Cpala jsem se slaninou, zapila ji mlékem a pak to běžela vyzvracet. Nedocházelo mi, že sice jsem hubená a krásná, ale jinak nemám přátele, lásku, nic. Jen to hubené tělo. Herečka o urputném boji s bulimií

Foto: ČT / Josef Nekvasil

Popisek: Vlastina Svátková ve své 13. komnatě

FOTO Není profesionální herečka, ale má za sebou dvacet filmových rolí. A nejen to. Vlastina Svátková má za sebou také život s poruchami příjmu potravy. Mnoho let trpěla bulimií, zázračně se vyléčila až v momentě, kdy stejně zázračně otěhotněla…

„Začalo to v šestnácti. Nemyslela jsem si, že jsem tlustá. Kluci ale měli jinou představu. A první láska mě dostala. Jedla jsem velkou pizzu a ten kluk mi řekl ´Jsi hrozně hezká holka, ale máš velký zadek‘. A já si řekla, že mě nebude milovat, když mám velký zadek. Že mě nikdo nebude mít rád, když nebudu dokonalá,“ vzpomíná v pořadu 13. komnata herečka původem ze Slovenska.

Lítaly facky, ale nepomohlo to

„Cvičila jsem a nejedla, nechtěla jsem zas být tlustá, aby mě měli všichni rádi. Rodiče to měli těžké, dcera se jim změnila před očima, lítaly facky, nutili mě jíst.“ Vše pokračovalo, i když odešla do Bratislavy studovat žurnalistiku. „Po páté hodině jsem nejedla nic, takže jsem vlastně ani nikam nechodila, s nikým se nebavila,“ přiznává Vlastina.

Padaly mi vlasy – a pak jsem začala zvracet

„Padaly mi vlasy, byla jsem unavená, jen jsem spala a ležela. Pořád mi ale nedocházelo, že sice jsem hubená a krásná, ale jinak nemám nic, přátele, lásku, nic. Jen to hubené tělo,“ říká herečka dnes. A pak přišel další zlom. „Začala jsem pracovat jako číšnice v luxusní restauraci – a musela tam ochutnávat všechna ta skvělá jídla. Jenže brzy mi došlo, že jíst nemůžu, protože by mě nikdo neměl rád. A tak jsem začala zvracet,“ vzpomíná na to, jak u ní začala nebezpečná nemoc zvaná bulimie.

Lhala jsem a utíkala na záchod

„Cpala jsem se slaninou, máslem, tučným, zapila to mlékem a pak to šlo všechno ven. Věděla jsem, že mám problém, nechtěla jsem si ale nechat pomoct. Jediný, kdo to mohl vyřešit, jsem byla já sama. Naučila jsem se brilantně lhát, že mě bolí břicho, že jsem se přejedla, a pak jsem zvracela na záchodě. Začala jsem číst, duchovní věci. Čtyři dohody, to byl začátek,“ vysvětluje, kdy se její myšlení začalo měnit.

Modelky? Jedna velká lež

V té době pracovala jako novinářka a bloggerka, dělala pro nejlepší lifestylové časopisy na Slovensku. Dnes má k tomuto světu výhrady. „Toužíme vypadat jako modelky v časopisech. Jenže netušíme, že to, na co se koukáme, není realita, že nás svět módního byznysu modeluje úplně špatným směrem,“ přiznává krásná herečka.

Vyléčil ji až zázrak

Když jí bylo 23 let, vdala se za filmového režiséra Dana Svátka. Manžel o problému nevěděl. Začala se věnovat herectví, chodila na konkurzy, začala točit. Ale pořád zvracela. „Věděla jsem, že jsem na hraně. Že můžu umřít. Ale bylo mi to jedno. Neměla jsem menstruaci. Chtěla jsem miminko a nemohla otěhotnět. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná. A ten den jsem přestala zvracet, ta motivace byla tak silná, že jsem přestala. A nikdo mi neříkal, že moc jím, že jsem tlustá – byla jsem těhotná, prvně jsem byla v souladu se svým tělem. Dodnes říkám svému synovi, že mě zachránil. Od toho momentu jsem ani jednou neměla problém s jídlem, nepřejídám se, nemusím nikomu nic dokazovat,“ popisuje své zázračné uzdravení.

Našla příčinu v dětství

A dnes? „Dnes poslouchám jen vlastní tělo. Nečtu rady, jak správně jíst, zbláznila bych se. Cvičím, chodím běhat, ale neřeším se, mám se ráda.“ Při studiu duchovní literatury prý přišla na to, kde její problém vlastně začal. „Řeknu vám jeden silný zážitek. Trpěla jsem jako dítě zápaly plic a když mi byl rok, nechali si mě v nemocnici a rodiče za mnou nepustili. Přestala jsem mluvit, usmívat se. Naši mě nakonec vzali na revers domů, ale ten týden mi zanechal šrám na duši až doteď. Dlouho jsem se s tím na různých terapiích srovnávala. Vytěsnila jsem si tuhle příhodu do podvědomí, vrátila jsem se k ní až v hypnóze a musela si to celé v slzách prožít znovu,“ přiznává herečka.

Bála jsem se, že mě opustí

Žila prý v pocitu, že ji rodiče opustili. A ten pak ovlivnil celý její život. „Vždycky, když můj partner odcházel třeba za prací, byť na dva dny, byla jsem naštvaná. Neuměla jsem mu pak skákat do náruče, když se vrátil. Tvářila jsem se, že mě to nezajímá. Přetrvával ve mně velký smutek z dětství a pro mě se opakovala situace, že mě někdo „opustil“. Proč jsem tak chladná, jsem ale dlouho vůbec netušila,“ přiznává herečka.

Brali se po dvou měsících

Režiséra Dana Svátka si brala po dvou měsících známosti.  Před třemi lety se rozvedli. „Zpětně ničeho nelituji. Ale když mě náhodou dnes napadne, že bych si chtěla někoho brát po měsíci, tak si dám facku a řeknu si, prober se,“ říká opatrně.  „Snažila jsem se najít cestu, aby naše partnerství fungovalo. Vyzkoušela jsem všechny role. Od domácí paničky, která nikam nechodí, přes sexy ženu až po matku, co vychovává děti a u toho stíhá vařit a uklízet. Byla jsem submisivní i dominantní. A zařekla jsem se, že odteď už budu jenom sama sebou. Autentická. Upřímná,“ tvrdí Vlastina.

Byla jsem na kolenou

Po rozvodu si sáhla na dno. „Byla jsem na kolenou, sama se dvěma dětmi. Kryštůfkovi byl rok. Dnes jsem za to vděčná. A hrdá, že jsem to zvládla. Dřív jsem nebyla, myslela jsem si, že jsem hrozná. Že za nic nestojím a nic jsem v životě nedokázala. Že se mi nic ještě nepovedlo. Že se musím víc snažit.“

Nestudovala herectví, ale frčí

Dnes má slušně rozjetou hereckou kariéru, na to, že se za herečku nepovažuje. „Ale už se nestydím, když odpovídám na otázku, čím se živím, že jsem herečka. Hraju si a ještě za to dostávám honorář. Na to, že jsem herectví nevystudovala, neobětovala kariéře rodinu či neabsolvovala tisíc hodin hereckých kurzů v Americe, mám velké štěstí. A jsem si toho moc dobře vědoma,“ říká Svátková, která se zatím nejvýrazněji projevila rolí manželky titulního hrdiny z úspěšných filmů Ganster Ka a Ganster Ka: Afričan.

Vlastina sama dnes říká, že se naučila mít se ráda, a to takovou, jaká je. Hraje, vychovává své dva syny, našla i novou lásku.  A navázala spolupráci s neziskovou organizací Anabell, která pomáhá převážně dívkám a mladým ženám, jež bojují s poruchami příjmu potravy.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová