Kdyby to byl utečenecký tábor, řeknu, že se o nás Česká televize hezky starala. Spal jsem tři hodiny denně a jedl jen gothaj s cibulí, vzpomíná herec Hynek Čermák na nejhorší natáčení svého života, seriál Rapl

Foto: ČT

Popisek: Hynek Čermák v seriálu Rapl

Seriál Rapl v hlavní roli s charismatickým drsňákem Hynkem Čermákem přijala kritika přívětivě, stejně jako diváci. Jde tedy tak trochu o pochvalu jednookého mezi slepými, v Česku prostě neumíme točit skandinávsky laděné detektivky a inspirace True Detectivem je sice zjevná, ale zároveň je díky ní o to víc znát, jak tohle srovnání kulhá.

Rapl je prostě na naše poměry fajn, ale jak v Lidových novinách napsala Jana Machalická, je to „přehlídka těch nejotřepanějších klišé, překvapivě špatných hereckých výkonů a především banálních zápletek. Už samo zasazení do prostředí Krušných hor, konkrétně do města Jáchymov, je klišé největší – pomocí této krajiny zde tvůrci upachtěně vytvářejí atmosféru drsného kraje plného rozpadlých stavení a neskutečného bordelu, kam oko pohlédne.“

Odnesl jsem to zdravotně, říká Čermák

A z rozhovoru s Hynkem Čermákem pro Magazín MFDnes vyplynulo i to, že drsná nebyla jen krajina Krušných hor, ale celé natáčení. Herec prý natáčení zdravotně odnesl. „Jedu sem rovnou od doktora. Prý nechápe, že ještě chodím. Měl jsem teď pár měsíců volno, tělo si řeklo, že si může dát pohov, ale nakonec v podstatě vypovědělo službu. Tak za to může Rapl. Nebudu vám vykládat, že to bylo krásné natáčení, bezva parta. Ne. Stálo to za h... a příště nic takového neudělám,“ tvrdí Čermák.

Problém byl i teplý čaj

Co se na place dělo? „Můj zdravotní stav je přímo úměrný odtočeným hodinám bez jakéhokoliv servisu, který by měl herec mít. Pracovali jsme patnáct hodin denně, bez zázemí, bez pořádného jídla a pití. I teplý čaj byl problém. Spal jsem tři čtyři hodiny denně. A tohle trvalo 150 dní, což je na hranici riskování života. Navíc je Rapl plný honiček, rvaček a těžkých dialogů. Nechápu, jak produkce mohla počítat s tím, že by někdo tak obyčejný jako člověk mohl něco takového vydržet. Může. Ale je mi špatně a jsem na tom špatně. Mám rozhozený metabolismus,“ vysvětluje herec, jak se na něm natáčení podepsalo.

Příště je pošlu někam

Výsledná práce podle něj ani nestojí za to. „Teda já to ani neviděl, protože po prvních záběrech se mi zvedá adrenalin a žluč. Pokud mi někdo takovou práci za takových podmínek nabídne znovu, pošlu ho někam. Produkce v Česku šetří na všem, na čem můžou, to už jsem si zvykl, ale tohle byl extrém. Viníka nenajdete, v České televizi za to zodpovídá asi třicet lidí, nikdo neřekne: „Promiňte, já to pos..." Řeší, jestli náhodou ten můj Kuneš příliš nekouří a nemluví sprostě, ale už ne, že mám mezi koncem natáčení a začátkem šest hodin, kdy musím dojet domů, stihnout se vyspat a pořádně najíst, protože jídelníček na place je životu nebezpečný,“ říká přesvědčeně.

Gothaj, tlačenka a zkyslá polívka

Nejde jen o herecké manýry? „Zkuste jíst několik měsíců gothaj s cibulí, tlačenku nebo polívku, která se uchovává kdo ví kolik dní, přitom dobře vím, že přes noc tam nejedou lednice. Kdybychom byli na čundru nebo to byl utečenecký tábor, řeknu, že se o nás hezky postarali. Ale my točili seriál,“ rozčiluje se herec. „Byl bych  nerad, aby si někdo myslel, že takhle se dělá herectví. Umělec musí trpět. No tak to teda nemusí. Kdybych to mohl hrát s dostatečnou energií a časem, bude to lepší, to mi věřte.“

Audioknihy? Smrtící práce

Čermák si na nedostatek práce stěžovat vážně nemůže, ale zdá se, že s podmínkami spokojený hned tak nebývá. Na nervy mu leze i načítání audioknih, i když ho posluchači milují jako hlas detektiva Harryho Holea od Jo Nesboa. „To je strašlivá práce. Je to jedna z nejtěžších hereckých prací vůbec. Poprvé si tu knížku jen tak přečtete. Podruhé si v ní děláte poznámky. Potřetí ji čtete před mikrofonem, jenže na každé stránce se dvakrát třikrát zadrhnete, takže se musíte vrátit kousek zpátky. Takže ji sakumprásk přečtete tak pětkrát. To je smrtící. A ta vložená energie a čas se finančně rozhodně nevrátí,“ brblá herec.

Taky nejsem dokonalý, jako otec jsem selhal, přiznává herec

Naštěstí je podobně kritický i sám k sobě. Uznává, že se mu nepovedlo manželství a že je špatný otec. „Nezvládám to. Ale jsem otec, děti jsou moje, to nám nikdo neodpáře. Mají holt tatínka, jako jsem já. Jsou různé druhy tatínků, horší i lepší případy než já. A pak jsou i vzorní tatínci, ale je otázka, jestli je to dobře, nebo špatně, to je na filozofický traktát. Moje děti jsou na svůj věk hodně daleko. Odmalička musely být hodně samostatné. Můj třináctiletý syn se bez problémů postará o svoji dvanáctiletou sestru. Hedvika má bezlepkovou dietu, Bořek jí běžně vaří snídaně, obědy, večeře. Můžu je kdykoliv samotné vypustit vlakem, autobusem nebo i letadlem a vím, že se neztratí,“ říká herec, který po rozpadu manželství žije s jednadvacetiletou herečkou Veronikou Mackovou. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová