Stál před obchodem s kolegou a kouřili. Já měla holínky; byla to láska na první pohled, vzpomíná křehká herečka, o níž lidé z jejího okolí tvrdí, že je bojovnice a jde přes mrtvoly. Herectví je peklo, přiznává
29.10.2016
Foto: ČT
Popisek: Jana Plodková v StarDance
Za film Protektor dostala tahle krásná blondýnka Českého lva. Sláva jí malinko stoupla do hlavy, tak dojela do Ameriky dělat kariéru. Po návratu se ale pokorně vrátila do divadla, kde začínala. A dnes tančí ve StarDance.
„To je teď má hlavní náplň, protože trénujeme každý den,“ říká krásná herečka v pořadu Sedm pádů Honzy Dědka. Tanec je pro ni prý náročný. „Já jsem už dlouho nedělala nic tak fyzicky náročného a ani tak intenzivně, takže moje tělo je v takovém zvláštním rozpoložení – jednu chvíli jsem překvapená, co všechno dokáže a v další už odmítá spolupracovat a cítím se neskutečně unaveně. Ale zvykám si, kondice jde neuvěřitelně nahoru. Nedávno jsme šli s přítelem na výlet a já nerada chodím do kopce, vždycky se snažím najít nějakou cestu okolo. Ale teď jsem najednou na kopec vylezla a ani mi to nepřišlo,“ chlubí se.
Doma zkoušíme zvedačky
S přítelem, optikem Filipem Žilkou (39), prý ale doma netrénuje. „Ne, přiznám se, že ty tréninky mi úplně stačí. I když tuhle jsme s Filipem zkoušeli zvedačky, to byla legrace,“ směje se. S Filipem tvoří pár už pět a půl roku. V jejich případě zafungovala láska na první pohled. Stačila k tomu jedna obchodní schůzka. „Okouzlil mě hlasem a schopností vést konverzaci,“ říká Jana Plodková. Potkali se před Filipovou optikou. „Šla jsem na domluvenou schůzku k panu Žilkovi ohledně případné spolupráce. Bylo to někdy dopoledne. Stál před obchodem s kolegou Martinem a kouřili. Já měla holínky,“ vzpomíná Jana na první setkání s Filipem.
Hledal modelku pro brýle, našel životní lásku
Filip hledal jsem ženu, která by uměla nosit jeho brýle. Doporučení kamaráda padlo na Janu a když se potkali, nebylo to jen o brýlích…Zatím jim vyhovuje být ve dvou. Když s Filipem sdílíme společné zážitky, je to pro mě nejvíc. V poslední době jsme se takto ocitli ve výběhu s vlky a čekali, plný strachu, adrenalinu, nadšení, až k nám přijdou a dají najevo, že tam můžeme být s nimi. Když jsme vylezli, nebyli jsme schopný slova, a přesto jsme věděli, co ten druhý prožíval,“ říká herečka zamilovaně.
Na dítě se necítím, říká herečka
Ti dva i po pěti letech působí jako čerstvě zamilovaní. A asi proto zatím neplánují děti. „Moje dítě ještě počká! Ne z důvodu kariéry, ale spíše mého osobního. Já sama si totiž na to ještě nepřipadám úplně psychicky připravená. Je mi sice 35, ale opravdu se na to ještě necítím. Mám děti hrozně ráda, děti své sestry naprosto zbožňuju, ráda se o ně postarám, všechno. Ale abych já byla matkou? To opravdu zatím ne,“ říká křehká herečka.
Jednou mi to třeba dojde
„Já si ten život zatím umím naplnit i bez dětí. Ale zase si nedokážu představit, že by to takhle mělo být pořád. Spíš si myslím, že přijde zlom, kdy mi to všechno jakoby dojde a začnu s tím něco dělat,“ tvrdí.
Z Cipísku ji vyhodili kvůli manšestrákům
Zatím se ale plně soustředí na herectví. Jak se k němu vůbec dostala? Byla hyperaktivní dítě a tak ji rodiče posílali do různých kroužků. „Nejdříve jsem chodila do Cipísku, který byl založen poměrně hodně přírodně. A když jsem tam jednou přišla v manšestrácích místo v teplácích, byl to problém. Manšestráky byly asi málo přírodní, i když vlastně byly po sestře. Byl z toho takový menší konflikt, takže jsem tam pak už nešla,“ směje se.
Na tenis byla moc drobná
Pak chodila na tenis. „Máme výbornou kamarádku Ivušku Petrovou, která kdysi v Jičíně vedla školičku tenisu. Tak mě k ní mamka dala. Ale ani to mi dlouho nevydrželo. Měla jsem takovou velkou těžkou dřevěnou raketu a já přitom byla docela útlá a slabá… Navíc jsem měla neustále třísky v rukách. Což mě přirozeně dost štvalo a nechtěla jsem tam chodit. A zrovna v den, kdy jsem se rozhodla tu hodinu zatáhnout, tak se máma šla podívat, jak to její dceři jde,“ vzpomíná.
Herectví se se mnou táhne
Nakonec skončila v dramaťáku. „Oni naši už totiž nevěděli, co se mnou mají dělat, protože jsem to každý rok střídala. Pak Martin Zajíček otevřel dramatický kroužek. Mamina mě tam dovedla, on si mě vyzkoušel a nechal si mě tam. A od té doby se to se mnou táhlo,“ vypráví. A táhne se to dost úspěšně. Po studiích na JAMU hrála nejdřív v Brně, teď je v pražském Divadle na Zábradlí, točí jak o život a dokonce dostala Českého lva.
Odjezd do USA mě osvobodil
A hned jak ho dostala, získala dojem, že už v Čechách nemá co dokázat a tak odjela do Ameriky. „Bylo to rychlé rozhodnutí, neměla jsem čas nic vymýšlet a plánovat. Navíc jsem do poslední chvíle točila seriál, dotočila jsem a druhý den letěla. Až v letadle jsem si říkala, kam to jedu a co tam budu dělat. Ale vlastně bylo fajn do toho vstoupit takhle spontánně. Potřebovala jsem si vytvořit nadhled vůči práci, vůči lidem. Měla jsem pocit, že mě to pohlcuje. Takže odjezd byl pro mě hodně osvobozující. Navíc jsem cítila, že si to chci zkusit i jinde, poznat nová místa, nové lidi. A pak je tu i praktická stránka věci, že jsem si chtěla zlepšit angličtinu,“ vysvětluje Jana.
Obcházela jsem castingy
Původně chtěla v USA i pracovat. „Zjišťovala jsem všechny právní náležitosti a narazila na to, že je to hodně složité. Bez pracovního víza a všech možných povolení mně nikdo práci nedá, ani kdybych chtěla dělat servírku v restauraci. Takže tohle jsem vzdala a zkoušela jsem si tam být tak nanečisto, na prázdninách, chodila jsem na kurzy s castingovými režiséry, procvičovala americký akcent na soukromých hodinách, potkávala se s lidmi,“ popisuje půl rok, který ve Státech strávila.
„Byla jsem na večeři s panem Formanem a s jeho ženou, byl to neuvěřitelný zážitek. On je fantastický člověk, intenzivně jsem z něj cítila, jak neztratil vědomí toho, odkud pochází a co všechno zažil, že nikdy nedostal nic zadarmo,“ líčí Jana. Snu prorazit v zahraničí se nevzdala, v Londýně se dokonce setkala s režisérem Mikem Figgisem, obchází castingy a stále doufá, že venku prorazí. Lidé z jejího okolí o ní tvrdí, že jde přes mrtvoly, že za křehkou vizáží je velmi tvrdá bojovnice, která využije každou šanci.
Herectví je peklo
Vyčítají jí workoholismus, ale ona prostě potřebuje pořád pracovat. „Herectví je peklo, když se dostanete do začarovaného kruhu, když nepracujete. Nebo sice pracujete, ale práce vás neuspokojuje. Pak se z herectví stává peklo,“ vysvětluje, proč vzala i seriál na Primě.
Film o vztahu s miminem?
A co teď plánuje? „V létě jsem točila s Josefem Tukou jeho první celovečerní film, který se jmenuje Absence blízkosti a je o hledání vztahu matky ke své tříměsíční dceři. Moc se těším na výsledek. A v září se roztáčí seriál pro Českou televizi Svět pod hlavou, kde v jednom díle hraju zpěvačku. Pak samozřejmě StarDance, pokud vydržím. A příští rok by měl být na Streamu nový seriál Casting,“ líčí svůj nabitý diář, do kterého se dítě opravdu jaksi nevejde.
Ve volném čase pak prý nedělá vlastně nic. „Někdy je to zahradničení, jindy jedu s Filipem na ryby a občas potřebuju jen ležet na gauči a zírat do stropu,“ říká herečka, která snu o zahraniční kariéře nejspíš obětuje i mateřství.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Dáša Vrchotová