Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Story jako z filmu: Okradl gangstery o miliony – a přežil

08.06.2013
Story jako z filmu: Okradl gangstery o miliony – a přežil

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Ilustrační foto

PŘÍBĚH S Richardem (jméno bylo samozřejmě pro účely článku změněno) jsme se setkali v jednom z pražských nočních podniků, kde pracuje jako vyhazovač. Neměl mnoho času, ale ochotně se se mnou podělil o svůj příběh, který je jako vystřižený ze starých gangsterských filmů. Kdysi, v devadesátých letech, se totiž udála jedna historka z podsvětí.

„Za komoušů bylo strašně jednoduchý přijít k penězům, když člověk věděl, jak na to. Šmelilo a handlovalo se se vším. Stačilo někde nakoupit naprostou hovadinu, třeba plastový lžičky, a ve velkým je dovézt tam, kde žádný nebyly. A bylo vyděláno. A pak samozřejmě valuty... Výsledkem bylo, že když přišla revoluce, mělo dost vexláků solidně nahrabáno," popisuje Richard, jak kdysi přišel ke svým prvním penězům. A nejen on – spolu s ním i spousta jeho známých.

„Ve společnosti, kde jsem se pohyboval, prachy fakt nikomu nechyběly. A devadesátky byly na různý příležitosti bohatý. Kde kdo chtěl zakládat hernu, bordel... hodně se podnikalo, dělaly se různý podvody. Já byl mladej a blbej, tak jsem si řek, že přijdu hodně lehko k penězům. Jasně, dneska už bych to neudělal, ale tehdy byla jiná doba..."

Stěžejní bylo získat si důvěru

„Já nikdy nebyl žádná extra hlava. Můj plán byl v podstatě jednoduchej. Chtěl jsem si získat důvěru, reputaci dobrýho dlužníka."

K čemu že by Richardovi taková reputace mohla být? Využil trochy psychologie a touhy lidí po lehkém zisku.
„Dělal jsem to jednoduše. Vždycky jsem si půjčil prachy od někoho, kdo je měl. Že potřebuju na nějakej byznys, a že je druhej den přinesu zpátky. Měl jsem něco našetřeno, takže jsem druhej den přicházel prachy vracet se stejnejma bankovkama, co jsem si půjčil, a ke každý sumě jsem ze svýho přidával ještě deset procent. Příště mi každej půjčil víc, když jsem chtěl, protože jsem těch deset procent navíc dával vždycky."

 

Patnáct let na útěku

K čemu že všechno to úsilí a výdaje Richardovi byly? Jednoho dne se konečně rozhodl uskutečnit svůj plán. „Vyrazil jsem do města, a půjčil jsem si od všech, kdo mi byl ochotnej prachy dát. A protože jsem vždycky druhej den vracel a ještě přidával deset procent, půjčil mi skoro každej. Většinou to byli mafiáni. Vlstníci kasín, heren, bordelů... Nevím přesně, kolik jsem tehdy vybral - jestli to mohly být dva miliony? Na tehdejší dobu dost peněz. No a pak jsem zmizel, musel jsem."

Richard se zrkátka vypařil – a s ním i peníze. To samozřejmě naštvalo jeho věřitele, ale Richard měl štěstí.
„Měl jsem kliku. Patnáct let jsem byl mimo Čechy, všude možně. V Anglii, v Austrálii, ve Francii, v Americe... když prachy došly a situace se uklidnila, vrátil jsem se sem. Mohl jsem, tou dobou totiž bylo dost lidí, co jsem je okradl, mrtvejch. Devadesátky byly divoký."

A proč po Richardovi nepátrala policie? „Policajti po mně nešli, protože nikdo nenahlásil žádnou škodu. Všichni věděli, odkud ty prachy jsou a nikdo neměl zájem na tom, aby do toho policajti začali šťourat."

 

Co dál?

Teď Richard žije slušným životem, normálně pracuje a vyhýbá se problémům. „Část peněz, co jsem tehdy ukradl, jsem vrátil. Dneska mám rodinu a děti a nestojím o žádný potíže. Je to uzavřený. Mám i čistej trestní rejstřík."
Na otázku, zda by něco takového provedl znovu, odpovídá: "Ani nejmenší náhodou. Říkal jsem, že jsem byl mladej a blbej. Taky mi to projít nemuselo... měl jsem kliku. A těch patnáct let v cizině bylo strašnejch."

 

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.