Nákup potravin občas připomíná zajíce v pytli a odhalování jejich ‘tajemství‘ je leckdy napínavější než detektivka. Už jste se naučili správně číst? Je nejvyšší čas, abyste věděli, co všechno vlastně zbaštíte

Foto: Ilustrační foto QLS

Popisek: Dešifrování informací o složení potravin je leckdy napínavější než detektivka

Známé pořekadlo tvrdí, že nemáme soudit knihy podle obalu. U potravin to ale neplatí. A navíc to má háček. Výrobci sice na obalech musí uvádět mnoho informací, ze kterých si spotřebitel odvodí, co vlastně se uvnitř ukrývá. Jenže je také potřeba prapodivné ‘řeči obalů‘ správně porozumět. Jak na to, radí šéfredaktorka časopisu dTest.

Nákup potravin může občas připomínat nákup zajíce v pytli. Naštěstí se na tento pomyslný pytel vztahují české i evropské předpisy, které nařizují správné a srozumitelné popsání obsahu. „Obal je v podstatě ring, ve kterém se střetává nařízení podat zákazníkům pravdivé informace a obchodnická snaha zvýhodnit výrobek před konkurencí,“ říká Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest. „V tomto zápasu mají navrch zájmy spotřebitelů a k jejich informování slouží především etiketa.“

Bacha na ‘podsložky‘ a ‘éčka‘

Uvedené informace o potravinách musí být pravdivé a nesmějí zákazníky klamat ve složení potraviny, jejím původu, vlastnostech, způsobu výroby, trvanlivosti či množství. „Zakázáno je také vychvalovat potravinu za něco, co je samozřejmé. Například označení ‘bez konzervantů‘ na bílém jogurtu – bílý jogurt nikdy nesmí konzervanty obsahovat, a nesmí se tedy ani chlubit jejich nepřítomností. Ani obrázky na obalu nesmějí v zákazníkovi vyvolat mylné dojmy, že například potravina obsahuje něco, co ve skutečnosti ve složení nenajdeme,“ upozorňuje Hoffmannová.

Informačně nejdůležitější část etikety představuje seznam použitých surovin. Zpravidla se v něm uvádějí ingredience v pořadí sestupném podle podílu zastoupení, což ale neplatí pro látky, obsažené v nižším než dvouprocentním podílu. Zde najdeme vypsané obsažené přísady včetně podsložek a přídatné látky buď pod názvem, nebo pod E kódem. „O některých přísadách lze beztrestně pomlčet. S výjimkou masných výrobků se u potravin nemusí uvádět podíl vody nižší než pět procent. Stejně tak se nedozvíme o vodě, použité pro obnovu sušených či koncentrovaných složek, což je typické například u džusů z koncentrátu,“ podotýká Hoffmannová.

Alergeny jsou povinné

Co však na obalu musí být výrazně vyznačeno, je případná přítomnost čtrnácti potravinových alergenů. Přísný příkaz tak občas vede i ke komickým situacím, kdy například bezlepkové potraviny na obalu uvádějí, že mohou obsahovat stopy lepku. „Alergeny se mohou do výrobku vloudit neúmyslně, například prachové částice mouky ve vzduchu se mohou dostat i tam, kam nemají. Výrobci si rádi kryjí záda a o potenciálním riziku dobrovolně informují. Takové varování znamená, že se mouka do výrobku záměrně nepřidává, ale v nepatrném množství se v potravině může objevit,“ uvádí Hoffmannová informaci na pravou míru.

Některé předpisy však umožňují výrobcům větší volnost, kterou mnohdy využívají. Například vyjádření podílu složky ve výrobku lze matematicky ‘zkrášlit‘, aby působilo na obalu lépe. „Pokud jahodový jogurt hlásí, že obsahuje 20 procent jahodového přípravku a ten se skládá ze 60 procent z jahod, je na spotřebiteli, aby si vypočítal, že v jogurtu je dvanáctiprocentní podíl jahod,“ upozorňuje Hoffmannová. Jiná situace nastává v případě konzervovaných potravin z masa. Během sterilizace se totiž záhřevem uvolní z masa tuk a voda, a po otevření tak na spotřebitele může čekat méně pevného podílu masa, než bylo do konzervy vloženo. Z hlediska označení je to ale v pořádku. Na obalu se uvedené množství ve složení vztahuje na okamžik výroby a nemusí být totožné s pevným obsahem hotového výrobku.

Dobře ukrytý výrobce

Mnoho spotřebitelů se také zajímá o původ potravin. Jedná se o povinný údaj, ale na obalu nemusíme vždy najít výrobce potraviny. Legislativa povoluje, aby byl na obalu uveden zodpovědný prodejce či distributor. Ohledně povinného označení země původu však platí jiná pravidla. „V současné době musí uvádět zemi původu ovoce a zelenina, maso, ryby, vejce, víno, med, olivový olej a chmel,“ upozorňuje Hoffmannová a dodává: „Výjimku ještě tvoří potraviny, které by mohly vzbudit dojem, že pocházejí odjinud než ve skutečnosti. Pokud má například na obalu sýr mozzarella italskou vlajku, ale nepochází z Itálie, musí být země původu na obalu zmíněna.“

Čtěte také:

Jdete si koupit jen mlíko, rohlíky a salám, ale ze supermarketu odcházíte o litr lehčí. Jak je to možné? dTest odhalil, jaké nástrahy na nás číhají a jaké triky a fígle obchodníci používají. Ve vlastním zájmu čtěte

Český zákazník je podle nákupčích obchodních řetězců buran bez chuti, zato pěkný skrblík, který prahne po laciném tovaru… Časopis dTest porovnal 27 výrobků u nás a na Západě, je to alarmující

Rádoby velevýhodné nabídky... Některé zásilkové obchody dělají ze zákazníků dojné krávy. Objednáte za pár kaček, jenže vzápětí začnou náklady šplhat do tisíců. dTest radí, jak se bránit

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská