Po rozchodu s Evou Josefíkovou potkal ve Vietnamu půvabnou blondýnku. Zuřivě ji ale odmítá předhodit médiím, že by špatné zkušenosti ze vztahu s ukecanou herečkou? Mádl chce také tři děti, co nejdřív

Foto: KVIFF

Popisek: Jiří Mádl na letošním karlovarském festivalu představil Vlka z Královských Vinohrad, poslední režii Jana Němce

FOTO Miláčkovi žen a dívek Jiřímu Mádlovi, který již dávno není Snowboarďák, je čerstvých 30 let. Přišel čas bilancovat a možná i myslet na rodinu. Co je s hvězdou teenagerských komedií, že už není tolik vidět? Momentálně bojuje s těžkou nemocí a chystá nový film – ale jako režisér.

Herec Jiří Mádl  už skoro tři měsíce zápolí s nepříjemnou nemocí, kvůli které prakticky nemůže vylézt z bytu, aby snad nikoho nenakazil. Musel tedy zrušit veškeré závazky, které měl. „Bojuju dlouho s takovou nepříjemnou nemocí. Beru ji jako znamení, že se nemám ohlížet zpátky. Jsem doma s různými přestávkami devět týdnů, jmenuje se to Mycoplasma pneumoniae,“ vysvětluje herec a také režisér v rozhovoru v Magazínu MF Dnes.

Těžká plicní choroba

Jde o akutní zánět plic infekčního původu: Má pomalejší průběh než zápal plic, někteří pacienti trpí záchvaty kašle, u jiných zase postupem času přeroste nemoc do klasického těžkého zápalu plic s problémy s dýcháním. Občas se vyskytují také plicní embolie, záněty kloubů, mozku a mozkových blan, postižení periferních nervů nebo vyrážky. Obvykle se choroba léčí tři týdny antibiotiky, ještě několik dalších týdnů je pacient ale přenašečem. Drtivá většina nemocných se vyléčí. „Není to nic neporazitelného. Jen mě to chytlo v nesprávnou dobu,“ komentuje nemoc Mádl s tím, že si ale nemůže stěžovat na to, jak královsky se o něj stará přítelkyně.

Světoběžník Mádl

Po rozchodu s Evou Josefíkovou zakotvil po boku půvabné blondýnky, kterou prý potkal ve Vietnamu a jejíž jméno tají. Je totiž velký cestovatel. Ve třiceti už sjezdil Japonsko, Vietnam, Izrael, Jordánsko, Rusko a další. „Studoval jsem v Americe, žil jsem v Berlíně. V Evropě jsem byl i na místech, kam lidé moc nejezdí, třeba v Lucembursku nebo na Islandu,“ říká Mádl. A v Itálii byl prý víc než třicetkrát. „Ale nemyslím si, že jsem nějaký velký cestovatel. Spíš tolik nevnímám to cizáctví a hranice. Když jsem chtěl kvalitní studium scenáristiky, prostě jsem odjel do New Yorku. Pak byla pracovní příležitost v Berlíně, šel jsem tam. Exotické země jsem navštívil díky filmovým festivalům. Není moc věcí, které by mě od cesty někam odradily,“ vysvětluje herec.

Tuhle slečnu má Mádl na svém Facebooku...

Blbé je, že spolužáci jsou čím dál mladší

Mluví anglicky, německy, italsky, učí se na jazykových pobytech v cizině. „Vždycky si naplánuju měsíc volna, v agentuře si vyberu, jaký typ místa si představuju. Někdy klidné, když potřebuju psát. Když chci, aby za mnou přijela slečna, vyberu nějaké hezké místo u moře. Horší je, že průměrný věk studentů se na kurzech nezvedá, takže už tam začínám působit trošku jako dozor. Ale mně to nevadí. Mě jazyky baví,“ tvrdí Mádl.

Jsem pánem svého času

A kde na to bere čas? „Měl jsem a mám štěstí, že jsem pánem svého času. Nejsem vázaný v žádném divadle. Filmové projekty mě obvykle uzavřou na měsíc nebo dva, kdy nevím o světě, ale pak si udělám třeba měsíc volno. Nemám rodinu, živí mě i spousta jiných věcí než herectví, tak si to můžu dovolit. Ale je pravda, že už jezdím na kratší pobyty než dřív.“ A čím že se to dnes vlastně živí, jako herce ho už skoro nevidíme? „Nejvíc mě teď asi živí moderování. Dělám všechno, od maturitních plesů přes firemní večírky až po mezinárodní konference velkých firem,“ přiznává.

Herec má hrát. I v seriálu

Seriál zatím žádný nevzal, ale nebránil by se mu. „Herec má hrát a spousta herců opravdu živoří. Kdyby nebylo seriálů a reklam, nemají si šanci vůbec vydělat a slušně živit rodinu. Já měl zatím tu výhodu, že rodinu nemám, živí mě hlavně moderování firemních akcí a navíc mám dost příležitostí ve filmech. Kdybych ale byl jen trochu v jiné situaci, šel bych do toho,“ přiznává Mádl.

S první režií měl kliku

Plánuje ale další režii, ta první, film Pojedeme k moři, sklidila úspěch u diváků i kritiky. „Chystám film Na střeše. To je pro mě už delší dobu číslo jedna. Zatěžkávací test. Můj první film Pojedeme k moři měl výjimečně jednoduchou cestu na plátno. Až se zpětně divím, že mě to vůbec veřejnoprávní televize a jiné instituce nechaly točit, že mi napoprvé tak věřily. Já si to napsal, natočil a bylo. Měl jsem opravdu ohromné štěstí ve všech fázích výroby, takže to beru tak, že teď musím bojovat. Na druhé straně věřím, že ty potíže mému filmu prospějí. Je víc na hraně, ale je lepší,“ říká herec a režisér.

Vietnamci nikoho nezajímají

Film prý bude o starším českém učiteli a Vietnamci, který žije v Česku. „Scénář jsem napsal v New Yorku, původně šlo o příběh Korejce ve Spojených státech. A pak jsem scénář přepracoval tak, aby se týkalo vietnamské komunity v Česku. Říkalo si to o to. Nemyslím si, že jsme xenofobní nebo že by tady snad lidé Vietnamce nenáviděli. To ne. Vietnamci nás prostě nezajímají. A to je pro mě trošku blbý,“ přiznává Mádl, který na film momentálně shání peníze.

Starám se o sebe od sedmnácti

Herci Jiřímu Mádlovi už bude za tři dny třicet let. „Říká se, že třicítka jsou nejdůležitější narozeniny i v životě muže. Ale já mnohem víc bilancoval, když mi bylo dvacet osm. Možná to bylo tím, že jsem v životě začal se vším brzy. Brzy jsem začal pracovat, brzy jsem se osamostatnil. Starám se o sebe od sedmnácti let. Takže ta jakoby třicítka možná přišla trošku dřív,“ vysvětluje Magazínu DNES.

Měl jsem od začátku štěstí

„Mnozí mladí lidé žijí u rodičů ještě ve třiceti. Jsem rád, že já to měl jinak. Ale nechci, aby to vyznělo, že jsem si to nějak vydobyl. Měl jsem především obrovské štěstí. Mnozí lidé se musí hodně nadřít, než se jim něco povede, ale mně od začátku v té herecké kariéře padalo štěstí do klína. Takže mi nevadí, když teď něco nevychází, když musím na něco vynakládat víc energie. Cítím v sobě takový nějaký klid,“ tvrdí čerstvý třicátník.

Děti chci tři a brzy

A co rodina, když se uklidnil a usazuje? „To asi není otázka jen pro mě. Ale já bych bral tři. Nebál bych se toho. My jsme tři bráchové, tak jsem zvyklý. Beru to prostě tak, že když to přijde, jsem ready,“ usmívá se Jirka. A dodal, že si první dítě představuje v rozmezí devíti měsíců až pěti let.

Učit Tibeťánky hokej, to je můj sen

Ještě by si ale rád splnil jeden sen. „Jet do Tibetu učit tamní děti angličtinu. Už jsem tam jednou měl být, ale nevyšlo to. Tak snad. Dozvěděl jsem se, že se tam má stavět hokejový stadion. Takže učit malé Tibeťánky hokej a angličtinu, to by byl asi největší bizár mého života.“ 

A kde se Jiří Mádl vidí ve čtyřiceti? „Budu táta od rodiny. Budu si snad připadat plně připravený soustředit to svoje úsilí na nějakého malého člověka, který mě bude bezpodmínečně potřebovat. Budu pro něj ta největší celebrita a nebudou mi vadit jeho dotazy, ať budou sebebanálnější. To bude super,“ těší se herec.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová