Pračka peněz. Dívám se poctivě na všechny filmy, které se tu každý rok natočí; ze 70 % mi to přijde spíš jako forma daňového úniku. Kdo tohohle řekl? Slavný český režisér a není to Troška

Foto: BontonFilm

Popisek: Vladimír Michálek při natáčení filmu Prázdniny v Provence

Dobrý film natočím i na iPhone, říká režisér, který si právě poněkud pokazil reputaci nepovedenou komedií Prázdniny v Provence. Přesto má Vladimír Michálek na kontě 11 Českých lvů. Český film podle něj ale bez podpory státu nemá šanci. A většina našich filmů podle „lvího rekordmana“ vypadá jako pračka peněz. Alespoň tolik řekl v obsáhlém rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Na FAMU jej přijali až v 28 letech a svůj první celovečerní film natočil v 37 letech – byla jím Amerika z roku 1994. Jeho další filmy se už obvykle setkaly s diváckým úspěchem a příznivým ohlasem kritiků: Za film Je třeba zabít Sekala získal v roce 1999 Českého lva za režii i nejlepší film. Mezi jeho další významná díla patří například Zapomenuté světlo, Babí léto, Anděl Exit nebo O rodičích a dětech. Jeho posledním filmem je letní komedie Prázdniny v Provence.

Jsme vážně prohnilí do morku kostí?

Před rokem natočil seriál Mamon, podle kterého to v Česku moc dobře nevypadá. Na nejvyšších místech zkorumpovaní lotři, policie koupená, o státních zástupcích nemluvě. Vážně je to podle něj u nás taková hrůza? „Nedělám si iluze, že to tak trochu nevypadá na celém světě. V Česku to známe celkem dobře. Jde o důsledek smutných rozhodnutí na začátku 90. let. Tím prvním byla kontinuita komunistického práva. Slovutný profesor Jičinský začal strašit, že nebudou platit sňatky a rozvody a že se všechno zhroutí. A nikdo kolem Václava Havla neměl sílu a zkušenosti říct: Ne, to zvládneme, vezmeme - třeba - základy německého práva a vybudujeme vše znova,“ vysvětluje, kde vidí kořeny dnešní situace.

Gripeny nám nikdo nechtěl vzít

Proč tedy přebíral skandinávský model a nenatočil český příběh? „Ještě když žil Jiří Křižan, hrozně moc jsme se chtěli pokusit o politický thriller. Čuchali jsme kolem nákupu gripenů, který vypadal jako snadné sousto, jak to bylo pitomé. Mám moc rád film Insider, v němž jeden zdánlivě skřípnutý člověk vystoupí proti korporaci. Ale ve chvíli, kdy jste někam přišli na přelomu tisíciletí s námětem politického thrilleru, včetně České televize, byli jste bez šance, jsme zpátky u těch dvou rozhodnutí 90. let. Jakýkoliv obchod, včetně toho filmového, je tu provázán, distribuce a studia jsou navázány na politiku,“ tvrdí Michálek.

Většina filmů? Spíš daňové úniky

A není to tak až dnes. „Všichni teď mluví o tom, jak si tu politici a oligarchové skupují média, ale ve filmu tohle všechno bylo už dávno. S tím souvisí to, jak dlouho trvá přijímání zákona o kinematografii, jak Václav Klaus prohlašoval, že si na sebe umělci musí vydělat sami. O. K., jasně, ale těžko v takhle malé zemi, kde není žádný trh. Dívám se každý rok poctivě na všechny filmy, které se tu natočí, a tak ze 70 procent mi to přijde spíš jako forma daňového úniku nebo pračka peněz. Letos se jich tu natočí 24. To je příliš. Nevím, co to může být za peníze,“ říká režisér.

Dánský model

Jak tedy financovat kulturu? „Pak je tu ještě dánský model, který mi kdysi vysvětlovali a u kterého jsem se musel smát. Oni si v 90. letech fakticky vymysleli celou novou dánskou vlnu. Šli na ministerstvo kultury, prohlásili, že za nimi stojí kvanta scenáristů a mladých režisérů a žvanili a žvanili, kolik to Dánsku přinese peněz, víc než mléko a sýry… No a Dánové to vyslyšeli, řekli si, dobře, zkusíme to a dali z roku na rok na kinematografický fond pět miliard korun. Jenže ono to vyšlo, začaly tam vyrůstat opravdové špičky a dneska jsou nejúspěšnějším exportem celé Skandinávie dětské filmy. A když jedete na festival do Berlína, první, na co narazíte, je stánek „Skandinávie", tam sedí a prodávají a prodávají,“ popisuje, co funguje jinde.

Země zázraků nebo země Kolji?

„Ministerstva v Česku dostávají desítky a desítky milionů na propagaci České republiky, na spoty, co znáte z kina nebo které běží v zahraničních televizích: Přijeďte k nám do země zázraků. Říkal jsem si, kolik to asi osloví lidí v porovnání s jedním Koljou, který dostane Oscara a objede celý svět,“ tvrdí režisér Michálek.

Kolik stojí film?

Za kolik se dá vlastně dnes natočit slušný celovečerní film? „Co vím z vlastní zkušenosti: můj nejvýdělečnější film bylo Babí léto, které mělo celosvětovou distribuci a které v roce 2002 stálo 14 a půl milionu korun. Dobrý film ale můžete udělat i na iPhonu, pokud máte nápad. Já do každého filmu propašuji aspoň jeden záběr z iPhonu, už jen z radosti. Ale Pána prstenů na to samozřejmě nenatočíte,“ směje se.

Čeští panelákoví důchodci jsou v Torontu sci-fi

A jak dopředu zjistit, který český film bude úspěšný, třeba tak jako Kolja? „To dopředu nevymyslíte. I když točíte film o dvou důchodcích v paneláku, nedochází vám, že pro někoho v Torontu nebo Chicagu to může být totální sci-fi. Viděl jsem teď film Schmitke, který natočil mladý kluk s německými studenty tady v pohraničí. Podle mě je to světový film. Přitom velmi jednoduchý - chlápek jede opravit větrník na hranice v Krušných horách. Jde o nápad.“

Vraťme se k financování. Sice točil o zkorumpovaných boháčích, co kdyby za ním ale někdo jako miliardář Šrámek přišel, řekl: tady máte 30 milionů a natočte si film, jak chcete? Chtěl by vědět, odkud peníze jsou nebo by prostě točil? „Do toho bych nešel. Vždycky musím vědět, odkud peníze jsou. I když je to všechno relativní. Tohle by vypadalo hodně podezřele, ale nic takového se mi ještě nestalo, protože to celkem veřejně vyhlašuji jako svou sebeobranu.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová