Manžel, herec a režisér Stanislav Remunda, zemřel před čtyřmi lety. „Neteskním. Chodím do lesa, toulám se. Mám i kamarádku, která za mnou jezdí. Ještě vozí jídlo! Snažila jsem se kvůli Alžbětě zhubnout. Nemohla jsem si přece dovolit hrát tu krásnou, štíhlou, pětadvacetiletou královnu s pupíkem a oblinami. Na ovoci a zelenině jsem své křivky trošku seřezala. Sundala jsem přes deset kilo. Snažím se udržovat. Jenže pak kamarádka dorazí s omaštěným, nadívaným kuřetem a ještě mi nařídí: „Oloupej si k tomu brambor!“ A je po plánech,“ popisuje svůj denní režim herečka v rozhovoru pro Právo.

Pět vnoučat na krku

Sama ale není, dcery Sabina a Theodora ji často zaměstnávají hlídáním svých potomků, obě se totiž věnují jak herectví, tak psaní a Theodora navíc ještě točí dokumenty. Vnoučat má Janžurová rovnou pět, takže se opravdu nenudí. „Jako babička se snažím vžít do věku vnoučat a stát se jedním z nich. Je to docela praktické, protože jim můžete tolerovat jejich chyby. Oni to vnímají, prosévají to přes své vlastní zkušenosti a někdy je to lepší, než jim něco přikazovat nebo naznačovat, že dělají něco špatně,“ myslí si Janžurová.

Žijeme všichni spolu

„Oni samozřejmě zlobí, to děti ani jinak nemůžou, ale mně to přijde k smíchu. Mě to baví. To jejich zlobení je strašně zábavné,“ směje se herečka, která dokonce žije s dcerami, jejich partnery a dětmi v jednom domě.  A pochvaluje si to. „K takovému soužití musí být dům uzpůsobený. V panelákových bytech více generací žít nemůže. My jsme dům přestavovali tak, aby nám všem vyhovoval. A máme v něm oddělené bydlení. Vídáme se, jen když chceme. Opravdu je třeba dávat si pozor, abychom o sebe nezakopávali,“ libuje si.

Odešla a vrátila se těhotná

Nastaveno to tak mají už dlouho. „Sabina už na střední škole bydlela v suterénu našeho domu a měla samostatný vchod. Zakládala si na tom, že se bude sama živit, takže si i samostatně vařila. Theodora se odstěhovala na vysoké. Teď říká, že jsem s tím tehdy tak úplně nesouhlasila, ale asi jsem něco tušila. Přesněji, že se vrátí, ale ne sama. No zkrátka, nějakou dobu bydlela s kamarádkami, pak se svým mužem v paneláku a vrátila se těhotná.“

A nějaké neshody? „Na zahradě občas ano. Když někdo uřízne něco, co nemá a podobně. Na to jsem háklivá. To pak někdy i křičím, když třeba zjistím, že z mého žebříku někdo udělal podpěru ke stromu a tak.“ 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .  

Vložil: Dáša Vrchotová