V hlavní roli kajakář, kozatá blbka a hliníkový žebřík z Hornbachu, takové jsou ohlasy na nový český film Tenkrát v ráji. Je prý školácky směšný, neumětelský a trapný, ale i nebezpečný. Víme proč

Foto: A-Company CZ

Popisek: V hlavní roli slavný kajakář a... - hliníkový žebřík z Hornbachu!

Kritici se v hodnocení nového snímku o horolezci, ztvárněném nehercem, kajakářem Vavřincem Hradilkem, vzácně shodují, procentuálně se pohybují kolem 10 až 15 procent a slovně film rozhodně nešetří. Člověka z něj prý „hanba fackuje, a dává pořádné rány. Nejenže selhávají veškerá filmová řemesla s výjimkou těch, která se nedostavila vůbec, ale výsledek bije do očí o to víc, že nejde o další z lidových komedií, vycpaných sponzorskými vzkazy, nýbrž o vážně míněnou poctu hrdinovi – a navíc za státní podpory,“ píše v Lidových novinách Jana Machalická.

Škoda podle Machalické je jen to, že běžné publikum zůstane ochuzeno o lahůdkové trapnosti slavnostní premiéry, kde hosté jako dárek dostali papírové kapesníčky pro případ dojatých slz a v úvodu vzletně pohovořili ti, kdo na film přispěli. Například ministr zemědělství Marian Jurečka, dále zástupci Českých lesů či jisté velké pojišťovny, děkující uznalými slovy „umělci jsou uvědomělí, že se dali pojistit“.

To už vážně nikdo nepozná škvár?

„V titulcích se pak rdí státní fond kinematografie, veřejnoprávní rozhlas i televize. To už vážně nepoznají škvár, nebo se nechají opít ušlechtilým záměrem a jmény tvůrců, z nichž někteří nakonec z titulků vypadli, jiní na premiéru nešli a jen Jan Budař z pódia naznačil, že je třeba narovnat vztahy,“ ptá se kritička.

Zákulisní výměny režisérů nemusí diváka zajímat, za svůj čas a peníze má však nárok na profesionální zážitek, nikoli na reklamní pohlednice Českého ráje, v jehož skalách se hrdina ukrýval před prací pro nacisty, proložené podle kritičky školácky směšnou akcí, upoceným milostným motivem a hromadou otázek.

Vavřinec Hradilek (vpravo) a Petr Šmíd

Tohle už je čiré zlo

Chybějí motivace, vztahy, charaktery, jasný prostor i čas. „Navzájem neladí věk dítěte, počatého zřejmě při neobratném aktu vášně na vrcholku hory, nálet a zjevení osamělého ruského partyzána. Za uši tahá vypravěčský rámec po letech, akční scény jsou střídavě nešikovné nebo nedokončené. Zvuk selhává, hudba se míjí s náladou, zkrátka tak dokonale zmatečný film aby pohledal,“ končí Machalická svou tirádu.

A dodává, že „na smutek z úpadku národní kinematografie už si člověk zvyká, v případě snímku, jenž se zaštiťuje památkou skutečných obětí, však už přerůstá v čiré zlo. Protože každý další si řekne – Tohle dokážu taky; bude mít pravdu – a dál roztočí nekonečnou spirálu neumětelství. Jenom ty skály se tak hrdě tyčí,“ popisuje, v čem tkví nebezpečí filmu. V tom, že odteď už nejspíš může točit každý.

Ztracený rejža a pomotaná historie

A jak je to s těmi režiséry? Jako režisér byl po celou dobu příprav uváděn poměrně zajímavý a známý Lordan Zafranovič. Ten ovšem nakonec z titulků (a po premiéře i z filmového serveru csfd.cz, nikoli však například z kinobox.cz) záhadně zmizel a zůstali jen Dan Krzywoň a Peter Pálka, pro oba přitom jde o debut. Což je podle kritiky znát.

I podle recenze v Právu jde o pěkný průšvih. „Ten, kdo jen lehce zavadil o dějepis a počty, se asi bude ptát, kde se ve filmu vzal osamělý ruský partyzán, jak to, že dítěti, počatému patrně na skále a narozenému po atentátu na Heydricha, je na jaře 1945 nejméně šest let, či které město to bylo v naznačeném čase bombardováno,“ píše Věra Míšková. A proč se hlavní hrdina skrývá ve skalách, když stejně pořád leze dolů, jen aby byl důvod natočit pár honiček?

Vica Kerekes

Trapněji a hůř už to nejde

A propos, hlavní hrdina v podání neherce Hradilka je prý jedním z mála kladů tohoto filmu. „Z herců snad jedině amatér, kajakář Vavřinec Hradilek, je svou bezprostředností přijatelný. Ostatní bez režijního vedení a zřejmě i bez pochopení logiky věcí, která opravdu neexistuje, působí mírně řečeno bezradně. Zvuk kolísá, hudba se míjí s atmosférou filmu, jen kamera zas a znova, až k úplnému vyčerpání diváků, zabírá majestátní krásu skal,“ píše Právo a dává 15 procent.

O pět méně, tedy 10 procent, dává Reflex a Tereza Spáčilová. Ta svou recenzi začíná omluvou. „Zpětně se omlouvám filmařům, jež jsem pokárala za nevtipné české komedie posledních dní: pokud jsem měla pocit, že trapněji a hůř už to nejde, byla jsem vskutku velmi naivní. K prozření stačilo málo – zajít na horolezecké retrodrama Tenkrát v ráji, jež se veřejnosti prezentuje hlavně přes hereckou účast kajakáře Vavřince Hradilka,“ píše kritička.

Vica Kerekes jen dekoruje a deklamuje

„Jakkoli obskurně může obsazení sportovce do titulní role působit, nakonec právě jemu mohou oba režiséři Dan Krzywoň a Peter Pálek líbat ruce: českou horolezeckou legendu Josefa Smitku, jenž se léta skrýval před gestapem ve skalách, hraje Hradilek s upřímností a nasazením až dojemným. Na rozdíl od zbytku ansámblu, jež pouze dekoruje (Vica Kerekes) nebo deklamuje (Vica Kerekes),“ popisuje herecké výkony. „Na obranu herců budiž řečeno, že i kdyby potili krev, výraz nevykřešou – nemají totiž z čeho. Tak odfláknutě napsaný a laicky inscenovaný film už česká plátna dlouho nezažila. Zvukaři nezvučí, ostřiči neostří, hudba se míjí s obrazem a v ději existuje tolik děr, že by z něj jeden vyrobil cedník,“ tepe film Spáčilová.

Selhávají prý dokonce i malebné kulisy Českého ráje – „skála v každém záběru by byla moc i na Mládkův hit o horolezkyních a horolezčatech. Ale kdo ví, třeba i to byl záměr, něco jako metafora chladného hereckého projevu: u samozvaných pseudofilmařů nové generace už člověk začíná být připraven na všechno,“ končí odevzdaně recenzentka.

Psali jsme:

Kdyby to byl utečenecký tábor, řeknu, že se o nás Česká televize hezky starala. Spal jsem tři hodiny denně a jedl jen gothaj s cibulí, vzpomíná herec Hynek Čermák na nejhorší natáčení svého života, seriál Rapl

Český šoubyznys ovládají šedé eminence. Veřejnost je téměř nezná, ale o to jsou vlivnější. S politiky si jdou na ruku. A kdo je neviditelnou královnou, která stojí za Tváří i Růžovkou? A kdo protřelou obchodnicí?

Rozumím lidem, kterým může být protivný můj pokročilý věk, a proto jim upřímně přeji, aby se ho nedožili, říká Jiří Suchý. Celou řadu událostí hodnotím úplně jinak než v minulosti, přiznal, a pak prozradil…

Nebýt babičky, skončili jsme zfetovaní pod mostem, vzpomíná známý zpěvák na to, jak ho jako malého kluka opustila maminka. Co všechno kromě matčiny zrady skrývá ve své 13. komnatě?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová