Vzhled? Může se jít proti němu nebo ho využít, ignorovat se nedá. Trochu mě to vždycky štvalo; nejhorší to je na castingu, tam se cítím jako kus masa, popisuje herečka z Mordparty, krasava se spoustou mindráků
13.10.2016
Foto: TV Prima
Popisek: Jana Pidrmanová
Herečka Národního divadla Jana Pidrmanová se stala obětí šílené řidičky! Naštěstí jen v seriálu Mordparta… Předposlední díl Mordparty obsahuje jednu z nejtěžších kaskadérských scén celé série. Jana Pidrmanová se v jednu chvíli stane obětí šílené řidičky, která na ni číhá v podzemních garážích. Přichází prudký náraz a pak už jen Pidrmanová letí vzduchem jako hadrová panenka. Přežije?
Náročná scéna se musela kvůli absolutní věrohodnosti a dokonalosti detailů natáčet několikrát. Celkem tak zabrala čtyři hodiny. Velmi nebezpečnou scénu ale nehrála sama Pidrmanová, měla dublérku, zkušenou kaskadérku. „Byla jsem ráda, že scénu nemusím točit sama, protože bych to asi nepřežila. Dost mě překvapilo, když jsem viděla, co všechno musí kaskadéři vydržet. Byla to jediná akční scéna, kterou jsem v rámci Mordparty měla. Bylo to zajímavé, i když náročné, ale my jsme přesto dokázali natáčení odlehčit a někdy jsme se i hodně nasmáli," říká Jana v rozhovoru pro Aha.
O herectví snila už jako malá
Když si Jana jako malá holčička vysnila, že bude herečkou, takhle si to asi nepředstavovala. Krasavice z Národního, kterou můžete vidět jako svůdnou Manon Lescaut, už na základce pilně navštěvovala divadelní kroužek. Nezapomenutelný dojem v ní při jednom pohostinském vystoupení Národního divadla zanechal výkon její dnešní kolegyně Táni Medvecké: „Byl to první záblesk divadelního zachvění,“ vzpomíná na setkání s opravdivým divadlem Jana.
Přijímačky na DAMU byly zlomem
V pubertě ji divadlo pustilo, a tak nastoupila na hotelovou školu, své budoucí uplatnění chtěla hledat v cestovním ruchu. Když si ještě s jednou kamarádkou podávala přihlášku na DAMU, toužila si spíš připomenout léta strávená ve školním divadelním kroužku. „Když mě pozvali do dalšího kola, byl to naprostý šok. Vůbec jsem to nečekala. Druhé kolo bylo ještě jakž takž v pohodě, teprve při pozvánce do třetího kola mi docházelo, že by mě nakonec mohli vzít. Při těch úvahách jsem si v sobě vytvořila nějaký blok, že to není moje cesta, že to tak nemá být. Že tam nepatřím,“ vzpomíná na náročné přijímačky.
První rok v Praze byl peklo
Vzali ji, ale v Praze si děvče z Františkových Lázní těžce zvykalo. „První ročník byl fakt strašný, cítila jsem se tu cizí a sama, hrozně jsem se styděla. Teprve díky lidem okolo se mi to někdy po roce podařilo překonat,“ vzpomíná. Samotu jí pomohlo překonat přátelství se spolužačkou Pavlou Beretovou, s níž dnes hraje v pražském Národním divadle.
Od divadla utekla do dětského domova
Pořád si ale nebyla jistá, jestli je herectví to pravé, a tak si dala přihlášku na studium speciální pedagogiky na univerzitě v Hradci Králové. „Potřebovala jsem si vyzkoušet něco jiného,“ vysvětluje s tím, že toužila pracovat s dětmi. „Během praxe v dětském domově jsem zjistila, že pro někoho, kdo se od toho nemůže oprostit, to je strašně psychicky náročné. Moc mě to s dětmi bavilo, měla jsem na starost tři chlapečky. Když jsem jim ale pak řekla, že se už s nimi musím rozloučit, ten jeden byl tak hrozně zklamaný, že utekl a ani se se mnou nerozloučil. Hrozně mě to sejmulo. Došlo mi, v čem je ta práce tak těžká,“ vzpomíná herečka.
Praxi využila
Praxe měla i hezké stránky. „Dobré zjištění pro mě bylo, že se tam děti nemají špatně, že pro spoustu z nich je dětský domov vysvobození z podmínek, v nichž by jinak žily. Možná bych si na tu emocionální zátěž zvykla, ale začala se mi kumulovat divadelní práce, začalo natáčení Bludiček. Tam jsem shodou okolností mohla poznatky z dětského domova zužitkovat,“ připomíná svůj televizní film.
Milenka staršího muže
Přelomem v její divadelní kariéře byla hra pro dva herce Blackbird, kde hraje vedle Jiřího Štěpničky mladičkou milenku staršího muže. „Tematika mě nezaskočila, v příběhu jde sice z právního nebo společenského hlediska o sexuální zneužívání, my jsme k tomu ale přistupovali jako k dramatu o velké lásce. Divák v tom může najít Romea a Julii. Velká láska s nepřekonatelnou překážkou.“ Osobní zkušenost s velkým věkovým rozdílem mezi partnery prý sama nemá. „Ale na základě toho zkoušení mi přijde, že věk nemusí být překážkou, je-li tam láska,“ dodává.
O soukromí nemluvím, jsem věřící
O svém soukromí obecně mluvit nechce, prozradí jen, že je zastáncem tradičních hodnot, mezi něž patří manželství a rodina. Je totiž věřící. „Každou neděli do kostela nechodím, nemám v sobě dost disciplíny, ale časem bych tam ráda dospěla. Hlavní křesťanské svátky však dodržuji. Nepovažuji za až tak důležité chodit pravidelně do kostela jako žít v pravdě,“ říká mladá herečka. Přesto jí prý nevadí se například svléknout na jevišti.
Dva měsíce v jedněch teplákách
Není typickou herečkou, ujíždějící na šatičkách a make upu. „Občas mě něco popadne a třeba si namaluju nehty načerveno, ale pak mi nevadí chodit dva měsíce v teplákách,“ směje se a dodává, že si nikdy moc hezká nepřipadala. „V pubertě jsem řešila spoustu naprosto zbytečných komplexů jako třeba pihy. Teď se to střídá, někdy se cítím lépe, někdy zase příšerně.“
Zjev je přesto pro herečku důležitý. „Může se jít proti němu nebo ho využít, ignorovat se to nedá. Trochu mě to vždycky štvalo, ale nedá se s tím nic dělat. Nejhorší to je na castingu, tam se cítím jako kus masa. Jsou to hodně nepříjemné chvíle. Na druhou stranu na přijímačky na DAMU chodí davy nádherných holek, ale pokud nezaujmou ničím jiným, tak přes to nejede vlak.“ Tenhle problém Jana ovšem nikdy neměla.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Dáša Vrchotová