Nemám limuzínu s řidičem, říká Artur Štaidl, jehož kapela byla nominována na Zlatého slavíka. Syn Ivety Bartošové poprvé promluvil o tom, jak se cítí po smrti matky a co všechno se mu přihodilo

Foto: Archiv Behind The Mirror

Popisek: Artur Štaidl se nechá fotit jen se svou kapelou - Behind The Mirror (Za zrcadlem)

VIDEO Dva roky od smrti matky se snaží vyrovnat s tím, že už tu není. Jenže to vůbec není lehké. „Jen si představte tohle: jedu metrem, někdo za mnou přijde a řekne, že je mu to líto, že měl mámu rád. A teď - bavte se o takové věci s cizími lidmi. Není to příjemné. Na druhé straně jsem rád, když někdo řekne, že měl mámu rád. Takže nevím, co s tím. Je to strašně zvláštní pocit,“ říká Artur Štaidl v rozhovoru pro MF Dnes.

Dvacetiletý Artur Štaidl to neměl v životě lehké, život s psychicky nevyrovnanou matkou Ivetou Bartošovou nebyl žádný med, nic pro dítě. Není co se divit, že po její smrti odmítá komunikovat s novináři. Až nyní souhlasil s rozhovorem pro MF Dnes. Nebyl ale jen s ním, ale s celou jeho kapelou. Ta se jmenuje Behind the Mirror a je letos v kategorii Hvězda internetu nominována na Zlatého slavíka.

Jsme Behind the Mirror, ne Artur a kapela

A to přitom hraje tvrdou muziku, metalcore. Otázka je, jak velkou roli v náhlé popularitě kapely hraje fakt, že lidé jsou zvědaví na syna Ladislava Štaidla a Ivety Bartošové. „Řekli jsme si, že budeme vždy vystupovat jako kapela. Tedy my všichni, ne Artur Štaidl a kapela. Z různých novin se mi vnucují: Arture, uděláme rozhovor a budeme se bavit jen o kapele. A já vím, že to tak nakonec nikdy nebude, že je kapela nezajímá a budou se mě ptát na něco jiného. Proto rozhovory prakticky nedáváme,“ říká Artur v MF Dnes. Poslechněte si jejich song; kontrast mezi „dětským“ obličejíkem Artura a jeho brutálně metalovým hlasem / řevem nemůže být větší... 

Frčíme kvůli Slavíkovi

„Nám je jasné, že moje jméno hraje roli ve vyšším počtu zhlédnutí. Zároveň si někteří lidé myslí, že ho chceme využívat kvůli slávě. Nesmysl. Teď jsme se dostali do povědomí tím, že se o nás mluví a píše kvůli Slavíku, což je na jednu stranu nepříjemné. Na druhou stranu je to dobré, protože se o nás dozvídají lidé, kteří netušili, že existujeme,“ tvrdí.

Novináři nám stáli před domem čtyřiadvacet hodin denně

Na pozornost médií si nestěžuje. Vlastně nic jiného nikdy ani nezažil. „Nezapomínejte, že jsem zvyklý. U nás před barákem opravdu stálo auto novinářů čtyřiadvacet hodin denně. Máma jim někdy uvařila kafe a přinesla jim ho tam. Jsem zvyklý, že vejdu do tramvaje, autobusu nebo metra a osmdesát procent lidí se otočí. Dřív to bylo ještě horší, když jsem nosil dlouhé vlasy. Třeba se lidi diví, že jezdím městskou hromadnou dopravou a nemám limuzínu s osobním řidičem,“ popisuje svůj život Artur Štaidl.

Naši fanoušci nevědí, kdo je Iveta Bartošová

„Zpočátku jsem slyšel: Víš, že v té skupině je tamten. Kdo? No syn Bartošové. A já jsem fakt v tu chvíli nevěděl, kdo je Iveta Bartošová,“ říká jeho spoluhráč Petr. Což je podle Artura jen výhoda. „Poslední dobou se stává, že mladší generace už neví. Nečte tolik bulvár a žije hlavně přes sociální média,“ pochvaluje si.

V Americe jsem nebyl, tvrdí

Přesto prý pořád uvažuje, že by z Čech odešel někam, kde ho nikdo nezná. Vždyť byl v létě ve Spojených státech, ne? „Nebyl. Ale taky jsem se dočetl, že jsem tam byl celé prázdniny. Už jsem se toho o sobě dočetl hodně. Byl jsem v Anglii, ale to už je víc než rok zpátky,“ vysvětluje. Kvůli kapele se ale momentálně odcházet nechystá.

Táta mě podporuje

Radí se o muzice s otcem, muzikantem Ladislavem Štaidlem? „Je jasné, že tam ty zkušenosti jsou. Takže jeho názory, co se týká managementu, pořádání koncertů a fungování kapely, mě zajímají. Poradí i kritizuje,“ krčí rameny Artur. „Táta mi vždy byl oporou. Snažil se, abych měl život méně složitý. Když viděl, že mě ten styl baví, nerozmlouval mi ho a nezakazoval. Podporuje mě a za to jsem rád. Ale abych to shrnul: není to styl, který by poslouchal,“ směje se.

Poslouchám Kluse, přiznal Artur

Sám přitom neholduje jen tvrdé muzice. „Mně se jednu dobu líbil Tomáš Klus. Písničkáře si občas poslechnu, ale ten styl popu, který je teď moderní, moc rád nemám,“ říká Artur. „Máminy písničky jsem měl rád. Dodnes se mi líbí i to, co složil táta. Ale jsem jinde,“ konstatuje na závěr.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .      

Vložil: Dáša Vrchotová