Je jí třiadvacet, z toho deset let frčí v šoubyznisu. S kým teď Ewa Farna žije, do koho je zamilovaná, co plánuje; to vše prozradila. A víc, třeba jak bulvár řeší velikost jejího zadku… Co neprozradila, máme na fotce

Foto: TV Prima

Popisek: Ewa Farna u Krause

„V šoubyznisu se pohybuju od třinácti let,“ počítá Ewa a připomíná svému hostiteli, Janu Krausovi, že právě ve třinácti letech u něj byla na návštěvě poprvé. Od té doby ale značně dospěla. A z holčičky se stala sexy žena, kterou neustále řeší bulvár, zvláště to, jestli přibírá nebo hubne. „Nevím proč, ale ty lidi z některých médií rádi píšou o tom, jak vypadám. Hlavně zezadu,“ komentuje to se smíchem Ewa.

„Myslím si, že oni hledají na každém něco špatného a čekají, kdy to budou moct negativně komentovat, takže nejspíš se těšili, kdy začnu strašně pít a chodit do barů se spoustou kluků. To se nestalo, tak se soustřeďují na moji váhu,“ přemítá Ewa.

V jakém jazyce teď zpívám?

Zpívá jak česky, tak polsky, vyrostla v dvojjazyčném prostředí Těšínska. Nepletou se jí texty? „Vždycky si je musím zopakovat, pletou se mi totiž často polské a české verze. Mám málo koncertů, kde by se mi to nestalo. Třeba na koncertě v Harrachově, kdy tam bylo hodně Poláků, jsem mluvila třeba česky a zpívat měla polsky, tak jsem si musela na playlist ke každé písni napsat, jak začíná v tom daném jazyce, aby mi to správně najelo,“ směje se.

Začátky byly hezký, vzpomíná

Hraje už deset let. Jak vzpomíná na první koncerty? „Začátky byly hrozně hezký. Vůbec nemůžu uvěřit, že je to už deset let. Prostě se to událo strašně rychle. Když se podívám na sebe ve starších klipech, vidím v nich průběh celého svého dětství. Vypadám jinak, mám jiný hlas. Je to dětský hlas, který za tu dobu normálně zmutoval. První koncert si pamatuji úplně jasně. Bylo to ve třineckém divadle, jednalo se o takový testovací koncert - byl pro školy, bylo tam osm míst na sezení a bylo to plně obsazené. Byla to moje první show, kde jsme měli vyzkoušet, jestli ty dvě hodiny umluvím, uzpívám a odmoderuju. Zjistili jsme, že to jde, lidem se to líbilo, týden nato jsme měli druhé vystoupení - hned na ostravských Andělech. A týden po Andělech byl můj první oficiální koncert,“ vzpomíná zpěvačka.

Mladší sestru bych do šoubyznisu nepustila

Trémistka prý není, ale na jeden okamžik, kdy měla co dělat, si vzpomene. „Velkou trému jsem ale měla ve svých dvanácti letech na Slavících, když jsem měla mít děkovačku. Děkovat bez papíru, před panem Gottem, Lucií Bílou a dalšími, v hlavním vysílacím čase v přímém přenosu, k tomu v češtině, což není moje mateřština. Tak to byl nářez, byla jsem úplně z toho vyřízená. Nedávno jsme na to koukali s našimi a brečeli jsme. Teď mám desetiletou ségru, a když jsem začínala, bylo mi jen o dva roky více než jí. Kouknu se na ni a říkám si, je to křehounký, malý děťátko, které bych nikdy nepustila do velkého světa,“ usmívá se starší sestra.

Měla jsem zázemí, tak jsem to ustála

Její přerod z dětské hvězdy do dospělačky byl bezproblémový, žádné drogy ani rebelie. „Myslím si, že to bylo hodně o výchově a o zázemí doma. Měla jsem jeden domov, plnohodnotnou rodinu, která pro mě byla ztvárněním bezpečí. Vracela jsem se na jedno místo, měla jsem bráchu, který mě vždy sprdnul, když jsem udělala něco blbě, a bylo mu jedno, jestli jsem slavná. Prostě jsem stála nohama na zemi, a to je podle mě hodně důležitý,“ říká Ewa Farna.

Ewa trochu změnila účes...

Češi mě víc objímají, Poláci zase piští

Mezi polskými a českými fanoušky je prý velký rozdíl. „Často se v Česku setkám s cizím člověkem na ulici, který na mě skočí, obejme mě a vlastně mě vnímá jako kámoše, protože mě přece včera viděl v televizi. Tykačka, objímačka... je to takové zvláštní. Mám pocit, jako by on o mně věděl vše a já o něm nic, je to na mě občas až příliš kontaktní. V Polsku se zase často jsou schopní rozklepat, rozbrečet, rozechvět. Dokáží pištět, ubytovat se ve stejném hotelu, jen aby mě potkali na snídani. Jsou to jiné mentality,“ tvrdí Ewa.

Proč odešla od Leška Wronky?

Po deseti letech skončila její spolupráce s producentem Leškem Wronkou, který ji objevil. Co bude dál, o tom mluvila pro Musicserver.cz. „Skončila nám 1. září smluvně spolupráce a rozhodli jsme se ji oboustranně neprodloužit. Rozešli jsme se v pohodě, v dobrém. Každý vnímal jinak, kam by náš projekt měl směřovat. Za těch deset let jsme si předali to, co jsme si měli předat, a aby to mělo nový drive a vítr do plachet, rozhodla jsem se pro změnu. Teď nesu zodpovědnost za vše sama, ale samozřejmě manažera mám, je to Pavel Trojan, který současně dělá manažera i Ondrovi Brzobohatému. Mluví dobře polsky, což se výborně hodí ke spolupráci a zjednodušuje mi tak práci. Je to pro mě nová zkušenost,“ těší se Ewa na budoucnost.

Za deset let budu řešit, jestli pop anebo blues

A kde bude za dalších deset let? „Moc nevím, určitě bych chtěla mít možnost a svobodu dělat, co mě baví. Ale těžko říct, co mě bude bavit za deset let, třeba to bude pořád dost popové, nebo naopak nějaký bluesovější nebo soulovější model.“ A rodina?

Přítele má už tři roky

„Můj přítel je Čech, je z mojí kapely a fungujeme spolu velice dobře již tři roky.“ V současné době žije v Praze, ovšem s vidinou toho, že by jednou chtěla bydlet na venkově. „Až budu mít děcka a tyhle věci, chtěla bych mít domeček a zahrádku a pejska, který tam bude běhat…“ přemítá o své budoucnosti Ewa Farna. „Já sama jsem v takovém prostředí vyrostla a bylo to skvělý! Chtěla bych, aby mě ráno budily krávy spíš než hluk tramvají.“

Učím se vařit, ale jsem bordelář

Všechny tyto představy dobře zapadají do rámce toho, že by chtěla být dokonalou ženou, na čemž systematicky pracuje a učí se například od své kamarádky – profesionální kuchařky – vařit. „Mým největším nedostatkem je ale to, že jsem bordelář. V tomto ohledu jsem tak trochu chlap. Uklízení mi prostě moc nevychází. A žehlení úplně nesnáším.“

Zato miluje cestování. S přítelem si prý krásně užila léto. „Na jeho konci jsem odjela na sedm týdnů do Ameriky, kde jsme procestovali, co jsme chtěli. Byla to naše životní cesta, takový road trip, který si chce každý prožít. Ale teď mám pocit, jako kdyby žádná dovolená ani nebyla,“ říká smutně, hlavu plnou oslav deseti let na scéně. Kdy dojde na tu vysněnou rodinu, prý sama netuší… Možná za dalších deset let?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová