Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Story jako z filmu: Okradl gangstery o miliony – a přežil

08.06.2013
Story jako z filmu: Okradl gangstery o miliony – a přežil

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Ilustrační foto

PŘÍBĚH S Richardem (jméno bylo samozřejmě pro účely článku změněno) jsme se setkali v jednom z pražských nočních podniků, kde pracuje jako vyhazovač. Neměl mnoho času, ale ochotně se se mnou podělil o svůj příběh, který je jako vystřižený ze starých gangsterských filmů. Kdysi, v devadesátých letech, se totiž udála jedna historka z podsvětí.

„Za komoušů bylo strašně jednoduchý přijít k penězům, když člověk věděl, jak na to. Šmelilo a handlovalo se se vším. Stačilo někde nakoupit naprostou hovadinu, třeba plastový lžičky, a ve velkým je dovézt tam, kde žádný nebyly. A bylo vyděláno. A pak samozřejmě valuty... Výsledkem bylo, že když přišla revoluce, mělo dost vexláků solidně nahrabáno," popisuje Richard, jak kdysi přišel ke svým prvním penězům. A nejen on – spolu s ním i spousta jeho známých.

„Ve společnosti, kde jsem se pohyboval, prachy fakt nikomu nechyběly. A devadesátky byly na různý příležitosti bohatý. Kde kdo chtěl zakládat hernu, bordel... hodně se podnikalo, dělaly se různý podvody. Já byl mladej a blbej, tak jsem si řek, že přijdu hodně lehko k penězům. Jasně, dneska už bych to neudělal, ale tehdy byla jiná doba..."

Stěžejní bylo získat si důvěru

„Já nikdy nebyl žádná extra hlava. Můj plán byl v podstatě jednoduchej. Chtěl jsem si získat důvěru, reputaci dobrýho dlužníka."

K čemu že by Richardovi taková reputace mohla být? Využil trochy psychologie a touhy lidí po lehkém zisku.
„Dělal jsem to jednoduše. Vždycky jsem si půjčil prachy od někoho, kdo je měl. Že potřebuju na nějakej byznys, a že je druhej den přinesu zpátky. Měl jsem něco našetřeno, takže jsem druhej den přicházel prachy vracet se stejnejma bankovkama, co jsem si půjčil, a ke každý sumě jsem ze svýho přidával ještě deset procent. Příště mi každej půjčil víc, když jsem chtěl, protože jsem těch deset procent navíc dával vždycky."

 

Patnáct let na útěku

K čemu že všechno to úsilí a výdaje Richardovi byly? Jednoho dne se konečně rozhodl uskutečnit svůj plán. „Vyrazil jsem do města, a půjčil jsem si od všech, kdo mi byl ochotnej prachy dát. A protože jsem vždycky druhej den vracel a ještě přidával deset procent, půjčil mi skoro každej. Většinou to byli mafiáni. Vlstníci kasín, heren, bordelů... Nevím přesně, kolik jsem tehdy vybral - jestli to mohly být dva miliony? Na tehdejší dobu dost peněz. No a pak jsem zmizel, musel jsem."

Richard se zrkátka vypařil – a s ním i peníze. To samozřejmě naštvalo jeho věřitele, ale Richard měl štěstí.
„Měl jsem kliku. Patnáct let jsem byl mimo Čechy, všude možně. V Anglii, v Austrálii, ve Francii, v Americe... když prachy došly a situace se uklidnila, vrátil jsem se sem. Mohl jsem, tou dobou totiž bylo dost lidí, co jsem je okradl, mrtvejch. Devadesátky byly divoký."

A proč po Richardovi nepátrala policie? „Policajti po mně nešli, protože nikdo nenahlásil žádnou škodu. Všichni věděli, odkud ty prachy jsou a nikdo neměl zájem na tom, aby do toho policajti začali šťourat."

 

Co dál?

Teď Richard žije slušným životem, normálně pracuje a vyhýbá se problémům. „Část peněz, co jsem tehdy ukradl, jsem vrátil. Dneska mám rodinu a děti a nestojím o žádný potíže. Je to uzavřený. Mám i čistej trestní rejstřík."
Na otázku, zda by něco takového provedl znovu, odpovídá: "Ani nejmenší náhodou. Říkal jsem, že jsem byl mladej a blbej. Taky mi to projít nemuselo... měl jsem kliku. A těch patnáct let v cizině bylo strašnejch."

 

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

 

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace