Z vůdce národa stává se vůdce národů! Kdo to napsal a o kom? Peroutka o Hitlerovi. Zmiňuje též „pronikavé úspěchy, jež tento muž za pouhých šest let své vlády přinesl“. Podívejte se ostatně sami
03.11.2016
Foto: Repro
Popisek: Obálka Přítomnosti
Do mailu nám přišla pédéefka ofoceného časopisu Přítomnost s poznámkou, že to není hoax. Zkontrolovali jsme to raději na webu Přítomnosti (http://www.pritomnost.cz/), kde lze nalézt všechna čísla v elektronické podobě od roku 1924. Koukli jsme se a nestačili se divit… Hitler sice není podle Ferdinanda Peroutky gentleman, ale rozhodně patří do Wallhally německého národa a Bismarck, „tento souhrn německé slávy a státní tvořivosti na konci 19. století“, abychom citovali Peroutku, je proti němu hadr. No, s tím lze souhlasit, že. Navíc se ukázalo, že nejde o nic nového pod sluncem, ten článek je už dávno znám, píše o něm i Wikipedie.
„Společenská revue Přítomnost ve své nynější podobě se hlásí k tradici předválečné Přítomnosti, u jejíhož zrodu stál v roce 1924 Tomáš Garrigue Masaryk, i k tradici rodinné. Vydavateli Jaroslavu Stránskému, dědovi současného vydavatele Martina Jana Stránského, a šéfredaktorovi Ferdinandu Peroutkovi se tehdy podařilo na stránkách Přítomnosti představit celou generaci demokraticky smýšlejících autorů: Ferdinand Peroutka (1. šéfredaktor), Karel Čapek, Milena Jesenská, Eduard Bass, Karel Poláček, Richard Weiner, Václav Černý, Otokar Fischer, Jaroslav Stránský. Díky obětavé práci a ucelenému archivu všech čísel od roku 1924 máte možnost nahlédnout do dob nedávno minulých a srovnat si o čem se psalo před 90 lety a co nám tato témata mohou říci dnes. My máme za to, že mnoho,“ píše se na stránkách současné internetové Přítomnosti. A s tím lze opět jen a jen souhlasit, nakonec to dokazují stránky časopisu z 26. dubna 1939, které naleznete dále v článku... Že byl Peroutka antisemita jak víno, alespoň tedy před válkou, už jsme psali.
Čtěte také:
Hitler, národní hrdina
Peroutkův článek začíná vzletně: „Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdin postavili výše.“ A přidává, ne po kapkách, ale rovnou po kýblech: „Sám Bismarck tento souhrn německé slávy a státní tvořivosti na konci 19. století, proti němu vypadá jako poněkud váhavá osobnost; všechno co se Němcům před deseti lety zdálo snem, učinil dnešní jejich vůdce skutkem.“ A ještě: „Jakási nová, ještě nepřehlédnutelná stavba je tu v počátcích; německý vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů.“
Vysychající Francie a rozpačitá Anglie
„Po šesti letech vlády Adolfa Hitlera stojí celý svět pod dojmem, že vysychající Francie a rozpačitá Anglie jsou odsunovány do pozadí svalnatou rukou Německa, hýřícího mladými silami. Toto všechno jsou ne úsudky, nýbrž fakta, nezávislá na úsudcích,“ píše oslavnou ódu Peroutka. Pravda, již po vzniku Protektorátu, o tom žádná. Musel to napsat? Musel to podepsat, on, takový masarykovec? Na to by odpověděli (a měli odpovědět) historikové.
ALE: V souvislosti s tím, jak se již rok propírá kauza Peroutka v souvislosti s prezidentem Zemanem, která nyní dospěla do fáze soudně nařízené omluvy Peroutkově vnučce Terezii Kaslové „za nepravdivá slova prezidenta Miloše Zemana a pokuty 100 000 korun“ (což by Kanceláři prezidenta republiky způsobilo závažnou újmu; takto Nejvyšší soud vysvětlil, proč minulý týden rozhodl, že Hrad se prozatím nemusí podřídit pravomocnému rozsudku a omluvit se za Zemanův výrok na adresu novináře Ferdinanda Peroutky), člověka napadá klasický rozpor mezi duchem a literou zákona… A ano, Peroutka nenapsal, že Hitler je gentleman. Zato napsal třeba toto:
Dynamický život: Ten článek ho prý přivedl do koncentráku
Můžete si ten text vykládat různě. Wikipedie píše: „V dubnu 1939 pod Peroutkovým jménem vyšel v Přítomnosti článek Dynamický život k 50. narozeninám Adolfa Hitlera, kde autor uznal jeho moc, zároveň však razantně odmítl, že by Češi měli s Hitlerem jít. Podle Peroutkova vyjádření byl tento článek hlavním důvodem jeho pozdějšího uvěznění v koncentračním táboře.“ V těžkých dobách padají těžká rozhodnutí… A je nesporným faktem, že Peroutka strávil válku v koncentráku, po roce 1948 žil v exilu, kde také v roce 1978 zemřel. Je tedy zjevné, odkud si prezident Zeman odnesl dojem, že i Ferdinand Peroutka ve svém životě udělal pár chyb. Byť zcela pochopitelných a lidských. To ten antisemitismus nám vadí mnohem více…
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Vendula Kvochová